Albrechtice nad Orlicí a
ALBRECHTICE NAD ORLICÍ
Obec leží 10 km severovýchodně od Holic. V 6. a 7. století, kdy začalo osídlování dnešních východních Čech, byla oblast obsazena kmenem Charvátů v čele s rodem Slavníkovců. Tento kmen osidluje místa na křižovatce dvou obchodních stezek. Jedna vedla po pravém břehu Orlice od Hradce směrem na Častolovice, Kostelec a Doudleby a druhá byla spojnicí mezi dvěma obchodními stezkami od trstenické cesty z Vysokého Mýta přes Choceň, Albrechtice do Týniště, kde pokračovala do Opočna, Dobrušky a navazovala na kladskopolskou stezku, která přes Náchod, Kladsko a Polsko vedla až k Baltskému moři. Na začátku 10. století dochází ke sjednocení slovanských kmenů na území Čech a Moravy pod vládu Přemyslovců a tak se i východní Čechy stávají od roku 995, kdy byl rod Slavníkovců vyvražděn, jejich majetkem.
Ve 12. – 13. století měly Albrechtice 5 – 7 gruntů. V roce 1279, za vlády Otty markraběte Braniborského, který byl poručníkem krále Václava II., proběhla na cestě zvané „Hradečnice, bitva o Albrechtice, jejímž vítězem se stal Mutina ze Skuhrova. Tato bitva je popsána v Dalimilově kronice a je zároveň první písemnou zprávou o obci. Počátkem 14. století patřila ves Albrechtice i s lesy, které k ní patřily, pod správu chvojenského hradu. V roce 1336 král Jan Lucemburský zastavil celé toto panství za 2000 kop grošů Pertholdovi, Jindřichovi a Janovi z Lipé, kteří přestěhovali správu lesů z Chvojna do Albrechtic. Od nich pak přešly pravděpodobně v roce 1340 na Jindřicha z Lichtenburka. V roce 1348 patřily Albrechtice mezi místa, která by, podle neschváleného zákoníku Majestas Carolina, připravovaném Karlem IV., neměla být nikdy odtržena od královské koruny. Za vlády Karla IV. byly Albrechtice povýšeny na městečko. V roce 1352 bylo chvojenské panství zastaveno Karlem IV. za 1350 kop pražských grošů Ješkovi z Vartenberka a na Veselí a jeho strýci Vaňkovi z Vartenberka. V roce 1398 zastavil panství Václav IV. moravskému markraběti Prokopovi. Ten je držel do roku 1403, kdy se králi Václavu IV. podařilo zástavu vyplatit. Během své internace ve Vídni byl nucen zboží znovu zapsat za 200 kop, tentokrát Janu Krušinovi z Lichtenburka za jeho věrné služby. Zároveň však zapsal městečko Albrechtice také královně Žofii jako věnné město. Z toho vznikly dlouhé rozepře, které byly vyřešeny u zemského soudu ve prospěch královny Žofie. Tak pak měla Albrechtice v držení až do své smrti 26. 9. 1425. 13. 8. 1429 byly Albrechtice i se správou lesů zapsány králem Zikmundem za věrné služby Půtovi III. z Častolovic. Po jeho smrti v roce 1435 získal Albrechtice sňatkem s Annou z Koldic, vdovou po Půtovi III. z Častolovic, Hynek IV. Krušina z Lichtenburka. Po Krušinově smrti prodal jeho syn Vilém všechna panství, Jiřímu z Poděbrad za 23 400 kop grošů. Ten je měl v držení až do své smrti v roce 1471. Poté zdědili Albrechtice jeho synové Boček z Kunštátu a Jindřich z Kunštátu. Společně je drželi až do Bočkovy smrti v roce 1480. Od této doby je vlastnil Jindřich sám. Za jeho vlády se správa panství přestěhovala na hrad Litice, Albrechtice ztrácejí statut městečka a stávají se poddanskou vsí. Válkou s uherským králem Matyášem Korvínem se však Jindřich velmi zadlužil, proto byl nucen Albrechtice prodat v roce 1495 Vilému z Pernštejna. V roce 1507 rozdělil Vilém z Pernštejna svůj majetek mezi své syny. Česká panství dostal Vojtěch, který však umírá v roce 1534 bez potomků a dědicem se stává jeho bratr Jan z Pernštejna. Po jeho smrti v roce 1548 se o majetek rozdělili jeho synové Jaroslav, Vratislav a Vojtěch. Česká panství přešla na Jaroslava z Pernštejna. Ten však pardubické panství velmi zadlužil a proto bylo spolu s Albrechticemi v roce 1560 prodáno České královské komoře za 400 000 kop českých grošů. Správu panství převzal komoří, který sídlil na pardubickém zámku.
V první polovině třicetileté války byly Albrechtice bojů ušetřeny. Sužovaly je však daně a odvody dávek pro armádu. V roce 1634, po vpádu Sasů, však už byly zasaženy i ony. Vojsko odtáhlo až v roce 1635. Další pohroma přišla v roce 1639, kdy opočenské a častolovické panství obsadila švédská vojska, která žila na úkor obsazeného území. Drancovala a loupila v celém kraji. V roce 1644 se zase císařské vojsko nakvartýrovalo i do Albrechtic. Poslední drancování přišlo v roce 1648, kdy v květnu švédské vojsko táhlo od Broumova do Holic a na Chrudim. Při této cestě muselo jít i přes Albrechtice. Ke konci třicetileté války zbylo v Albrechticích pouze sedm gruntů z původních dvanácti. Po skončení války však došlo k rychlé obnově zpustošených gruntů. V roce 1702 mají Albrechtice už 13 gruntů a 108 obyvatel. I za slezských válek byly Albrechtice postiženy a stejně tak za válek napoleonských. V roce 1864 došlo k dobrovolnému spojení obcí Albrechtice, Štěpánovska a Nové Vsi. Počátek 20. století byl ve znamení výrazného hospodářského, kulturního a společenského rozvoje. V roce 1908 byla v obci zřízena četnická stanice, v roce 1913 založeno „Elektrárenské družstvo“, které začíná se zaváděním elektrického proudu po obci. V letech 1914 – 1920 se mnozí občané Albrechtic účastnili válečných operací jako legionáři. Rozvoj obce byl ukončen 2. světovou válkou. V poválečných letech, zejména po únorových událostech v roce 1948, se život v Albrechticích výrazně změnil. Hospodářský růst a společenské aktivity byly negativně ovlivněny socializací zemědělství. Situace se začala měnit k lepšímu až na samém sklonku 20. století, kdy v listopadu 1990 získaly Albrechtice zpět svoji samostatnost.
HRAD
Hrad v Albrechticích vznikl pravděpodobně již za Karla IV., který ves povýšil na městečko. V listě z roku 1398, kterým zastavoval Václav IV. Albrechtice markraběti Prokopovi, je mimo jiné zmiňován i hrad. V roce 1423, kdy měl hrad v držení Půta III. z Častolovic, byl hrad vypálen Orebity pod vedením Hynka Krušiny. Když se poté dostal do jeho vlastnictví, pravděpodobně hrad zase opravil, neboť jej potřeboval ke správě albrechtických lesů. Přesné místo, kde hrad stál, se zatím nepodařilo určit. Z největší pravděpodobností to bylo v záhybu Orlice pod kostelem. Z jedné strany byl chráněn samotnou řekou a zároveň dřevěným opevnění, které ještě zesiloval vodní příkop. Hrad byl postaven ze dřeva. Do dnešních dnů se nezachovaly žádné zbytky. Podhradí tvořil polokruh usedlostí okolo návsi.
