Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aueršperk b

4. 7. 2021

VLASTNÍCI

Páni z Medlova byl moravský šlechtický rod, který pocházel z jižní Moravy. Svůj predikát přijali podle obce Medlov u Pohořelic v okrese Brno-venkov. Na počátku 13. století se dostali na Českomoravskou vrchovinu, na horní Svratecko. Okolo roku 1285 si zde vybudovali nový sídelní hrad, který nazvali Pernštejn, a podle kterého si také změnili svůj predikát na pány z Pernštejna. Prvním písemně doloženým členem rodu je Hotart (Gotthardus), který je zmiňován v roce 1174.

Štěpán z Medlova zemřel před rokem 1235. Byl synem Gottharda. Zastával úřad královského purkrabího na Děvicích a Veveří. Založil augustiniánský klášter v Doubravici. Měl syny Vojtěcha, Jimrama a Štěpána.

Vojtěch u Medlova byl synem Štěpána z Medlova. Brzy ovdověl a stal se mnichem. V letech 1239 – 1256 byl proboštem v Doubravici. Jako první používal přídomek z Kamene.

Jimram z Kamene byl synem Štěpána z Medlova. První pramenná zmínka o něm pochází z roku 1325, další pak je z roku 1344, kdy měl spolu se svým bratrem Atlušem a se svými syny v držení Zubštejn. Naposledy je zmiňován v roce 1350. Zastával úřad přísedícího brněnského soudu. Měl syny Filipa, Atluše, Vojtěcha a Onše.

Pernštejnové byli šlechtický rod, který pocházel z jihozápadní Moravy. Patřil k předním rodinám v Království českém. Původně se nazývali páni z Medlova. Jejich předkem byl Štěpán z Medlova, který byl v první polovině 13. století královským purkrabím v Děvicích a správcem hradu Veveří, a jako první se psal s predikátem z Pernštejna. Největšího rozmachu dosáhli v 16. století, kdy patřili k nejmocnějším rodům České koruny. Ve východních Čechách významně ovlivnili hospodářství a utváření krajiny založením soustavy rybníků. V roce 1631 Pernštejnové vymřeli po meči a v roce 1646 po přeslici. Jejich dědici, včetně erbu, se stali Lobkovicové.

Vilém I. z Pernštejna se narodil před rokem 1360 a zemřel v roce 1427. Byl synem Štěpána z Pernštejna. Patřil k významným členům rodu. V letech 1398 – 1421 zastával úřad moravského zemského hejtmana, v letech 1408 – 1409 pak komorníka brněnského zemského soudu a v roce 1417 je uváděn jako komorník olomouckého soudu. V roce 1415 byl účastníkem sněmu, na kterém byl podepsán protestní list proti upálení mistra Jana Husa. V roce 1421 se ze zdravotních důvodů vzdal svého úřadu moravského zemského hejtmana a odešel do ústraní.  Poslední zmínka o něm pochází z roku 1427. Vilém byl několikrát ženatý a z manželství se narodilo několik potomků. Jeho prvorozený syn Štěpán zemřel v mladém věku, druhý syn Bavor zůstal bez potomků. Rodové statky zdědil Jan II. Víme také, že měl dvě dcery Annu, která se provdala za Jindřicha z Valdštejna a druhá dcera se provdala za Petra z Kravař a Strážnice.

Štěpán z Pernštejna byl synem Viléma I. z Pernštejna.  Zemřel v mladém věku.

Vilém II. z Pernštejna se narodil kolem roku 1435 a zemřel v roce 1521. Byl synem Jana II. z Pernštejna a jeho první manželky Barbory Brtnické z Valdštejna. Byl přívržencem Jiřího z Poděbrad, později podporoval Vladislava II. Jagellonského. V roce 1472 se však z důvodu osvobození svého bratra Zikmunda připojil k Matyáši Korvínovi a stal se jeho vojevůdcem. Když se vztahy mezi králem Vladislavem II. a Matyášem uklidnili, přiklonil se opět na Vladislavovu stranu a půjčoval mu značné částky peněz, čímž si budoval podmínky pro své majetkové aktivity v 80. a 90. letech, které se ještě zvýšily po smrti krále Matyáše a po zvolení Vladislava Jagellonského uherským králem. V letech 1475 – 1487 zastával úřad nejvyššího zemského komorníka Moravského markrabství, v letech 1483 – 1490 nejvyššího maršálka Českého království a v letech 1490 – 1514 pak nejvyššího hofmistra Českého království. Vilém měl klíčový význam pro vývoj českého státu. Byl tvůrcem a stoupencem jeho stavovské koncepce. Podílel se na vypracování vladislavského zřízení i Tovačovské knihy.  Na svých panstvích podporoval řemesla, živnosti a obchod. Snažil se rozvíjet zemědělství a hornictví. Byl zakladatelem ve své době velmi výnosných rybníků. K poddaným byl laskavý a spravedlivý. Ze svých hospodářských výnosů se snažil zvelebovat svá panství. Díky svým hospodářským a podnikatelským aktivitám je považován za prvního významného představitele nové „podnikatelské“ skupiny české a moravské šlechty. Oženil se s Johankou z Liblic, se kterou měl syny Jana IV., Vojtěcha a dceru Bohunku. Zemřel 8. dubna 1521 ve vysokém věku osmdesáti pěti let. Byl pohřben v rodinné hrobce v Doubravníku.

Vratislav z Pernštejna zemřel v roce 1496. Byl synem Jana II. z Pernštejna a jeho druhé manželky Bohunky z Lomnice. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1463. Patřil k významným členům rodu. Zastával úřad komorníka brněnského zemského soudu, nejvyššího komorníka a v letech 1494 – 1496 pak moravského zemského hejtmana. Oženil se s Ludmilou z Kunštátu, jejich manželství však zůstalo bezdětně.

Jan IV. z Pernštejna se narodil v roce 1487 a zemřel roku 1548. Byl synem Viléma II. z Pernštejna a jeho manželky Johanky z Liblic. Ve svých devatenácti letech se stal nejvyšším komorníkem zemského soudu v Brně, poté zastával úřad moravského zemského hejtmana a v letech 1537 – 1548 byl kladským hrabětem. V letech 1528 – 1538 byl poručníkem těšínského knížete Václava III. Adama, kterého v roce 1525 zasnoubil se svou dcerou Marií. Významně se podílel na formování silné moravské zemské hotovosti proti Turkům, která však do bitvy nezasáhla, protože přišla pozdě.  V roce 1537 získal za značnou finanční pomoc od panovníka do zástavy kladské hrabství i s mincovnou. Od roku 1540 razil nevládní stříbrné tolary a zlaté dukáty. Byl jednou z vůdčích postav české stavovské opozice. Stál také v čele české novoutrakvistické šlechty, která se hlásila k reformaci luteránského typu. Po nástupu Habsburků na český trůn, patřil k vůdčím osobnostem české nekatolické šlechty, díky čemuž se dostával do konfliktů s králem Ferdinandem Habsburským. Po porážce nekatolíků králem, své přesvědčení změnil a ke konci svého života přestoupil na katolickou víru. Na sklonku života se dostal do finančních potíží, které byly způsobeny vysokou daňovou zátěží a finančními půjčkami pro krále při obraně proti Turkům. Jan IV. se třikrát oženil. Jeho první manželkou se stala Anna Kostková z Postupic, se kterou měl čtyři dcery, Markétu, Johanku, Kateřinu a Marii. Po druhé se oženil s Hedvikou ze Šelmberka. Z manželství se narodili synové Jaroslav, Vratislav II. a Vojtěch a dcera Kateřina. Třetí manželkou byla Magdolna Székely de Ormosd. Manželství zůstalo bezdětné. Jan IV. z Pernštejna patřil k nejmocnějším mužům první poloviny 16. století a díky jeho rozsáhlým majetkům se pro něj vžila přezdívka „Bohatý“.

Vratislav II. z Pernštejna se narodil v roce 1530 a zemřel roku 1582. Byl synem Jana IV. z Pernštejna a jeho druhé manželky Hedviky ze Šelmberka.  Ve svých třinácti letech jej otec poslal do Vídně, kde se stal společníkem budoucího císaře Maxmiliána II. Již od mládí se Vratislav s Maxmiliánem spřátelili. Toto přátelství pomohlo Vratislavovi k politické kariéře. Maxmilián jej často pověřoval diplomatickými úkoly. 27. ledna 1555 dostal od Filipa II. Řád zlatého rouna. Vratislav byl velkým podporovatelem umění a vědy. Nakupoval známá díla soudobé literatury, obrazy věhlasných malířů, stavěl a renovoval zámky na svých panstvích a zakládal parky a vodní díla. Jeho příjmy mu však na tak nákladný život nestačily, a tak se dostal do finanční tísně a byl nucen rozprodávat své majetky. Z této krize mu na čas pomohla předčasná smrt jeho bratra Vojtěcha, po kterém zdědil jeho majetky. V roce 1576 se však opět dostal do finanční tísně. 14. září 1555 se oženil s Marií Manrique de Lara y Mendoza ze starobylého španělského rodu. Z manželství se narodily dcery, Johana, Alžběta Isabela, Hedvika Hypolita, Anna Marie, Anna Františka, Polyxena, Elvíra, Beatrix, Luisa, Eleonora Bibiana Margaretha a synové František, Maxmilián, Vojtěch Vratislav, Václav, Vilém a Jan V. Vratislav zemřel náhle v roce 1582 na lodi při plavbě na řece Dunaji u Lince. Byl pohřben v rodinné hrobce v Doubravníku. Po roce však bylo vyzvednuto a uloženo v chrámu sv. Víta v Praze. Vratislav z Pernštejna patřil ke konzervativním českým politikům druhé poloviny 16. století, kteří byli loajální k Habsburkům a razili program umírněného mocenského dualismu a neusilovali o prosazení jejich absolutistické vlády na úkor omezení práv stavovské monarchie.

Jan V. z Pernštejna se narodil v roce 1561 a zemřel roku 1597. Byl synem Vratislava II. z Pernštejna a jeho manželky Marie Manrique de Lara y Mendoza. Jan se stal jediným pokračovatelem rodu. Po svém otci však zdědil velké dluhy, které nebyl schopen splácet, proto byl nucen rozprodávat svá panství a nakonec vstoupil do vojenských služeb. V roce 1587 se oženil s Annou Marií Manrique de Lara y Mendoza mladší, se kterou měl syna Vratislava Eusebia a tři dcery Annu, Frebonii Eusebii a Evu. Jan zemřel v roce 1597 při obléhání pevnosti Rábu v Uhrách, kde podlehl zraněním po zásahu dělovou koulí, která mu utrhla hlavu a levou ruku i s ramenem.

Jan Jindřich Lucemburský se narodil v roce 1322 a zemřel roku 1375. Byl mladším synem Jana Lucemburského a jeho manželky Elišky Přemyslovny. V letech 1335 – 1341byl  vévodou tyrolským, v letech 1349 – 1375 byl moravský markrabě. V roce 1327 byl poslán do Tyrolska jako budoucí manžel Markéty, dcery Jindřicha Korutanského. Markéta se však dala s Janem Jindřichem rozvést pro údajnou impotenci. 26. prosince 1349 udělil král Karel IV. Janu Jindřichovi jako léno Moravské markrabství s podmínkou, že se jeho potomci nebudou domáhat českého trůnu, pokud budou živi potomci Karla IV.  Jan Jindřich se znovu oženil v roce 1349 nebo 1350 s Markétou Opavskou, dcerou vévody Mikuláše II. Opavského, se kterou měl šest dětí, Jošta, Jana Soběslava, Prokopa, Alžbětu, Kateřinu a Annu. Po její smrti se oženil ještě dvakrát. Jeho třetí manželkou se stala v roce 1364 Markéta Habsburská, čtvrtou pak v roce 1366 Alžběta Oettingenská. Tato manželství však zůstala bezdětná. Jan Jindřich působil jako diplomat ve službách svého bratra.

Páni z Boskovic byli jedním z nejvýznamnějších moravských rodů. Podle erbovních pověstí, které zaznamenal Bartoloměj Paprocký z Hlohol, je za předka rodu považován ptáčník Velen, který dostal od moravského markraběte svůj erb a jako léno panství, kde si později vystavěl hrad Boskovice. Skutečným historicky podloženým předkem je však Jimram z Boskovic, který se s tímto přídomkem psal již v roce 1222. Za Lucemburků stáli Boskovicové v popředí šlechtických rodů. V 15. století patřili k nejbohatším rodům v českých zemích. Své výsostné postavení si udrželi až do samého konce rodu. Po meči vymřeli v roce 1597. Posledním mužským potomkem byl Jan Šembera z Boskovic.

Ješek z Boskovic také Jan z Boskovic zemřel v roce 1363. Byl synem Arkleba z Boskovic. Byl významným moravským pánem. V roce 1333 vedl v bitvě u rakouského města Laa moravské a opavské praporce. Na dvoře moravského markraběte Jana Jindřicha zastával významné postavení. V roce 1353 byl zvolen do úřadu nejvyššího komorníka moravského zemského soudu, který vykonával sedm let. Ješek rozšířil majetek rodu Boskoviců. Byl velmi bohatý a vážený šlechtic. Za manželku měl Annu Meziříčskou z Lomnice. Z manželství se narodilo pět dětí, Oldřich I., Oldřich II., Tas, Vaněk, Ješek, a Perchta. Zemřel 16. ledna 1363 a byl pochován do rodové hrobky Boskoviců v Brně.

Beneš z Boskovic byl synem Arkleba z Boskovic. První zmínka o něm pochází z roku 1348, kdy společně se svým bratrem Ješkem odkoupili hrad Zubštejn. Byl ženatý s Kateřinou z Lestnice, ale manželství zůstalo pravděpodobně bezdětné.

Páni z Tasova se také psali z Meziříčí nebo podle hradu Tassenberku.

Tas IV. z Tasova a Lomnice zdědil spolu se svým bratrem Vznatou II. lomnické panství. Zda byl synem Ješka III. nebo Tase III. se přesně neví. Byl ženatý s Anežkou, které zapsal v roce 1360 věnem 75 grošů v Šitbořicích.

Vznata II. z Tasova a z Lomnice byl bratrem Tasa IV. z Tasova a Lomnice. Byl ženatý s Kunkou, které zapsal 500 kop grošů věnem na svých majetcích v Lomnici. V roce 1381 zasedal na zemském soudě v Brně. To je také poslední zmínka o něm. Pravděpodobně někdy v této době zemřel.

Páni z Lomnice jsou starý moravský rod, který pocházel z rozrodu Tasovců. Prvními historicky doloženými členy rodu jsou bratři Bohuš a Vznata, kteří se uvádějí v letech 1227 – 1234.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář