Jdi na obsah Jdi na menu
 


Albrechtice nad Orlicí D

31. 1. 2021

Pernštejnové byli známý šlechtický rod pocházející z jihozápadní Moravy. Původně se nazývali páni z Medlova. První písemné zmínky o rodu pochází z roku 1208. Jejich prapředkem byl syn Gotharda z Medlova Štěpán, purkrabí hradu Děvičky na jižní Moravě a správce hradu Veveří, který se poprvé psal po hradě Pernštejně. Užití predikátu „z Pernštejna je poprvé doloženo v roce 1285 a poté v roce 1292. Konec 13. století se proto považuje za dobu přesídlení rodu do rodového sídla. Rodovým heslem Pernštejnů bylo „Kdo vytrvá, vítězí.“  Největšího rozmachu dosáhli v 16. století, kdy patřili k nejmocnějším rodům České koruny. Svým citlivým hospodařením a rozšiřováním pozemkových majetků se nakonec rod stal jedním ze tří nejbohatších v českých zemích. Náležela mu rozsáhlá panství jak na Moravě, tak i v Čechách. Ve východních Čechách významně ovlivnili tamní hospodářství i utváření krajiny, když zde založili soustavy rybníků a zavodňovacích struh.  Pernštejnové se vyznačovali dlouhověkostí. Průměrně se dožívali sedmdesáti let.  I přesto v roce 1631 vymřeli po meči a v roce 1646 po přeslici. 

Vilém II. z Pernštejna se narodil kolem roku 1435 a zemřel 8. dubna 1521. Byl synem Jana II. z Pernštejna a Bohunky z Lomnice. Byl vynikajícím hospodářem, který přivedl rod na vrchol. Patřil k nejvýznamnějším českým magnátům a politikům konce 15. století a začátku 16. století. V letech 1475 – 1484 zastával úřad komorníka moravského zemského soudu, v letech 1483 – 1490 nejvyššího českého maršálka a v letech 1490 – 1514 nejvyššího královského hofmistra. Byl stoupencem Jiřího z Poděbrad a později podporoval ve sporu o český trůn proti uherskému králi také Vladislava Jagellonského. V roce 1472 byl však nucen v zájmu propuštění svého bratra Zikmunda z vězení přestoupit na stranu Matyáše Korvína. Později se stal i jeho vojevůdcem. Po uklidnění vztahů mezi Vladislav II. Jagellonským a Matyášem poskytoval českému králi značnou finanční podporu a vytvořil si tak příznivé majetkové aktivity. Nepochybně byl zakladatelem moci a slávy rodu. Vytvořil na svou dobu obrovské dominium v Čechách a na Moravě. Hodnota jeho panství šla do milionů zlatých, roční výnos činil desetitisíce zlatých. Pernštejnské panství tvořilo v podstatě knížecí enklávu v Českém království. Vilém byl geniálním finančníkem, ale také vynikajícím hospodářem. Na svých panstvích podporoval řemesla, živnosti a obchod, rozvíjel zemědělství a hornictví.  Zakládal zvláště výnosné soustavy rybníků a zavodňovacích struh. Jen na pardubickém panství nechal vybudovat přes dvě stě rybníků. Byl ženatý s Johankou z Liblic, se kterou měl syny Jana IV., Vojtěcha a dceru Bohunku (1485 – 1549). Zemřel v osmdesáti pěti letech a byl pohřben v rodinné hrobce v Doubravníku.

Vojtěch z Pernštejna se narodil 4. dubna 1490 a zemřel 17. března 1534. Byl nejmladším synem Viléma II. z Pernštejna a jeho manželky Johanky z Liblic. Byl významným českým magnátem. Zastával úřad nejvyššího hofmistra Českého království, který mu bezprecedentně postoupil jeho otec, což vyvolalo nevoli části stavů. Král Vladislav II. Jagellonský však tuto výměnu schválil. Jako vynikající znalec zemského práva byl předsedou komorního soudu. V roce 1531 byl zvolen defenzorem stavů podobojí.  Při dělení majetku získal rodové statky v Čechách a přesídlil do Pardubic. Stejně jako jeho otec, i Vojtěch, systematicky skupoval panství a rozšiřoval své dominium. Jeho majetek byl odhadnut na trojnásobek společného jmění jihočeských Rožmberků. Jako přítelem krále Ludvíka Jagellonského si získal jeho osobní důvěru. V roce 1526, kdy vymřela jagellonská dynastie, mu byla nabízena kandidatura na trůn. Vojtěch ale dal podporu bavorské straně. V roce 1507 se oženil s Markétou Kostkovou z Postupic (+1515). Z manželství se narodil syn Ludvík (po 1508 – 1526). Po smrti své první ženy se v roce 1516 znovu oženil s Johankou Zvířetickou z Vartenberka (+1536). Z tohoto manželství se narodili tři dcery Bohunka (1517 – 1550), Anna (asi 1521 – 1556) a Veronika (po 1525 – 1529). Zemřel náhle v roce 1534 a bez mužských potomků, neboť jeho syn zemřel již v roce 1526. Byl pochován v pernštejnské hrobce v kostele sv. Bartoloměje v Pardubicích. Jeho majetek zdědil bratr Jan IV. O Vojtěchově náhlém úmrtí se vyprávělo, že souvisí s případem „české čachtické paní“ Kateřiny z Komárova, kterou soudní tribunál pod Vojtěchovým předsednictvím odsoudil za týrání a sadistické vraždění poddaných k trestu smrti hladem. A protože Vojtěch přežil Kateřinu o pouhé dva dny, vynořily se spekulace, že jej vražedkyně „stáhla s sebou“ do hrobu.

Jan IV. z Pernštejna se narodil 14. listopadu 1487 a zemřel 8. září 1548. Byl nejstarším synem Viléma II. z Pernštejna a jeho manželky Johanky z Liblic. Byl moravským a českým šlechticem. V roce 1506 zastával úřad nejvyššího komorníka zemského soudu v Brně a krátce po tom moravského zemského hejtmana. Při dělení majetku získal moravské rodové statky. Po smrti svého bratra Vojtěcha zdědil i rodový majetek v Čechách.  V letech 1528 – 1538 byl poručníkem těšínského knížete Václava III. Adama, kterého v roce 1525 zasnoubil se svou dcerou Marií. Podílel se významně na formování silné moravské zemské hotovosti proti Turkům, která však do bojů u Moháče nezasáhla. V roce 1537 půjčil panovníkovi značnou finanční částku a za to dostal do zástavy kladské hrabství i s mincovnou, které držel až do své smrti.  Od roku 1540 razil nevládní stříbrné tolary a zlaté dukáty. Stal se nejbohatším magnátem v zemi. Byl také jednou z vůdčích osobností stavovské opozice a stál v čele novoutrakvistické šlechty, která se hlásila k luteránské reformaci. Okolo roku 1543 se stal mluvčím skupiny šlechty a duchovenstva, která usilovala o sjednocení nekatolíků v jednu zemskou církev. Ke konci života se dostal do finančních potíží, které byly způsobeny vysokou daňovou zátěží, ale také snahou finančně pomoci králi při obraně proti Turkům. Zemřel 8. září 1548 a byl pochován v Doubravníku v rodinné hrobce. Jan z Pernštejna byl třikrát ženatý. Jeho první ženou byla Anna Kostková z Postupic, se kterou měl čtyři dcery Markétu, Johanku, Kateřinu a Marii. Druhou manželkou se stala Hedvika ze Šelmberka. Z manželství se narodili tři synové Jaroslav, Vratislav II. a Vojtěch II a dcera Kateřina. Potřetí si vzal Magdolnu Székely de Ormosd. Toto manželství zůstalo bezdětné.

Jaroslav z Pernštejna se narodil 14. listopadu 1528 a zemřel 27. července 1560. Byl nejstarším synem Jana IV. z Pernštejna a Hedviky ze Šelmberku. Na dvoře zastával vysoké dvorní funkce. Byl štolbou a komořím Ferdinanda I. Při dělení majetku převzal české rodové majetky. Přestože byl velmi dobrý a zkušený finančník jeho dluhy na panstvích stále narůstaly. Mohl za to nákladný život na panovnickém dvoře, kde se často zdržoval kvůli svým povinnostem k panovníkovi. Právě z těchto důvodů ustanovil v roce 1550 na svém panství regentem Petra Hamzu ze Zábědovic. Svůj majetek však pro stále rostoucí dluhy postupně rozprodával. V roce 1556 byl nucen prodat i Pernštejn. Výnosy z pardubického panství však nestačily ani na pokrytí úroků. Jaroslav nakonec před dluhy utekl do Itálie. Svůj život dožil v Prostějově na panství svého bratra Vojtěcha, kde náhle 27. července 1560 zemřel. Jaroslav se oženil s Elisabeth Thurzó de Bethenfalva, ale jejich manželství zůstalo bez potomků. Prestiž Pernštejnů zachránil panovník, který se rozhodl převzít panství v hodnotě 400 000 kop míšenských grošů královskou komorou a zavázat se k úhradě Jaroslavových dluhů.

Česká komora byla zřízena v roce 1527 v Praze. Její plný název byl rada komory královské. Jejím zřizovatelem byl Ferdinand I. Jeho snahou bylo vytvoření nezávislého úřadu, který by nemohli ovlivnit především stavové, a také chtěl mít pod kontrolou správu královských financí. Tento byrokratický úřad obsazoval král placenými úředníky, kteří se zodpovídali pouze jemu. Původně v jejím čele stál nejvyšší nebo starší rada a s ním čtyři placení radové. Působnost komory se vztahovala na celou českou korunu. Česká komora byla zrušena v roce 1745 za vlády Marie Terezie.

 

ZAJÍMAVOSTI

 

Kostel stojí na místě, kde ve 12. - 13. století stála cerekev, která sloužila k církevním obřadům. Nařízením Přemysla Otakara II. z roku 1256 plebáni, kteří zde sloužili mše, měli za úkol, starat se také o vzdělání dětí. V roce 1350 zde již stál dřevěný kostel o rozměrech 6 x 10 m s apsidou pro hlavní oltář.  Neměl však věž ani zvonici. V této době náležel k hradeckému děkanátu. V druhé polovině 15. století, kdy Albrechtice vlastnili páni z Poděbrad, dochází k obnově kostela, zničeného za husitských válek. Opětovně byl zbudován ze dřeva. Za držení Viléma z Perštejna je v letech 1498 – 1500 postavena zvonice, na kterou byl roku 1500 zavěšen první zvon o průměru 78 cm. Druhý zvon o průměru 108 cm dostaly Albrechtice od Viléma z Pernštejna v roce 1508. V roce 1582 dostal kostel třetí zvon a v roce 1588 čtvrtý. V roce 1797 byl kostel opět opravován. V té době patřila ke kostelu zvonice se čtyřmi zvony a fara bez faráře. Kostel sv. Jana stojí dodnes.

Úryvek z Dalimilovy kroniky (Překlad textu v novočeském přepise V. Flajšhanse)

Měšťané do měst mnoho Němců pustili,

s nimiž měšťané zemanům mnoho zlého činili.

Poplenivše je vypálili,

zajímavše je, duši z nich vypudili.

Sami páni jali se vaditi,

to počalo zemi nejvíce škoditi.

Znovu se jali mířit,

proti Němcům výpravy činiti.

Časté boje s Němci mívali

a mnoho jich na Němcích získávali.

Okolo Prahy pan Ctibor Lipnický,

okolo svých statků Jaroslav Jablonský,

v Albrechticzích Mutyně Skuhrovský,

u Hořiněvsi Mutyně Vřešťovský,

Tas Wiesenburský, Beltram s troubou Zebínský,

pan Hynek, slovutný rytíř, vojensky

s cizozemci se srazili,

tu jich velmi mnoho zbili.

Pan Hynek z Dubé také rány dával,

od jeho rázů jako hrom hřímal.

               

Pověst o založení Albrechtic

            Na počátku našeho tisíciletí náležely k majetku krále lesy táhnoucí se od Hradce po Holice a od Kutné Hory po Orlici.

            Již od 9. století se počaly k Orlici stěhovat nové rodiny a vytvářely stálá obydlí. Proto správce panství vyslal své tři syny Albrechta, Petra a Štěpána, aby zde založili nová sídla a pojmenovali je po sobě. Synové měli ulehčenou práci tím, že našli již fungující osady a stačilo je pouze pojmenovat je po sobě a převzít pod své vedení. Albrecht založil Albrechtice, Štěpán Štěpánovsko a Petr Petrovice (Malé při Orlici). Tyto vesnice jsou dodnes na svých původních místech a mají za sebou bohatou tisíciletou tradici. (Pověsti a příběhy Rychnovska, Dr. J. Juza)

 

ODKAZY

 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Lucembursk%C3%BD

https://www.vinarstvipanuzlipe.cz

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_IV.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vartenberkov%C3%A9

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_IV.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Prokop_Lucembursk%C3%BD

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDofie_Bavorsk%C3%A1

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%AFta_III._z_%C4%8Castolovic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_II._z_Pern%C5%A1tejna

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_z_Pern%C5%A1tejna

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_IV._z_Pern%C5%A1tejna

 

 

Vladimír Čtvrtečka; Albrechtice nad Orlicí, sborník vydaný k 725. výročí první písemné zmínky o obci

Jan Halada; Lexikon české šlechty

Živá historie září 2020; Kontroverzní vzestup Jiříka z Poděbrad

Ondřej Felcman, Radek Fukala a kol.; Poděbradové, Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat

Jan Urban; Lichtenburkové, Vzestupy a pády jednoho panského rodu

Vladimír Čtvrtečka; Příběhy a pověsti z Albrechtic a okolí

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář