Albrechtice nalezneme na východ od Havířova, na sever od Karviné a na jihovýchod od Českého Těšína. Na jih od Albrechtic se zrcadlí vodní plocha přehradní nádrže Těrlicko. Obec se rozkládá na levém břehu řeky Stonávky u soutoku s Chotěbuzkou. Trvale bylo toto území osídleno již v 9. století, což dokazují nálezy keramiky z archeologických průzkumů prováděných na území obce. První písemná zmínka o Albrechticích pochází z roku 1461, kdy jsou zemanskou obcí s farním kostelem, která je součástí Těšínského knížectví a od roku 1693 patřila ke karvinskému panství.

Z roku 1322 pochází písemná zpráva o podkomořím těšínského knížectví Albrechtovi, podle kterého dostala obec pravděpodobně název. V roce 1447 byly Albrechtice již farností a jsou připomínány v listině, kterou bylo Těšínské knížectví po smrti kněžny Eufemie rozděleno mezi knížata Přemka a Bolka. Bolek zdědil právě Albrechtice. V letech 1452 – 1456 zde seděl Jan Sudiš z Albrechtic v roce 1461 pak Jan Mozgovec z Albrechtic a okolo roku 1494 Arnošt Mokrota z Hysince.

Na počátku 16. století byly Albrechtice rozděleny na několik částí. V letech 1529 – 1544 držel část Mikuláš Stoják z Albrechtic, který zároveň držel i Karvinou mezi lety 1529 – 1544 a pravděpodobně právě tuto část na sebe převedli Laryšové ze Lhoty. Kolem roku 1550 získal Albrechtice do držení Mikuláš Rudzký, v roce 1571 Václav Rudzký z Rudz, v roce 1574 Mikuláš Rudzký. V roce 1598 Jan mladší Rudzký.

V roce 1599 prodal Václav Rudzký díl Albrechtic Kašparu mladšímu Pelhřimovi z Třankovic, který tu seděl ještě v roce 1626, kdežto další díl náležel v roce 1611 Janovi Rudzkému z Rudz a v roce 1612 Jindřichu Laryšovi ze Lhoty a Karviné. V této době se Albrechtice rozdělily na Horní, které zůstaly samostatným statkem a Dolní, které se staly součástí karvinského panství, patřícímu právě rodu Laryšů, kteří již jeden drželi díl.

V roce 1673 prodal statek Jáchym Kyselovský z Kyselova za 1200 tolarů vdově Evě Logové, rozené Kaltreuterové. V roce 1680 prodal Maxmilián Kyselovský z Kyselova svůj díl Horních Albrechtic za 1000 tolarů Gottfriedu Logovi z Altendorfu. Ten jej pak prodal v roce 1681 za 2250 zlatých Fridrichu Vilémovi Skočovskému z Kojkovic.

V e 20. a 30. letech 18. století byl na příkaz vídeňské vlády ve Slezsku vypracován soupis pro účely daňové reformy a příjmů, tzv. karolinský katastr slezský. V té době byl jediným majitelem Albrechtic Jindřich Ferdinand Laryš, svobodný pán ze Lhoty a Karviné, kterému zde patřily tři dvory, Horní, Prostřední a Dolní s polnostmi, šest zahrad a 14 rybníků. V roce 1725 žilo v Albrechticích 20 sedláků a 17 domkařů. Nejstarší zpráva o krčmě je z roku 1762, kdy 1. října 1762 potvrdil kupní smlouvu Kalixt Petr, hrabě Laryš. Před rokem 1808 stálo v Albrechticích 88 domů, v nichž bydlelo 619 obyvatel.

Albrechtice u Karviné Kostel sv. Petra a Pavla

Kostel svatého Petra a Pavla – Autor: Photo: Marcin Konsek / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0,

V té době nechal Jan, hrabě Lariš – Mönnich zřídit nový dvůr, který pojmenoval Bělehrad. Podle soupisu obyvatel z roku 1837 měly Albrechtice 87 popisných čísel a 781 obyvatel. Žilo zde 20 sedláků, 6 zahradníků a 43 domkáři. Roku 1845 bylo v Albrechticích 87 domů a bydlelo zde 806 obyvatel, v roce 1930 tu bylo 243 domů a 1641 obyvatel. V roce 1908 byl v obci založen polský spolek dobrovolných hasičů a v centru obce postaven Dělnický dům. V roce 1913 byla uvedena do provozu železniční trať Ostrava – Svinov – Český Těšín, která vede přes Albrechtice.

Po vzniku nástupnických států Rakouska-Uherska vznesl na Těšínsko nárok jak Československý stát, tak i Polsko. 5. listopadu 1918 byla uzavřena československo-polská dohoda, která upravovala poměry politické správy na Těšínsku. Albrechtice náležely do sféry vlivu Rady Narodvej Ksiestwa Cieszyńskiego. Československá vláda zaslala do Varšavy protestní telegram, na který však nedostala odpověď a proto 23. ledna 1919 zahájilo československé vojsko obsazování území na východ od demarkační čáry. Albrechtice byly obsazeny 26. ledna 1919. Tato tzv. „sedmidenní válka“ skončila uzavřením příměří v noci z 30. na 31. ledna 1919.

Nová demarkační čára vedoucí přibližně kolem Košicko – Bohumínské dráhy byla stanovena Pařížskou smlouvou z 3. února 1919, poté se 25. února 1919 československé vojsko stáhlo. Albrechtice zůstaly na české straně. Celý spor byl ukončen rozhodnutím Rady velvyslanců z 28. července 1920 a Těšínsko bylo rozdělena mezi Československo a Polsko.

Albrechtice se staly součástí Československé republiky. Pod tlakem mnichovských událostí přijala československá vláda ultimátum polské vlády a počátkem října 1938 postoupila Polsku značnou část historického území Těšínska. Do Albrechtic přišlo polské vojsko 11. října 1938. Této zábor ukončil první den druhé světové, když 1. září 1939 německá armáda vtrhla od Polska. Albrechtice byly obsazeny německými vojáky 1. září 1939 kolem desáté hodiny. Osvobozeny byly sovětskou armádou 3. Května 1945 v dopoledních hodinách.

V roce 1957 byla postavena dvojkolejná železniční trať z Albrechtic do Havířova. 1. 3. 1949 zanikl okres Fryštát, ke kterému Albrechtice patřily a připadly k okresu v Českém Těšíně. Při reorganizaci územní správy v roce 1960 připadly Albrechtice k okresu Karviná. V roce 1964 byla dána do provozu přehrada na Stonávce. V roce 1993 byla otevřena nová budova pošty, spořitelny a zprovozněny nové digitální telefonní sítě. Albrechtice mají rozlohu 12 km² a 4065 obyvatel. I když se obec nachází v oblasti karvinských dolů, zůstala zde zachována překrásná přírodní zákoutí. Přírodními zajímavostmi jsou bludné balvany, které připomínají činnost ledovce. V osadě Pardubice a na Bartošůvce můžeme obdivovat stoleté duby.

Tvrz

Albrechtice u Karviné – Švedský kopec – Autor: MartinVeselka – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

U křižovatky z Havířova do Karviné se silnicí z Albrechtic do Stonavy je uměle vytvořený pahorek, který je 60 m vysoký, nazývaný „Švédský kopec“. V těchto místech stávala ve 14. století tvrz, která byla pravděpodobně opuštěna někdy v 2. polovině 15. století. V šedesátých letech 20. století zde proběhl archeologický průzkum pod vedením J. Krále a v osmdesátých letech pak sondážní výzkum prováděný P. Kouřilem. Oba tyto výzkumy existenci tvrze potvrdily.

Držitelé

Těšínské knížectví

Těšínské knížectví vzniklo v roce 1281, po smrti opolsko-ratibořského knížete Vladislava I., kdy si jeho synové rozdělili území, která ovládal. Těšínsko, Osvětimsko a Ratibořsko získali do společné vlády Měšek a Přemysl. V roce 1290 si však tato území rozdělili, Měšek získal Těšínsko a stal se prvním těšínským knížetem. Za své sídlo si zvolil hrad v Těšíně. Po jeho smrti se těšínského knížectví ujal jeho syn Kazimír I., který se roku 1327 stal leníkem českého krále Jana Lucemburského. Po Kazimírově smrti se vlády ujímá jeho syn Přemysl I. Nošák. Za husitských válek zůstalo Těšínsko stranou konfliktů hlavně kvůli své geografické podobě. V té době vládl Boleslav I., který nepodporoval krále Zikmunda. Po jeho smrti vládla jeho manželka Eufemie, za níž se Těšínsko dočasně rozdělilo, což vedlo ke zmenšení rodinných držav. V letech 1447 – 1477 jeho fryštátské části vládli Boleslav II. a jeho syn Kazimír II., který po roce 1477 knížectví opět sjednotil, a v těšínské části vládl Přemysl II. V letech 1563 – 1571 se knížectví opět rozdělilo na těšínskou a fryštátskou část. Těšínská část byla pod vládou Václava III. Adama, a ve fryštátské vládl jeho syn Fridrich Kazimír. V roce 1571 však náhle zemřel a fryštátská část se definitivně oddělila od těšínské tím, že jako léno přešla do rukou českého krále a císaře Maxmiliána II. Habsburského, který ji v roce 1573 prodal slezské aristokracii. Po Václavově smrti vládla v letech 1579 – 1595 za svého nezletilého syna kněžna Kateřina Sidonie. Po dosažení zletilosti se ujal vlády syn Václava III. Adama Adam I. Václav, který konvertoval ke katolictví a započal protireformaci, ve které pokračoval také kníže Fridrich Vilém, který však zemřel v roce 1625 bez potomků. Těšínsko přešlo na českého krále Ferdinanda II., který však dovolil sestře Bedřicha Viléma Alžbětě Lukrécii Těšínsko spravovat až do její smrti. Potom přešlo Těšínsko pod vládu Habsburků, která byla vykonávána královskou komorou ve Vratislavi. V roce 1653 jej Ferdinand III. udělil jako léno svému synovi Ferdinandu IV. (+1654). Po jeho smrti bylo v přímém držení českých králů. V roce 1683 jej jako léno obdržel vévoda Karel Lotrinský, potom v letech 1722 – 1731 Leopold vévoda Lotrinský a v letech 1731 – 1765 pak František I. Lotrinský. Po něm jej dostal v roce 1765 Josef II (+1766). Jeho vláda přinesla nejen zrušení nevolnictví, ale také náboženskou toleranci. Po smrti svého syna Josefa v roce 1766 jej získala Marie Terezie, která Těšínsko udělila lénem své dceři arcikněžně Marii Kristině (+1798). Za její vlády byla v roce 1782 provedena správní reforma. Území Těšínského knížectví spadalo pod správu hejtmanství Těšínského kraje. V roce 1798 – 1822 je držel manžel Marie Kristiny Albert, princ saský, který v roce 1826 vytvořil nové dominium těšínské komory, potom arcikníže Albrecht, pak arcikníže Fridrich, jehož statky byly po roce 1918 zabrány československým státem. Až do roku 1918 si tak Těšínsko ponechalo status korunní země.

Autor: Neznámýderivative work: Poznaniak (talk) – File:Cieszyn Piast dynasty COA raw.pngLeopold Jan Szersznik: Scuta nobilium ducatus Teschinensis, Volné dílo

Měšek I. Těšínský

Měšek I. Těšínský se narodil mezi roky 1252/1256 a zemřel mezi roky 1314/ 1315. Byl nejstarším synem Vladislava I. Opolského a jeho manželky Eufemie Velkopolské a zakladatelem těšínské větve Piastovců. První zmínka o něm pochází z 12. října 1258, kdy spolu s otcem vydal souhlas k založení nadace pro cisterciáky v Rudě. Jako těšínský kníže je zmiňován v listině z 1. ledna 1290, kdy daroval rytíři Bohušovi 10 franckých lánů poblíž města Těšína, které se staly základem vesnice Bohušovice. Měšek intenzivně kolonizoval území svého knížectví. V roce 1300 se zúčastnil korunovace Václava II. na polského krále v Hnězdně. Spolupracoval s českými Přemyslovci. 5. října 1305 provdal svou dceru Violu Těšínskou za Václava III. a díky tomu získal velký vliv v českém království. Smrtí Václava III. však tento vliv skončil. Ve svých 50 letech předal svou vládu svým synům Kazimíru I. a Vladislavovi I. Byl ženatý s kněžnou neznámého jména. Z manželství se narodili dva synové Vladislav I. a Kazimír I. a dcera Viola Alžběta. Přesné datum jeho smrti není známo. Podle diplomatické korespondence zemřel někdy mezi roky 1314 nebo v polovině roku 1315. Pochován byl v kostele Svaté Máří Magdaleny v Těšíně.

Autor: Neznámýderivative work: Poznaniak (talk) – File:Cieszyn Piast dynasty COA raw.pngLeopold Jan Szersznik: Scuta nobilium ducatus Teschinensis, Volné dílo

Kazimír I. Těšínský

Kazimír I. Těšínský se narodil mezi lety 1280/1290 a zemřel v roce 1358. Byl knížetem těšínským z těšínské větve Piastovců. Byl druhým synem Měška I. Těšínského a neznámé kněžny. Na počátku své vlády měl dobré vztahy s polským králem Vladislavem I. Lokýtkem. V letech 1321 – 1324 se však po několikerém napadení Těšínského knížectví přerušily. Poté se spojil s českým králem Janem Lucemburským, kterému 18. února 1327 složil v Opavě lenní slib. Na základě listiny z 23. února 1327 získal Kazimír I. záruku dědičného nároku na Těšínské knížectví pro své potomky, a současně plnou vnitřní suverenitu v knížectví. Kazimír I. usiloval o zajištění celistvosti knížectví. Jako dědice ustanovil svého syna Přemysla I. Nošáka. Ostatní syny předurčil církevní kariéře. Stejně jako jeho otec, i on rozvíjel města. Svou mocenskou pozici si upevnil sňatky svých dcer, Anna si vzala Václava I. Lehnického a Anežka Konráda II. Olešnického. Byl ženatý s Eufemií Mazovskou. Z manželství se narodilo pět synů Vladislav Kazimír, Boleslav, Přemysl I. Nošák, Jan a Siemovít a čtyři dcery Anna, Jolana Helena, Anežka a Alžběta.

Autor: Neznámýderivative work: Poznaniak (talk) – File:Cieszyn Piast dynasty COA raw.pngLeopold Jan Szersznik: Scuta nobilium ducatus Teschinensis, Volné dílo

Přemysl I. Nošák

Přemysl I. Nošák se narodil mezi lety 1332 až 1336 a zemřel 13.srpna 1410. Byl těšínský kníže a v letech 1383 – 1400 vikář Svaté říše římské. Pocházel z dynastie slezských Piastovců, jeho otcem byl Kazimír I. Těšínský a matkou Eufemie Mazovská. Jako diplomat Karla IV., v 70. a 80. letech 14. století vykonal cesty do Francie, kde bránil Karlovy postoje v církevním rozkolu a do Anglie, kde zase projednával podmínky sňatku Anny Lucemburské s anglickým králem Richardem II. Během vlády Václava IV. se stal dvorským sudím. V roce 1383 se stal vikářem Svaté říše římské a přesídlil do Frankfurtu nad Mohanem. Svůj přídomek Nošák získal kvůli své dně, která ho upoutala na křeslo, a musel být nošen. Oženil se s Alžbětou Bytomskou. Z manželství se narodili i dva synové Přemysl a Boleslav a dvě dcery Anna a Markéta. Zemřel 13. srpna 1410 a je pohřben v bývalém dominikánském klášteře v kostele sv. Maří Magdaleny v Těšíně.

Autor: Neznámýderivative work: Poznaniak (talk) – File:Cieszyn Piast dynasty COA raw.pngLeopold Jan Szersznik: Scuta nobilium ducatus Teschinensis, Volné dílo

Boleslav I. Těšínský

Boleslav I. Těšínský se narodil po roce 1363 a zemřel 6. května 1431. Byl těšínský kníže z těšínské větve Piastovců. Byl mladším synem těšínského knížete a bytomské kněžny Alžběty. V roce 1405 se stal formálním spoluvládcem Těšínského knížectví a zároveň samostatným vládcem Bytomského a Seveřského knížectví. Po tragické smrti bratra Přemysla I. Osvětimského v roce 1406 získal i knížectví Osvětimské. V roce 1410 zemřel jeho otec a Boleslav převzal vládu i v Těšínském knížectví. Po boku polského krále Vladislav II. Jagelly se v roce 1414 účastnil polských křižáckých válek. Přestože bylo Těšínské knížectví lénem českých králů, nepodporoval českého krále Zikmunda v boji o český trůn, ale udržoval dobré vztahy s Jagellonci. V roce 1424 se zúčastnil korunovace Sofie Litevské na polskou královnu. Na konci jeho vlády bylo knížectví ohrožováno stále sílícími husitskými nájezdy a v roce 1430 se města Bytom a Gliwice dostaly pod nadvládu husitů. I přes nesouhlas otce se oženil v roce 1405 nebo 1406 s Markétou, dcerou Jana I. Ratibořského. Markéta však zemřela krátce po svatbě, v roce 1407. V roce 1412 si vzal za ženu Eufemií Mazovskou, dceru Siemovíta IV. Mazovského a Alexandry Olgierdowny, sestru polského krále Vladislava II. Jagella. Z manželství se narodili čtyři synové Václav I., Vladislav, Přemysl II. a Boleslav II. a dcera Aleksandra. Boleslav I. zemřel 6. května 1431 a byl pochován v kostele svaté Máří Magdalény v Těšíně.

Autor: Neznámýderivative work: Poznaniak (talk) – File:Cieszyn Piast dynasty COA raw.pngLeopold Jan Szersznik: Scuta nobilium ducatus Teschinensis, Volné dílo

Eufemie Mazovská

Eufemie Mazovská zvaná Ofka se narodila mezi roky 1395 a 1398 a zemřela před 17. zářím 1447. Byla kněžna mazovská a těšínská, sestra polského krále Vladislava II. Jagella a po smrti manžela regentkou Těšínského knížectví. Byla dcerou Siemovíta IV. Mazovského a jeho ženy Alexandry Olgrierdowny. Na základě papežského dispenzu se 26. listopadu 1412 provdala za Boleslava I. Těšínského. Z manželství se narodili čtyři synové Václav I., Vladislav, Přemysl II. a Boleslav II. a dcera Aleksandra. V roce 1424 se společně s manželem zúčastnila korunovace Sofie Litevské na polskou královnu. Po svatbě přenesla do Těšínského knížectví administrativní systém, který se používal v mazovském knížectví. 6. května 1431, po smrti svého muže, převzala vládu nad knížectvím spolu se svými nezletilými syny. Vzhledem k vysokému zadlužení byla nucena v roce 1438 prodat městu Těšínu právo na ražbu mincí, a v roce 1442 pak prodali společně se synem Václavem Seveřské knížectví krakovskému biskupovi Zbyškovi Olešnickému. Za života Eufemie bylo knížectví jednotné, po její smrti se však rozdělilo mezi její syny Boleslava II., který získal fryštátskou část a Přemysla II., který vládl v těšínské části až do své smrti v roce 1477. Těšínská větev poté pokračovala Boleslavovým synem Kazimírem II. z fryštátské linie. Kněžna zemřela někdy před 17. zářím 1447. Pravděpodobně byla pohřbena po boku svého manžela v kostele svaté Máří Magdalény v Těšíně.

Autor: Poznaniak – Vlastní dílo, Volné dílo

Přemysl II. Těšínský

Přemysl II. Těšínský zemřel v roce 1477. Byl těšínským knížetem z rodu těšínských Piastovců. Byl třetím synem Boleslava I. Těšínského a jeho ženy Eufemie Mazovské. Po smrti svého v roce 1431 vládl společně se svými bratry a matkou. V roce 1459 složil hold novému českému králi Jiřímu z Poděbrad. V roce 1460 vyjednal přátelskou dohodu mezi Českým královstvím a Kazimírem IV. Jagellonským. Během česko- uherských válek stál opět na straně Jiřího z Poděbrad. V roce 1469 však přestoupil na stranu Matyáše Korvína. V roce 1473 se účastnil útoku slezských knížat proti rybnickému knížeti Václavovi, který zorganizoval Matyáš Korvín. Ke konci života se jeho vztah k Matyáši Korvínovi ochladl. Přemysl se oženil s Annou Varšavskou a měli spolu dceru Hedviku, proto Těšínské knížectví po smrti Přemysla připadlo jeho synovci Kazimíru II.

Autor: Neznámýderivative work: Poznaniak (talk) – File:Cieszyn Piast dynasty COA raw.pngLeopold Jan Szersznik: Scuta nobilium ducatus Teschinensis, Volné dílo

Kazimír II. Těšínský

Kazimír II. Těšínský zemřel v roce 1528. Byl těšínský kníže z rodu slezských Piastovců. Byl synem Boleslava II. Těšínského a jeho manželky Anny, dcery ruského velmože Ivana Bělského a neteří polské královny Sofie. Po smrti svého otce v roce 1452 se stal formálním těšínským knížetem. Faktickou vládu vykonával jeho strýc Přemysl II. V roce 1460 se stal spoluvládcem. Během česko-uherských válek stranil Vladislavovi II. Jagellonskému, zatímco jeho strýc Matyáši Korvínovi. Po Přemyslově smrti roku 1477 se stal Kazimír II. vládcem celého Těšínského knížectví. V roce 1479 připadlo Slezsko Matyáši Korvínovi, a přestože byl Kazimír stoupencem Vladislava II. Jagelonského zachoval si své postavení. Po Korvínově smrti a převzetí vlády nad Slezskem králem Vladislavem, byl za svou oddanost odměněn. Několikrát zastával úřad vrchního slezského hejtmana a stal se i hejtmanem Opavského knížectví. V roce 1498 získal privilegium, kdy mohlo být Těšínské knížectví děděno i v ženské linii až do čtvrtého kolena. Za Kazimírovy vlády došlo k hospodářskému rozvoji Těšínska. Podporoval rozvoj rybníkářství a obnovil i těšínskou knížecí mincovnu, kterou v roce 1438 kněžna Eufemie odprodala městu Těšínu. Kazimír II. se oženil s Johankou z Poděbrad, dcerou Viktorina z Poděbrad. Z manželství se narodili dva synové Fridrich Těšínský a Václav II. Oba dva své syny však Kazimír přežil a proto se po jeho smrti vlády ujal jeho vnuk Václav III. Adam.

Autor: Neznámýderivative work: Poznaniak (talk) – File:Cieszyn Piast dynasty COA raw.pngLeopold Jan Szersznik: Scuta nobilium ducatus Teschinensis, Volné dílo

Václav III. Adam Těšínský

Václav III. Adam Těšínský narodil se roku 1524 jako pohrobek a zemřel 30. října 1579. Byl synem knížete Václava II. Těšínského a jeho manželky Anny Hohenzollernské, dcerou Fridricha II. Braniborského. Po jeho narození jej adoptoval jeho děd, kníže Kazimír II. Těšínský. Od čtyř let byl formálním vládcem Těšínského knížectví. Do roku 1545 za něj vládli jeho poručníci matka Anna a Jan IV. z Pernštejna. Přestože přijal luteránskou víru, byl věrný císařskému dvoru. 8. září 1563 se účastnil korunovace Maxmiliána II. Habsburského uherským králem a v roce 1565 pohřbu Ferdinanda I. Habsburského ve Vídni. V roce 1572 vydal zákaz, kdy se od Těšínska nesmělo odtrhnout žádné území. V roce 1573 prohlásil za úřední jazyk češtinu. Po smrti posledního člena Jagellonců Zikmunda II. Augusta v roce 1573 neúspěšně kandidoval na polského krále. Ve svých šestnácti letech 8. února 1540 se oženil s Marií Těšínskou z Pernštejna, dcerou Jana IV. z Pernštejna. Měli spolu dvě dcery Sofii a Annu a syna Fridricha Kazimíra. Podruhé se oženil 25. listopadu 1567 a jeho ženou byla Kateřina Sidonie Sasko-Lauenburská, dcera vévody Františka I. Sasko-Lauenburského. Spolu měli tři syny Kristiána Augustýna, Adama Václava a Jana Alberta a tři dcery Marii Sidonii, Annu Sibylu a bezejmennou dceru, která zemřela krátce po narození. Zemřel 30. října 1579 na mozkovou příhodu a byl pochován v kostele sv. Máří Magdalény v Těšíně.

Autor: Neznámýderivative work: Poznaniak (talk) – File:Cieszyn Piast dynasty COA raw.pngLeopold Jan Szersznik: Scuta nobilium ducatus Teschinensis, Volné dílo

Kateřina Sidonie Sasko- Lauenburská

Kateřina Sidonie Sasko- Lauenburská se narodila mezi lety 1548 – 1550 a zemřela pravděpodobně v roce 1594. Byla dcerou Františka I. Sasko- Lauenburského a Sibyly Saské z dynastie Wettinů. Byla těšínskou kněžnou. Po smrti Václava III. vládla v letech 1579 – 1594 na Těšínsku jako regentka za svého nezletilého syna Adama Václava. Používala vlastní pečeť, jednostrannou, tzv. malou, znakovou, s úplným znakem. Dne 25. listopadu 1567 se provdala za Václava III. Adama Těšínského, se kterým měla tři syny Kristiána Augustýna, Adama Václava a Jana Alberta a tři dcery Marii Sidonii, Annu Sibylu a bezejmennou dceru, která zemřela krátce po narození. Po smrti manžela, až do své smrti prý nosila černé šaty, proto se jí přezdívalo Černá kněžna. Podruhé se provdala 16. února 1586. Jejím manželem se stal Emerich III. Forgáč, královský rádce, kapitán a pán na Trenčíně, trenčínský nadžupan. Pravděpodobně zemřela v roce 1594.

Autor: Poznaniak – Vlastní dílo, Volné dílo

Fridrich Vilém Těšínský

Fridrich Vilém Těšínský se narodil 9. listopadu 1601 a zemřel 19. srpna 1625. Byl těšínským knížetem. Narodil se jako syn těšínského knížete Adama Václava a jeho manželky Alžběty Kuronské. V roce 1610 spolu se svým otcem konvertoval ke katolictví. Po jeho narození mu zemřela matka a v jeho sedmi letech i otec. Po jeho smrti mu poručníky dělali vratislavský biskup Karel Habsburský, opavský vévoda Karel z Lichtenštejna a opolsko-ratibořský hejtman Fridrich z Oppersdorfu. V knížectví vládla jako regentka jeho starší sestra Alžběta Lukrecie. V roce 1624 od ní převzal vládu, ale už 19. srpna zemřel bez potomků.

Autor: Neznámýderivative work: Poznaniak (talk) – File:Cieszyn Piast dynasty COA raw.pngLeopold Jan Szersznik: Scuta nobilium ducatus Teschinensis, Volné dílo

Adam Václav Těšínský

Adam Václav Těšínský se narodil 12. prosince 1574 a zemřel 13. července 1617. V letech 1579 – 1617 byl těšínský kníže. Pocházel z rodu těšínských Piastovců. Byl synem Václav III. Adama a jeho manželky Sidonie Kateřiny Sasko – Lauenburské. V roce 1579 zdědil po otci Těšínské knížectví. Vzhledem k jeho nezletilosti za něj vládla jeho matka společně s poručníky knížetem Jiřím II. Břežským, knížetem Karlem II. Minsternbersko – Olešnickým a Janem starším Bruntálským z Vrbna, ten byl v roce 1586 nahrazen Matyášem z Lohova. Od roku 1587 pobýval na dvoře kurfiřta Kristiána I. Saského, kde se naučil základům vojenství. Po návratu do Těšína v roce 1595 převzal vládu nad Těšínským knížectvím. Po roce 1601 se zúčastnil války s Osmanskými Turky, kde zastával funkci velitele oddílu jezdectva. V roce 1606 se zapojil do konfliktu mezi Rudolfem II. a Matyášem Habsburským, kde se přiklonil na stranu Rudolfa II. Na přelomu let 1609 a 1610 Adam Václav konvertoval ke katolicismu a od roku 1610 zahájil na Těšínsku protireformaci. 6. února 1617 se, po smrti Karla II. Minsterberského, stal novým vrchním slezským hejtmanem. 17. září 1595 se oženil s Alžbětou Kuronskou, dcerou kuronského a zemgalského vévody Gotthardovi Kettlerovi. Z manželství se narodili tři synové Adam Gotthard, Kristián Adam a Fridrich Vilém a dvě dcery Anna Sidonie a Alžběta Lukrécie. Po smrti své manželky se již neoženil. Žil s ženou nižšího stavu Markétou Koschlingerovou, se kterou měl syna Václava Gottfrieda. Zemřel 13. července 1617 a byl pochován v kostele sv. Máří Magdalény.

Autor: Neznámýderivative work: Poznaniak (talk) – File:Cieszyn Piast dynasty COA raw.pngLeopold Jan Szersznik: Scuta nobilium ducatus Teschinensis, Volné dílo

Alžběta Lukrécie Těšínská

Alžběta Lukrécie Těšínská se narodila 1. června 1599 a zemřela 19. května 1653. Byla těšínskou kněžnou a poslední z rodu těšínských Piastovců. Byla dcerou Adama Václava a Alžběty Kuronské (Kurlandské). V roce 1610 společně s otcem a bratrem konvertovala ke katolictví. V roce 1618 byla provdána proti své vůli za Gundakara z Lichtenštejna (+1658). Jejich manželství nebylo šťastné a od roku 1626 žili manželé ve formálním odloučení. Po smrti svého bratra Fridricha Viléma vedla Alžběta spory s císařem o vládu nad Těšínskem. Nakonec ji dovolil Těšínsko spravovat až do smrti. Z manželství se narodili dva synové Ferdinand Jan a Albert a dcera Marie Anna.

Autor: Neznámýderivative work: Poznaniak (talk) – File:Cieszyn Piast dynasty COA raw.pngLeopold Jan Szersznik: Scuta nobilium ducatus Teschinensis, Volné dílo

Albrecht byl podkomoří těšínského knížectví. Obec Albrechtice pravděpodobně nese jeho jméno. Poprvé se objevuje jako svědek v soudních protokolech.

Jan Sudiš z Albrechtic byl v roce 1452 těšínským starostou. V roce 1453 se psal jako Jan Sudiš z Albrechticz, v roce 1456 pak Jan Sudiss von Albrechtsdorf.

Jan Mazgovec

Arnošt Mokrota z Hysince zeman

Mikuláš Stoják z Karvinej a Olbrachtic jeho manželkou byla Hedvika Bludovská.

Rudzký z Rud

Rudzký z Rud je starý slezský rod. V erbu měl jelena s rybím ocasem. První zmínky o něm jsou z poloviny 15. století, kdy někteří členové početného rodu žili na Těšínsku. Od roku 1545 s drobnými přestávkami zastával úřad těšínského knížete až do roku 1625.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Mikuláš Rudzký z Rudz

Mikuláš Rudzký z Rudz byl pravděpodobně synem Erazima Rudzkého, maršálka Těšínského- V letech 1550 – 1574 zastával úřad maršálka těšínského knížete Václava III. Adama. Držel ves Albrechtice. Jeho manželkou se stala Žofie Vlčková z Dobré Zemice. Poslední zmínka v pramenech pochází z roku 1574, kdy soudil před zemským soudem.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Václav Rudzký z Rudz

Václav Rudzký z Rudz zemřel po roce 1578. Od roku 1540 zastával místo písaře, kde byl uznáván za svou vynikající kaligrafickou techniku. V roce 1545 byl jmenován Václavem III. Adamem na místo těšínského kancléře. Plnil zároveň úlohu poradce a měl na Adama velký vliv. Zatupoval jej v jednáních o zemských záležitostech i v komunikaci s poddanými. Václav nabyl značného jmění. Byl dvakrát ženatý. V letech 1559 – 1564 byla jeho ženou Markéta Čechová z Čechovic. Podruhé se oženil v roce 1569 s Magdalénou Klochovou, dcerou Martina Klocha z Kornic, se kterou měl syna Erazima.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Mikuláš Rudzký z Rudz

Jan mladší Rudzký

Václav Rudzký

Jan Rudzký z Rudz

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Kašpar mladší Pelhřima z Střankovic měl za manželku Dorotu z Poruby.

Jáchym Kyselovský z Kyselova

Eva Logová rozená Kalkreutrová

Maxmilián Kyselovský z Kyselova

Gotfried Log z Altendorfu

Frindirich Vilém Skočovský z Kojkovic

Panství Karviná

Autor: Michal Klajban – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0,

Karviná, polsky Karwina je město se zámkem a farním kostelem sv. Petra Alcantary. Do roku 1806 ves Arnoldsdorf s 12 lány. První zmínka o ní je z roku 1305 v soupisu desátků vratislavského biskupství. Původně patřila ves Těšínskému knížectví, v roce 1419 ji kníže Bolko daroval Mikuláši Stojákovi z Dolního (Albrechtic).

Roku 1528 drželi ves bratři Šebestian a Petr Karvinští z Karviné. Roku 1570 – 1573 seděl, na Karviné Jiří Laryš ze Lhoty. Po jeho smrti v roce 1588 se stal jeho dědicem Frydrych Laryš ze Lhoty, který tu seděl ještě v roce 1602. V roce 1612 je zde připomínán Jindřich Laryš ze Lhoty a po jeho smrti jeho syn Jan Frydrych Laryš ze Lhoty, který byl v roce 1654 povýšen do panského stavu.

V roce 1693 prodal Janův bratr František Vilém Laryš, svobodný pán ze Lhoty Karvinou a Albrechtice za 34 000 tolarů Jindřichu Ferdinandovi, svobodnému panu Laryšovi, který zřídil z panství fideikomis. Po něm zde seděl jeho strýc Jan František, svobodný pán Laryš. Roku 1760 zde seděli Kalixt a Jan František hrabata Laryšové ze Lhoty, po nich Jan Erdman hrabě Laryš ze Lhoty a po něm pak jeho syn Jan Josef Laryš, který se oženil se s Annou svobodnou paní z Mönnich a obdržel povolení psát se hrabě Larisch-Mönnich a ke Karvinskému panství přibyli další statky.

Za pozemkové reformy 1924 – 1927, kdy byl vlastníkem Dr. Jan Larisch-Mönnich, činila plocha panství 8 281 ha. V majetku Larisch – Mönichů zůstaly zbytkové statky Bartošůvka, Bělehrad, Žervenky, Darkov, Dřevěník, Důlský, Nový dvůr u Stonavy, Zámecký dvůr, Stará ovčárna, Smolkovec a lesní hospodářství. Zbytek byl zestátněn.

Larišové

Larišové jsou starý šlechtický rod od 16. století usazený ve Slezsku, kde jim patřilo v Těšínském knížectví panství Karviná, které později rozšiřovali nákupy dalších majetků. V roce 1654 získali za zásluhy ve správě slezských knížat titul českých svobodných pánů a v roce 1748 pak hrabat. Koncem 18. století přijali alianční jméno Larisch-Mönnich. Dlouho patřili k málo významné regionální šlechtě severní Moravy a Slezska. Teprve koncem 18. století jejich prestiž vzrostla díky těžbě černého uhlí, na které velmi zbohatli. V 19. století díky důlnímu podnikání a dalším aktivitám v průmyslu patřili k nejbohatší šlechtě habsburské monarchie. V roce 1945 byl jejich majetek v Československu zestátněn. Jeho hodnota tehdy byla odhadována na tři a půl miliardy korun. Rodina dnes žije v Rakousku a jižní Americe.

Autor: Adolf Matthias Hildebrandt – Alfred Freiherr von Krane, Wappen- und Handbuch des in Schlesien (einschliesslich der Oberlausitz) landgesessenen Adels. Goerlitz 1901 – 1904 Digitalisat, Volné dílo

Jiří Laryš ze Lhoty

Jiří Laryš ze Lhoty se narodil v roce 1533 a zemřel roku 1588. Oženil se s Žofií Rudzkou z Rudz,(+1584), se kterou vyženil panství Karviná. Se svou ženou měl syna Frydrycha (Bedřicha). Byl soudcem těšínského knížectví. Jiří zemřel v roce 1588 a byl pohřben v Karviné stejně jako jeho žena.

Frydrych Laryš ze Lhoty narodil se v roce 1563 a zemřel roku 1619. Byl synem Jiřího Laryše a jeho ženy Žofie Rudzké. Oženil se s Barborou Adelšpachovou, se kterou měl syna Jindřicha.

Jindřich Laryš ze Lhoty se narodil roku 1598 a zemřel v roce 1624. Byl ženatý s Evou Vlčkovou z Dobrozenic, se kterou měl dva syny Jana Frydrycha a Františka Viléma.

Jan Frydrych Laryš ze Lhoty se narodil v roce 1614 a zemřel roku 1669. Byl synem Jindřicha Frydrycha Laryše a jeho manželky Evy Vlčkové z Dobrozenic. Měl syna Jindřicha Ferdinanda. V roce 1654 byl povýšen do českého stavu svobodných pánů s predikátem ze Lhoty a z Karviné. Před rokem 1667 přestoupil na katolickou víru. Byl zemským hejtmanem v Těšínsku.

František Vilém Laryš svobodný pán ze Lhoty

Jindřich Ferdinand svobodný pán Laryš se narodil v roce 1653 a zemřel roku 1730. Byl synem Jana Frydrycha Laryše ze Lhoty. Zastával funkce v Opolsku a Ratibořsku. Zřídil fideikomis, který zahrnoval kromě karvinského panství také Albrechtice a Horní Těrlicko,

Jan František svobodný pán Laryš se narodil v roce 1699 a zemřel roku 1760. Zastával úřad c. k. tajného rady, komořího a vrchního prezidenta zemské správy ve Slezsku. Za válek o rakouské dědictví hájil zájmy Marie Terezie proti Prusku a v roce 1748 mu za to byl udělen hraběcí titul. Roku 1756 nechal vystavět v Karviné farní kostel. Oženil se s Annou Kozovnou z Hradiště, se kterou měl syny Kalixta Petra a Jana Františka.

Kalixt hrabě Laryš ze Lhoty se narodil v roce 1727 a zemřel roku 1774. Byl synem Jana Františka a jeho ženy Anny Kozovny.

Jan František hrabě Laryš ze Lhoty se narodil v roce 1738 a zemřel roku 1792. Stal se prvním z rodu, který se pokusil na Karvinsku těžit uhlí. Kvůli nízkým výnosům však těžbu přerušil.

Jan Erdman Laryš se oženil s Marií Annou hraběnkou z Hodicovou z Olbramovic. Z manželství se narodilo šest dětí. Nejstarším synem byl Jan Josef, jehož narození bylo zapsáno do rohovské matriky 3. června 1766.

Jan Josef hrabě Larisch-Mönnich

Jan Josef hrabě Larisch-Mönnich se narodil v roce 1766 a zemřel roku 1820. Byl synem Jana Erdmana a jeho manželky Marie Anny hraběnky Hodicové z Olbramovic. Zastával úřad c. k. tajného rady, komořího a zemského hejtmana v Těšínsku. 14. dubna 1791 se oženil s Annou Marií Teklou, poslední nositelkou rodového jména Mönnich. Spojení příjmení Mönnich a Larisch a zároveň i erbu bylo povoleno diplomem císaře Leopolda II. ze dne 21. ledna 1791. Z manželství se narodili syn Jindřich a dcera Marie. Jan Josef byl velmi schopným podnikatelem. Od roku 1799 zastával úřad zemského hejtmana, prezidenta zemského soudu a komořího. Jako jeden z mála velkostatkářů dokázal využít krize k rozšíření svých pozemkových majetků.

JUDr. Jan Larisch-Mönnich

JUDr. Jan Larisch-Mönnich se narodil 6. října 1872 a zemřel 10. listopadu 1962. Narodil se jako první z dětí Jindřicha – Mönnicha a jeho manželky Jindřišky, rozené Larisch-Mönnichové. Vystudoval práva na univerzitě ve Vídni, kde také získal doktorát. 29. dubna 1912 se oženil s Američankou Olivií Lukrécií Fitz – Patrickovou z rodu baronů z Upper – Ossory. Z manželství se narodilo pět dětí: Jindřich (1913 – 1933), Helena (1914 – ?), Eduard (1916 – 1987), Jan (1917 – 1977) a Mary (1921 – 2013). Po smrti svého otce se stal univerzálním dědicem veškerého majetku. Po vzniku Československé republiky část majetku Larisch – Mönnichů zůstala na území Polska. Půda, která zůstala na území Československa, prošla pozemkovou reformou, po níž zůstala v majetku Jana Larische-Mönnicha asi polovina z původní rozlohy 7 972 ha. Průmyslový majetek dotčen nebyl. Před blížící se frontou na jaře roku 1945 odešel JUDr. Larisch-Mönnich s rodinou do Palfau v Rakousku. Po osvobození byl veškerý jeho majetek znárodněn a on i jeho rodina zbaveni občanství. JUDr. Jan Larisch-Mönnich žádal spolu se svou ženou o navrácení československého občanství, a snažil se také získat zabavený majetek, ovšem neúspěšně. Do Karviné se již nikdy nevrátil.

Laryš – Larisch

Laryš – Larisch během 18. století se definitivně ustálilo používání německy psané podoby jména Larisch. Do té doby se můžeme setkat s různými tvary, jako např. Larryss, Laris. Proto je v období do roku 1791 užíván přepis Laryš – Laryšové.

Zajímavosti

Pečeť první obecní pečetidlo bylo pořízeno patrně někdy na počátku 18. století. V karolinském katastru z roku 1723 je přitištěna kulatá pečeť o průměru 25 mm, na které je vyobrazeno průčelí domu se dvěma okny a dveřmi a majuskulní název obce ALBERSDORF. V roce 1752 došlo ke změně pečetidla i obecního symbolu. V pečetním poli o výšce 25 mm a šířce 24 mm bylo umístěno Boží oko a pod ním vegetabilní rozvilina. Německý opis Gemeinde Albersdorf byl doplněn zkráceným letopočtem 752.

Obecní znak a vlajka

Obecní znak a vlajka v roce 1983 byla schválena uměleckou komisí Díla v Ostravě a následně Místní národním výborem v Albrechticích nová podoba obecního znaku. Jednalo se o dvakrát červeno-bíle polcený štít s modrou hlavou, v níž byl květ těšíňanky se šesti bledě zelenými okvětními lístky, provázený po obou stranách zkříženými zlatými hornickými kladívky. Ve středním bílém pruhu se nacházelo zlaté slunce, pod nímž ze spodního okraje štítu vyrůstalo sedm zlatých klasů. Kladívka symbolizují návaznost obce na hornictví, květ těšíňanky příslušnost obce k Těšínu, červená a bílá barva pruhů vzájemné soužití Čechů a Poláků. Klasy symbolizovaly podíl obce na zemědělské výrobě. Znak byl oficiálně používán v letech 1983 – 2005, přestože byl přijat v době, kdy bylo užívání znaků omezeno pouze na města a nejednalo se tedy o právně platný symbol obce.

V průběhu roku 2005 se vedení obce rozhodlo sjednat nápravu ve smyslu nových zákonných ustanovení. Po projednání původního znaku v podvýboru pro heraldiku a vexikologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky muselo dojít, vzhledem k tomu, že nebyly dodrženy některé heraldické zásady, k jeho změně. Ze znaku bylo vypuštěno slunce a klasy. Po této úpravě byl rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 5. prosince 2005 znak schválen a slavnostně předán starostovi obce.

Jako zcela nový symbol byla současně navržena a schválena vlajka obce. List vlajky tvoří modrý žerďový pruh, široký jednu čtvrtinu délky listu, a tři stejné vodorovné pruhy – červený, bílý a červený. V modrém pruhu zelený květ těšíňanky, provázený nahoře a dole žlutými hornickými kladívky. Symboly a barvy na vlajce navazují na symboliku znaku obce.