Bečváry b
Kinští z Vchynic a Tetova je starý český rytířský rod, později panský, hraběcí a knížecí rod, který pochází z počátku 13. století, a který se výrazně zapsal do historie celého českého národa. V 18. století patřili k přední středoevropské aristokracii. V současné době žijí členové rodu v Česku. Rakousku a dalších zemích. Jméno Kinský se vyvinulo ze středověkého německého přepisu původního jména Wchynsky, tj. Vchynský ze Vchynic a z Tetova. Přídomek je odvozen d jména vesnice a tvrze nedaleko Lovosic na Litoměřicku. Později se jméno změnilo na Chynský a v období třicetileté války se začalo užívat transkripce ve tvaru Kinský nebo Kinski. Zpočátku se jednalo o nevýznamný vladycký rod, spíše o významnější sedláky. Po třicetileté válce však nastal jeho mocenský a finanční vzestup. Kořeny tohoto rodu jsou spjaty s okolím Litoměřic. Prvním pravděpodobným předkem byl Martin z Medvědic, který je doložen v listině pražského biskupa, která potvrzuje statky a výsady oseckého kláštera v severních Čechách a je datována 3. září 1209. Další písemná zmínka o rodu pochází z roku 1282, kde je zmiňován v listině doksanského kláštera rytíř Bohuslav ze Žernosek a ze Vchynic. Zhruba do roku 1350 byl rod jednotný, po tomto roce se rozštěpil na jednotlivé větve: Razické ze Vchynic, Medvědické na Medvědíči, Ohnické a Kremžské z Ohnice a Kremže, Žlutické ze Žlutic, Želenské z Želenky a Oparanské sídlící na hradě Oparenu. Za hlavní je považována větev, která držela Vchynice a dala základ pozdějšímu významu. V 15. století držel Vchynice Jan Dlask, který byl v roce 1470 litoměřickým hejtmanem a byl jedním z prvních významných představitelů rodu Kinských. Jeho synové založili tři nové linie rodiny. Jiří Dlask dratskou, Kryštof Dlask nizozemskou a Václav Dlask chlumeckou. V roce 1611 byl rod díky Václavovi přijat do panského stavu, v roce 1676 pak do hraběcího stavu. V současné době žijí v Česku potomci kostelecké a chlumecké větve.
Jan Oktavián Kinský z Vchynic a Tetova se narodil v roce 1604 nebo 1612 a zemřel roku 1679. Byl synem Václava Kinského z Vchynic a Tetova a jeho manželky Alžběty Krajířové z Krajku. Na rozdíl od svého otce zůstával Jan Oktavián pod velkorysou ochrannou císaře Ferdinanda II., s jehož pomocí získal veliký majetek a stal se zakladatelem velkého bohatství rodu. Po smrti svého otce však musel čelit útokům dvorské komory, která měla výhrady k jeho držení chlumeckého panství. Obrátil se proto na císaře, který nařídil zapsání chlumeckého panství se statkem Hradišťko do zemských desk jako majetek Jana Oktaviána Kinského. Držení panství však bylo podmíněné dluhem sto tisíc kop míšenských dvorské komoře. U Ferdinanda II. také dosáhl anulování důsledků rozsudku nad jeho otcem a zavedení trestů pro ty, co by to Janu Oktaviánovi předhazovali. V roce 1635 byl od Ferdinanda II. obdarován panstvím Česká Kamenice. V roce 1645 se stal prvním komořím Ferdinanda III. a zároveň tajným radou a nejvyšším hofmistrem. V roce 1647 byl jmenován praefectus aulae regiae v Čechách. Jan Oktavián založil rodovou hrobku v jezuitském kostel Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu. 25. května 1628 se v Praze oženil s Markétou Magdalenou hraběnkou z Porcie. Z manželství se narodili dva synové František Oldřich a Václav Norbert a dvě dcery Marie Anna a Silvie Kateřina.
Michnové z Vacínova byl rod, který pocházel z Lužického Srbska. Do Čech přišel v roce 1530, kdy se do Budyně nad Ohří přistěhoval koželuh Pavel Michna. Jeho syn Martin se stal váženým měšťanem a v roce 1583 správcem celého budyňského panství. V roce 1598 byl Martin povýšen do vladyckého stavu s přídomkem z Vacínova. Svůj přídomek získal podle hájku v blízkosti Kostelce nad Ohří. Do erbu dostal půl zlatého zajíce na modrém štítě jako odkaz na službu Hazmburkům. Po bitvě na Bílé hoře získal rod značné jmění. V roce 1622 byl povýšen do panského stavu. Rod se rozdělil, natři větve.
Václav Jan Michna z Vacínova se narodil v roce 1609 a zemřel roku 1667. Byl synem Pavla Michny z Vacínova. Zastával úřad apelačního rady a hejtmana Starého Města pražského, později úřad zemského soudce a královského rady. Byl velkým milovníkem umění. Zajímal se o stavebnické aktivity a bibliografii. Je považován za zakladatele Michnovské knihovny, která svým rozsahem představovala jednu z nejvýznamnějších barokních šlechtických knihoven v Čechách. Pokračoval také ve výstavbě rozsáhlého Michnovského paláce na Malé Straně. Patrně však neměl ekonomické nadání, protože přišel o všechny peníze, které nahospodařil jeho otec a po jeho smrti přešel majetek do konkurzu. V roce 1630 se oženil s Andělinou Sibylou ze Žerotína. Manželství však zůstalo bezdětné.
Ugartové pocházeli ze severního Španělska z provincie Baskicko. Od 16. století patřili mezi šlechtické rody. Jako první přišel do Čech během třicetileté války Petr Ugarte, který sloužil ve vojenských službách v habsburské monarchii. V roce 1713 získal rod dědičné potvrzení hraběcího stavu. V roce 1875 vymřel rod po meči a v roce 1935 po přeslici.
Petr Ugarte se narodil v roce 1620 a zemřel roku 1681. Sloužil v armádě habsburské monarchie, kde dosáhl hodnosti generála. Stal se také členem dvorské vojenské rady. V roce 1654 byl povýšen do stavu říšských svobodných pánů. Petr byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Eleonora Kateřina z Werdenbergu, se kterou měl syna Jana Nepomuka, druhou pak Terezie Eleonora Žďárská ze Žďáru, se kterou měl dceru Marii Maxmiliánu.
