Bečváry a
BEČVÁRY
https://mapy.com/cs/turisticka?source=muni&id=3414&ds=1&x=15.0898618&y=49.9434093&z=13
Obec Bečváry leží na potoce Bečvárka 12 km jihozápadně od Kolína. Skládá se ze dvou nesousedících územních celků. Jeden je tvořen částmi Bečváry, Poďousy a Červený Hrádek, druhý částmi Horní Jelčany a Hatě. Bečváry byly pravděpodobně založeny již v 11. století jako osada bečvářů. První písemná zmínka pochází z 28. srpna 1265 v souvislosti s Horynou z Bečvár, který svědčil při prodeji Pňova. Ve 14. a 15. století byly Bečváry rozděleny na několik dílů, který měl každý jiného majitele. V roce 1498 byly Bečváry součástí panství Červený Hrádek a jejich majitelem se stal Prokop z Habřiny. V roce 1534 se stal majitelem panství Jindřich Firšic z Nabdína, který je v roce 1544 prodal Smilu Myškovi ze Žlunic. Po jeho smrti se panství rozdělilo mezi jeho dvě dcery a devět synů. Bečváry zdědil v roce 1564 Karel Častovec Myška ze Žlunic, který z nich vytvořil samostatné panství. V roce 1591 koupil ves Bečváry s poplužním dvorem za 6 075 kop grošů českých Jaroslav Myška ze Žlunic, kterému byl statek Bečváry v roce 1623 změněn za účast na stavovském povstání na manství. V roce 1627 prodal Jaroslav Myška Bečváry Janu Oktaviánovi Kinskému z Vchynic, který je, připojil ke svému panství Zásmuky. V roce 1635 koupil Bečváry Václav Michna z Vacínova. Protože Bečváry ležely na důležité komunikaci, byly během třicetileté války často pustošeny přesuny vojsk. V roce 1654 byly v berní rule uváděny jako pusté. Po smrti Václava Michny v roce 1668 byly Bečváry prodány Petrovi z Ugarte. V roce 1681 koupil Bečváry Jan Bedřich Trauttmansdorff a připojil je k panství Červené Pečky. Po jeho smrti v roce 1696 zdědil panství jeho syn ze třetího manželství František Adam Trauttmansdorff, který v roce 1713 prodal Bečváry Karlu Jáchymu Bredovi, a ten je připojil ke svému červenohrádeckému panství. To však velmi zadlužil, proto byl majetek rozprodáván. V roce 1738 koupil Bečváry v dražbě Jan Josef z Pfeffershofenu, který je v roce 1753 prodal Jiřímu Hildebrandtu z Prandau, který z Bečvár vytvořil opět samostatné panství. V roce 1763 je prodal Marii Terezii, která je věnovala generálu Ernstu Gindeonovi Laudonovi. V roce 1776 prodal generál Laudon panství královské komoře, která je v roce 1780 propůjčila arcivévodovi Karlu Ludvíkovi Habsbursko-Těšínskému. V roce 1824 koupil panství od královské komory měšťan Martin Liška ze Stříbra. Po jeho smrti zdědil panství jeho syn František Liška a po Františkovi zdědila Bečváry jeho dcera Klára Lišková. Po její smrti v roce 1927 je velkostatek rozdělen mezi několik dědiců. V Bečvárech zůstala Klářina dcera, také Klára, která v roce 1942 zemřela. V roce 1948 byl majetek dědicům zkonfiskován. V roce 1950 byl založen Státní statek Bečváry a v roce 1952 ho převzalo JZD Svoboda Bečváry.
TVRZ
Tvrz v Bečvárech vystavěl Jaroslav Myška ze Žlunic, který zde sídlil v letech 1591 až 1635, kdy Bečváry koupil Václav Michna z Vacínova. První zmínka o tvrzi pochází z roku 1603. Za Václava Michny sloužila tvrz jako stodola. Během druhé poloviny 17. století tvrz zanikla.
ZÁMEK (starý)
S přípravou vybudování zámku na místě bývalé tvrze začal v roce 1749 Jan Josef z Pfeffershofenu. Vlastní stavbu však zahájil v roce 1760 až Jiří Hildebrandt z Pradau. V letech 1766 – 1744 za majitele Ernsta Gideona Laudona dokončil dostavbu zámku podle návrhu architekta Jana Josefa Wircha architekt Ignác Jan Nepomuk Palliardi. Po roce 1948 byl zámek zkonfiskován a sloužil jako pracoviště Archivu Československé akademie věd. V šedesátých letech 20. století byl zámek opraven. Dále však nebyl udržován a začal opět chátrat. Po roce 1990 jej získali v restituci dědicové poslední majitelky Kláry Frenglové. Od nich koupil v roce velmi zanedbaný zámek Robert Kodym, který je v letech 2000 – 2011 opravil a přestavěl na soukromé sídlo. Od roku 1958 je památkově chráněný.
Zámek byl jednopatrová budova se čtyřmi křídly, která byla zdobená jónskými pilastry. Ze všech stran ho obstupuje malý čtyřboký dvorek. Krytý je mansardovou střechou a uvnitř se nachází arkádové nádvoří. Na východní straně se nacházelo zahradní průčelí s dvoupatrovým rizalitem hlavního sálu a terasa s pravoúhle zalomenými schodišti, na kterou se vstupovalo z hlavního sálu. Průčelí nad terasou bylo zdobeno kamenným erbem generála Laudona. Okna kryly dřevěné rolety. Střechu z pálených tašek zdobilo zábradlí s balustrádou. Vstupní průčelí zámku zdobené tympanonem osazeným hodinami, bylo orientováno na západní stranu. V rámci rokokové přestavby byla v severním křídle postavena zámecká kaple svatého Michaela, která prostupovala přízemí i první patro zámku. K zámku přiléhala rozsáhlá zahrada. Dnes je z větší části přebudována na fotbalové hřiště. Vjezd do dvora tvoří barokní brána z roku 1766. V zámeckých pokojích se nachází nástěnné malby od Josefa Hagera a Josefa Redelmayera a plastiky Ignáce Františka Platzera.
ZÁMEK (nový)
V roce 1780 získal Bečváry od Královské komory k užívání arcivévoda Karel Ludvík, mladší bratr císaře Františka Josefa I. Karel Ludvík rozšířil zámecký park. V roce 1800 nechal na severní straně dvora postavit druhou zámeckou budovu, tzv. nový zámek, kde se nacházely převážně hostinské pokoje. Sídlila zde také správa panství. Okolo roku 1860 byl v části budovy zřízen pivovar, který byl v provozu až do roku 1923. Od roku 1948 sloužila budova různým účelům, jako obchod se smíšeným zbožím, ordinace lékaře, kanceláře JZD, byty a naposledy zde byla klubovna SSM. V roce 1982 byla zchátralá budova vyjmuta z památkového fondu a 10. července 1982 zbourána.
VLASTNÍCI
Horyna z Bečvár byl zeman. V roce 1265 je zmiňován v souvislosti s prodejem Pňova, kde vystupuje jako svědek.
Prokop z Habřiny zastával úřad zemského písaře.
Firšicové z Nabdína byli staročeská vladycká rodina německého původu. Pocházeli ze vsi Nabdín na Slánsku. V 15. století byl rod povýšen do panského stavu. V roce 1617 vymřel po meči.
Jindřich Firšic z Nabdína je zmiňován vletech 1504 – 1549. Byl synem Jana Firšice z Nabdína a jeho manželky Elišky z Landštejna. V roce 1540 získal kutací právo k těžbě železné rudy. V roce 1547 se účastnil obecného sněmu na Pražském hradě, kde byl za čáslavský kraj zvolen jedním z členů královské komise. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Konjukta z Fictumu, druhou pak Mandaléna z Lomnice. Z manželství se narodily dvě dcery Markéta a Marjána.
Myškové ze Žlunic byli staročeský vladycký rod. Svůj přídomek přijali podle tvrze vsi ve Žlunicích u Králova Městce. Jako erb používali štít napříč na tři pole rozdělný. V prostřední byla lodička a stejnou měli také nad helmou. Předkové rodu sídlili na Starém Stranově. Rod se rozdělil na dvě větve: Horosedleckou a Hrádeckou. Ve 14. století byl rod povýšen do šlechtického stavu.
Smil Myška ze Žlunic pocházel z Hrádecké větve. Zemřel okolo roku 1564. Byl podnikavý a měl obchodního ducha. Měl devět synů: Zikmunda, Oldřicha, Jana, Petra, Kryštofa, Zdislava, Smila Václava, Karla Častovce a Jindřicha, mezi které se v roce 1564 rozdělil majetek, a dvě dcera.
Karel Častovec Myška ze Žlunic byl synem Smila Myšky ze Žlunic. V roce 1596 zastával úřad hejtmana prácheňského kraje.
Jaroslav Myška ze Žlunic měl syny Karla Častovce, Václava, Jindřicha a Jetřicha.
