Bečváry

Bečváry c

26. 5. 2025

Trauttmansdorffové byli štýrská rytířská rodina, která má počátky podle pramenů na konci 13. století. V pozdějších staletích se velmi rozvětvila, ale všechny větve, až na tu českou, vymřely. Roku 1805 byl hraběti Ferdinandu z Trauttmansdorff-Weinsbergu udělen český knížecí titul děděný primogeniturně se jménem kníže z Trauttmansdorff-Weinsbergu a Neustadtu am Kocher, zněžněný hrabě z Umpfenbachu, svobodný pán na Gleichenbergu, Negau, Burgau am Totzenbach, což v praxi znamenalo, že od té doby hlava rodu užívá titul kníže, jeho následník je dědičný hrabě a ostatní členové rodu hraběnky a hrabata.

Jan Bedřich Trauttmansdorff se narodil v roce 1619 a zemřel roku 1696. Byl synem Maxmiliána Trauttmansdorffa a jeho manželky Sophie Pálffyové. Dostal velmi kvalitní vzdělání a přípravu na diplomatickou dráhu. V roce 1643 se stal císařským komorníkem a v roce 1645 pak dvorním radou. Jako diplomat působil v Mnichově. Po smrti Ferdinanda III. v roce 1657 byl odvolán z úřadu císařského komorníka. Poté na kariéru u dvora rezignoval a začal se věnovat správě v Českém království. V letech 1658 – 1696 zastával úřad nejvyššího zemského komorníka. Zároveň se stal členem sboru místodržících a později také tajným radou. Svá panství zničená třicetiletou válkou se snažil znovu obnovovat. Obnovoval vesnice, zakládal nové dvory, ovčíny, podporoval výsadbu nových lesů. To vše však na úkor poddaných, kteří se v roce 1680 zapojili do selského povstání. Jan Bedřich byl třikrát ženatý. Jeho první manželkou se v roce 1650 stala Marie Klára z Dietrichsteinu, se kterou měl syna Jana Bedřicha a dcery Sophii Reginu, Marii Kateřinu, Janu Beatrix Isabelu, Marii Alžbětu a Marii Kláru. Podruhé se oženil v roce 1667, šest dnů po smrti Marie Kláry. Jeho druhou manželkou byla Anna Marie Berková z Dubé a Lipé. Toto manželství zůstalo bezdětně. Potřetí se oženil v roce 1676 s Marií Eleonorou Holickou ze Šternberka. Z tohoto manželství se narodili synové František Václav Ignác, František Antonín Adam, Jan František, František Bedřich, František Josef a František Maxmilián a dcery Marie Clara, Marie Josefa Františka, Anna Franciska, Eleonora Františka a Františka Maxmiliána.

František Antonín Adam Trauttmansdorff se narodil v roce 1679 a zemřel roku 1762. Byl synem Jana Bedřicha Trauttmansdorffa jeho třetí manželky Eleonory Holické ze Šternberka. Zemřel bez potomků.

Bredové patřili ke starému nizozemskému šlechtickému rodu. Pocházeli ze Střední marky z místa Bredow. Přímá rodová linie začíná Arnoldem de Bredow, statkářem z Bredova, který je poprvé zmiňován v roce 1251. V 15. století se rod usadil v Braniborsku, především v okolí Špandavy. V roce 1620 přišel do Čech s vojskem bavorského kurfiřta Jan Rudolf Breda, který zde získal od Albrechta z Valdštejna v léno zámek Lemberk. V roce 1634, po smrti Albrechta z Valdštejna, mu bylo panství dědičně ponecháno.

Karel Jáchym Breda z Bredy se narodil v roce 1663 a zemřel roku 1740. V roce 1717 získal úřad královského místodržícího. Zastával také úřad císařského komorníka a rady české královské komory. Byl pověstný krutým zacházením s nevolníky, kteří se proti němu v roce 1713 vzbouřili. Karel Jáchym byl donátorem 19. a 20. kaple poutní cesty z Lorety do kláštera v Hájku.

Jan Josef z Pfeffershofenu

Jiří Hildebrandt z Pradau

Ernst Gideon Laudon se narodil v roce 1717 a zemřel roku 1790. Byl synem Otto Gerharda Loudona. Pocházel z nemajetné protestantské rodiny nižší šlechty, která se v 15. století usadila v Livonsku. Kvůli finanční tíži nedosáhl vysokého školního vzdělání. V patnácti letech vstoupil do carské armády, se kterou se zúčastnil v letech 1733 – 1735 války o polské dědictví. V letech 1735 – 1739 se účastnil tažení carské armády proti krymským Tatarům. V roce 1737 získal hodnost poručíka a v roce 1739 hodnost nadporučíka. Po návratu domů se z finančních důvodů ucházel o službu ve švédské armádě, kterou však nezískal, proto se obrátil na rakouskou armádu, kde díky několika doporučujícím dopisům získal 1. května 1744 místo velitele setniny rakouské armády pod vedením barona Trencka, se kterým se seznámil v Rusku. 1. května 1746 byl převelen k hraničářskému pluku v Chorvatsku v městě Bunič, kde se stal opět velitelem setniny a byl povýšen na majora. Za potlačení vzpoury v červnu 1751 byl patentem z 20. dubna 1753 povýšen na podplukovníka. V roce 1756 se přesunul do Čech, kde bojoval proti pruské armádě. 25. srpna 1757 byl povýšen na generálmajora. 7. března 1758 získal jako jeden z prvních tzv. malý kříž, jehož majitel se stal rytířem vojenského řádu Marie Terezie. Řád byl založen v roce 1757. 25. července 1758 získal hodnost polního podmaršálka. 5. prosince 1758 byl oceněn velkokřížem Řádu Marie Terezie. Bylo to nejvyšší ocenění, které v té době mohl v Rakousku získat. 5. března 1759 byl povýšen do panského stavu s predikátem svobodný pán von Loudon. Byl mu přidělen do vlastnictví pěší pluk, kterému zemřel původní majitel, čímž získal lepší postavení v armádě a hodnost plukovník- majitel. 20. ledna 1762 požádal Laudon Marii Terezii o zbavení velení, protože se nechtěl účastnit defenzivního boje. Marie Terezie mu vyhověla a Laudon se stal pouze velitelem armádního sboru a do konce sedmileté války se již nezúčastnil žádných velkých bojů. V roce 1769 doprovázel císaře Josefa II. na společných Prusko - rakouských manévrech okolo Nisy. Při této příležitosti si císař uvědomil, jak schopné má vojevůdce a povýšil Laudona na velícího generála. Získal také post v úřadu válečného rady a císařsko-královského válečného rady. V roce 1775 abdikoval ze zdravotních důvodů na post zemského vojenského velitele na Moravě. 26. února 1778 byl povýšen na polního-maršálka, což byla nejvyšší hodnost v rakouské armádě. Od roku 1789 až do své smrti byl vojenským guvernérem v habsburské Srbsku. 20. ledna 1790 byl jmenován generalissimem.

Byl ženatý s Klárou Hagenovou. Z manželství se narodily dvě děti, které však zemřely ve velmi nízkém věku.

Laudon byl autorem díla s názvem „Projekt, jak by bylo možné si počínat v případné defenzivě nebo ofenzivě proti Turkům“. Originál díla je dnes ve Vídeňském válečném archívu.

Z jeho jména pochází zvolání „himmellaudon“, kterou údajně volali vyděšení Prsové. Kolem roku 1757 také vznikla česká lidová píseň „Generál Laudon jede skrz vesnici“.

Královská komora byla založena 1. ledna 1527 králem Ferdinandem I. jako centrální finanční úřad, jehož hlavní náplní bylo hrazení výdajů na potřeby panovníkova dvora, jako byly potraviny, obrok pro koně, sukno a hedvábné zboží na oblečení, na platy dvořanů a služebníků. Výdaje měly být kryty z vlastních příjmů komorních statků, které nebyly závislé na povolení stavovských sněmů. Úřad tvořili šacmistr, dva radové, pokladník, sekretář, registrátor a několik písařů. Pevný řád komory byl ustanoven 1. září 1537. Královské komoře byly podřízeny česká, dolno a hornorakouská a uherská komora. Personálně byla také rozšířena. Do čela komory byl postaven superintendant, čtyři radové, dva sekretáři, dvorní pokladník, účetní, taxátor a registrátor. Záležitosti se projednávaly a rozhodovaly na grémiích. V roce 1564 po smrti krále Ferdinanda I. se agenda dvorské komory zmenšila. Důvodem byly vlastní dvory a úřady arcivévodů Karla a Ferdinanda ve Štýrském Hradci a v Innsbrucku. Činnost královské komory se omezila na říši, Rakousy nad Enží, Rakousy pod Enží a království České a Uherské. 1. července 1568 pak dostala komora nový přepracovaný a rozšířený řád. Šéf dvorské komory dostal titul prezidenta a referáty radů byly rozděleny podle zemí. Jedna část zůstala ve Vídni, kde obstarávala s arcivévody vládu v Rakousích a Uhrách, druhá přesídlila do Prahy. V roce 1608, kdy se Rudolf II. zřekl vlády ve prospěch svého bratra Matyáše, převzal Matyáš válečné a komorné rady ve Vídni. Po Rudolfově smrti se komora zase spojila a úřady byly přeneseny do Vídně. Dvorská komora existovala až do roku 1848, kdy byla změněna na ministerstvo financí.

Arcivévoda Karel Ludvík Habsbursko-Těšínský se narodil v roce 1771 a zemřel roku 1847. Byl třetím synem císaře Leopolda II. a jeho manželky Marie Ludoviky Španělské. Byl zvolen pro církevní kariéru, proto byl zprvu vzděláván jen velmi všeobecně. Důraz se kladl především na výuku jazyků. Učil se italsky, francouzsky a německy. Zvrat v jeho životě nastal po jeho adopci tetou Marií Kristinou Sasko-Těšínskou. Její manželství s vévodou Albertem Sasko-Těšínským bylo bezdětné, proto se rozhodli Karla Ludvíka v roce 1792 adoptovat. Jeho strýc ho aktivně zasvěcoval do správy statků. Karel Ludvík však spíše tíhl k armádě, v čemž ho jeho strýc podporoval. Již v roce 1780 byl vlastníkem 3. pěšího pluku. V letech 1793 – 1794 se stal generálním guvernérem rakouského Nizozemska. V letech 1796 – 1800 byl velitelem rakouské armády v jižním Německu, severní Itálii a Švýcarech. Od roku 1801 zastával úřad prezidenta dvorské válečné rady. Byl významným reformátorem císařského vojska. Za napoleonských válek se stal nejvyšším generálem. Jeho největším úspěchem se stala porážka Napoleona v bitvě u Aspernu v roce 1809. V roce 1815 se stal guvernérem pevnosti Mohuč. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších vojenských spisovatelů 19. století. Oženil se s Henriettou Nasavsko-Weilburskou. Z manželství se narodilo pět synů Albrecht Fridrich, Karel Ferdinand, Bedřich Ferdinand Leopold, Rudolf František a Vilém František a dvě dcery Marie Terezie Izabela a Marie Karolína.

Martin Liška ze Stříbra byl měšťanem. Měl syna Františka.

František Liška ze Stříbra byl synem Martina Lišky ze Stříbra. Měl dceru Kláru. Zemřel v roce 1883.

Klára Frenglová byla dcerou Františka Lišky ze Stříbra. Provdala se za Jana Frengla ze Zásmuk, se kterým měla několik dětí, mimo jiné i dceru Kláru. Zemřel v roce 1927.

Klára Frenglová byla dcerou Kláry Frenglové a jejího manžela Jana Frengla ze Zásmuk. Zemřela v roce 1942.

Robert Kodym se narodil v roce 1967. Je český rockový zpěvák, skladatel, textař a kytarista. Je zakládajícím členem rockových kapel Lucie a Wanastowi Vjeci. Dlouhodobě se hlásí k monarchismu. Myslí si, že by se Česko mělo stát moderní konstituční monarchií. V roce 2000 se oženil se Zuzanou, rozenou Tokárovou. V roce 2006 se jim narodila dcera Amélie Anna.

ODKAZY

https://cs.wikipedia.org/wiki/Be%C4%8Dv%C3%A1ry

https://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/becvary/stary-zamek

https://cs.wikipedia.org/wiki/Be%C4%8Dv%C3%A1ry_(nov%C3%BD_z%C3%A1mek)

https://www.historiekekave.cz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Oktavi%C3%A1n_Kinsk%C3%BD_z_Vchynic_a_Tetova

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kin%C5%A1t%C3%AD

https://cs.wikipedia.org/wiki/Trauttmansdorffov%C3%A9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Bed%C5%99ich_z_Trauttmansdorffu

https://www.historickaslechta.cz/osobnosti/trauttmansdorff-jan-bedrich-1619-%E2%80%A0-1696/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Be%C4%8Dv%C3%A1ry_(star%C3%BD_z%C3%A1mek)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Michnov%C3%A9_z_Vac%C3%ADnova