Jdi na obsah Jdi na menu
 


Albrechtice Pěnčín b

Novohradští z Kolovrat se v 70. letech 15. století oddělily od rodu Bezdružických. Zakladatelem této větve byl Albrecht Kolowrat a Bezdružic, který získal 2. května 1465 od krále Jiřího z Poděbrad svolení k vybudování hradu nedaleko Jimlína. Hrad nazval Nový a podle něho se začala v roce 1473 tato rodová větev nazývat Novohradskými. Jejich dalšími majetky byly Buštěhrad, Košátky, panství Mělník, Libochovice, Krásná Hora, Lnáře, Vimperk nebo palác na Hradčanském náměstí. Posledním členem této rodové linie byl František Antonín, který zemřel v roce 1802.

Purkhart Novohradský z Kolovrat zemřel v roce 1532. Byl čtvrtým synem Albrechta Novohradského z Kolovrat a jeho ženy Kateřina z Kostelce. Dvakrát se oženil. Jeho první manželkou byla Magdalena z Valdštejna, se kterou měl dceru Johanku, a syny Jana (+1556) a Albrechta (+1556). Druhou se stala Anna Novohradská z Kolovrat rozená Trčková z Lípy.

Páni ze Sovince byli starý šlechtický rod, který pocházel z rozrodu Hurtoviců. Za zakladatele rodu se považuje Pavel, který byl v letech 1299 – 1302 podkomořím olomouckého biskupství. Jeho synové Pavel a Vok vystavěli hrad Sovinec. Jako první s přídomkem „ze Sovince“ je v roce 1322 zmiňován Pavel. Jako erb měli polcený štít, jehož pravá polovina byla červená a levá stříbrná a v ní šikmá černá břevna. Na štítě byla kolčí přilba s točenicí. V klenotu jsou rohy s obrazem štítu.

Aleš ze Sovince byl synem Jindřicha ze Sovince a Doubravice. Sídlil v Čechách a měl úzké vazby s Krajíři z Krajku. V letech 1509 – 1512 se zdržoval v Turnově. V roce 1520 pak zakoupil tvrz, dvůr a ves Albrechtice. V roce 1526 je zmiňován jako jeden z úředníků na panství Hrubý Rohozec. Měl syna Jana a dceru Veroniku. Poslední zmínka o něm je z roku 1529 při placení zemských daní.

Jan ze Sovince byl synem Aleše za Sovince. Albrechtické panství prodal v roce 1548 Kryštofu Kyjovi z Kyjova a v roce 1554 zakoupil panství toužetínské, k němuž později přikoupil ještě další vesnice. Poté se ujal dědictví i dluhů po vymřelém rodu pánů ze Sovince, kteří sídlili v Paloníně na Litovelsku. Zde také pravděpodobně v roce 1580 zemřel jako bezdětný. Majetku se ujala jeho sestra Veronika.

Kryštof Kyj z Kyjova měl syna Jana.

Jan Kyj z Kyjova byl synem Kryštofa z Kyjova. Zemřel v roce 1580.

Adam Kyj z Kyjova byl synem Jana Kyje z Kyjova. Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil s Kateřinou Gerštrofkou, které v roce 1588 daroval tvrz Albrechtice. Druhou manželkou pak byla Anna Marie z Kyjova, se kterou měl syny Rudolfa, Jaroslava a Kryštofa. Poslední zmínka o něm je ještě z roku 1615.

Rudolf, Jaroslav a Kryštof Kyjové byli synové Adama Kyje z Kyjova a Anny Marie z Kyjova. Hlásili se k utrakvistické víře a po porážce na Bílé hoře odmítli konvertovat ke katolickému vyznání. Po obnovení zřízení zemského si raději v roce 1628 zvolili emigraci a odešli do Saska. Odtud se v roce 1631 nakrátko vrátili spolu se saskou armádou, ale již v roce 1633 emigrovali natrvalo.

Albrecht z Valdštejna se narodil 24. září 1583 a zemřel 25. února 1634. Byl synem Viléma IV. Valdštejna na Hostinném a Markéty Smiřické ze Smiřic. V roce 1609 se oženil s Annou Lukrecií Nekšovnou z Landeka na Vsetíně, Lukově a Rymicích. Manželství zůstalo bezdětné. Po druhé se ženil 9. června 1623 a jeho manželkou byla Isabela Kateřina hraběnka z Harrachu-Rohrau. Z manželství se narodily dcera Alžběta. 7. června 1623 byl povýšen do stavu říšského knížete, 29. srpna se stal frýdlantským knížetem, 13. června 1625 vévodou frýdlantským, 16. února 1628 vévodou zaháňským a hlohovským a 15. července 1630 vévodou meklenburským. Svou vojenskou kariéru zahájil po studijních cestách po cizině v Uhrách. Před rokem 1609 konvertoval ke katolictví. Byl Matyášovým přívržencem, ale ve službách stavů. Tuto dvojí hru praktikoval po celý svůj život. Před bitvou na Bílé hoře přešel na stranu Ferdinanda II. Císařem byl často zbavován velení, ale vždy byl opět povolán zpět jako nepostradatelný vojevůdce. Obdržel titul generalissima. Nakonec však byl v Chebu 25. února 1634 úkladně zavražděn. Byl velmi ctižádostivý a velmi schopný šlechtic s obchodním duchem. Byl nepochybně jedním z nejúspěšnějších kariéristů v našich dějinách. Pro splnění svých záměrů dokázal být i velmi bezohledný. Obohacoval se z žoldu, daní a z různých finančních operací. Ne zcela po právu získal obrovské dědictví po pánech Smiřických a skoupil mnoho zkonfiskovaných majetků. Byl však také velmi pověrčivý a pevně věřil v horoskopy, které si dával pravidelně vypracovávat. Některé pro něj vytvořil i slavný astronom Johanness Kepler. Společně s Karlem u Lichtenštejna a židovským finančníkem Baševim se podílel na padělání mincí. Koncem 20. let 17. století vytvořil na území Čech prakticky samostatný stát – vévodství frýdlantské.

Daniel Beygott z Remerstadtu

Petr František z Nymisu zemřel v roce 1668. Za manželku měl Evu Annu z Nymisu.

 Lamotte de Frintrop byl šlechtický rod, který původně pocházel z Francie. Do Čech se dostal s císařskou armádou v roce 1620. Jako první přišel Pierre Antoine de la Motta, který se zúčastnil bitvy na Bílé hoře. Získal hodnost nejvyššího velitele jízdy. Zemřel v roce 1622 a je pohřben v Pardubicích v kostele Zvěstování Panny Marie. Jeho ovdovělá manželka Gertruda, rozená von Sehiffelberg vlastnila statky Poustka a Boleslav na  Frýdlantsku. V roce 1627 koupila od Albrechta z Valdštejna za 30 000 zlatých hrad Navarov, který byl v roce 1644 z příkazu pražského místodržícího zbořen. Lamottové v té době však již přesídlili do Jesenného. Po smrti Gertrudy v roce 1664 se o majetek rozdělili její tři děti syn Václav a dcery Marie Magdalena a Marie Angela.

Vincent de Lamotte de Frintrop zemřel v roce 1680. Byl synem Pierra Antoina de la Motta a jeho ženy Gertrudy, rozené von Sehiffelberg. Při švédském vpádu do Čech v roce 1643 udatně bránil s pouhými 27 muži Navarov, jeho tehdejší sídlo. Nakonec se však museli vzdát a Vincent byl na osm měsíců uvězněn v hradní věži. 10. dubna 1657 byl povýšen do rytířského stavu Království českého. Oženil s Helenou Kateřinou de la Cron. Z manželství se narodili dva synové Jan Jakub (+1733) a Maxmilián Rudolf (+1736).

Jan Jakub de Lamotte byl synem Vincenta de Lamotte a jeho manželky Heleny Kateřiny de la Cron. Měl syna Ignáce Františka.

Ignác František de Lamotte byl synem Jana Jakuba de Lamotte. Zemřel v roce 1747 bezdětný.

 František Josef Jiří z Valdštejna – Vartenberka se narodil 24. dubna 1709 – zemřel 2. února 1771. Byl synem Františka Josefa z Valdštejna a jeho ženy Marie Margarety Černínové. Byl zakladatelem duchcovsko-litomyšlské linie rodu Valdštejnů, která v roce 1901 vymřela po meči. Společně se svým bratrem Vincencem získali 16. srpna 1758 od císařovny Marie Terezie privilegium k užívání titulu pán z Vartenberka, po vymřelém rodu těchto pánů. Od té doby se psali Valdštejn-Vartenberk.  Zároveň jim byl polepšen štít dvěma vartenberskými zlato-černě polcenými štítky, které obtočí zelený drak. Dále modrým a zlatým lvem jako štítonošů a modrým hraběcím pláštěm, jenž splývá z hraběcí koruny, nad kterou jsou tři přilbice s klenoty. 24. dubna se oženil s Marií Josefou z Trauttmansdorffu, dcerou jeho přítele Františka Václava z Trauttmansdorffu. Svědkem jim byl sám slavný vojevůdce Evžen Savojský. Z manželství se narodili dva synové Emanuel Filibert a Jiří Kristián a šest dcer. V roce 1757 zemřela Marie Josefa a František Josef v roce 1760 vstoupil do kapucínského kláštera v Českých Budějovicích, kde také zemřel.

Emanuel Filibert z Valdštejna-Vartenberka se narodil 2. února 1731 a zemřel 22. května 1775. Byl synem Františka Josefa z Valdštejna-Vartenberka a jeho manželky Marie Josefy z Trauttmannsdorffu. Zastával úřad císařského komorníka. V roce 1760 zdědil po svém otci rodové fideikomisní panství Duchcov s Horním Litvínovem a alodiální panství Záluží. V Duchcově vybudoval textilní manufakturní výrobu na punčochové zboží. Pod jeho správou byla také zahájena těžba uhlí na dole Svatá Trojice. 21. května 1754 se oženil s Marií Annou Terezií z Lichtenštejna. Z manželství se narodilo pět synů Josef Karel Emanuel, Jan Bedřich Paternus, František Adam, Ferdinand Arnošt a Maxmilián Josef a šest dcer Marie Kristýna, Marie Antonie, Marie Anna, Marie Alžběta, Marie Terezie a Marie Ludovika.

František Adam z Valdštejna se narodil v roce 1759 a zemřel v roce 1823. Byl synem Emanuela Filiberta z Valdštejna – Vartenberka a jeho manželky Marie Anny Terezie z Lichtenštejna. Byl maltézským rytířem. Původně si začal budovat vojenskou kariéru v bojích s Turky. Později se však stal pilným botanikem a autorem díla o vzácných uherských rostlinách. Svůj botanický herbář odkázal Národnímu muzeu v Praze.

 Rohanové jsou šlechtici bretonského původu. Jejich jméno je odvozeno od Rohanu v Morbihanu. Po začlenění Bretaně do Francie se velmi brzy dostaly mezi významné francouzské rody. Za zakladatele rodu je považován Alan I. z Rohanu, který poprvé v roce 1118 použil titul vikomt. Další členové později získali tituly hrabě a kníže z Rohanu. Čtyři členové rodu se stali kardinály. Jindřich II. Rohan byl bratrancem Jindřicha Navarského, vůdce hugenotů a pozdějšího francouzského krále. Rod se během doby rozdělil na několik větví, z nichž některé odešli z Francie a dodnes žijí v Rakousku nebo Spojeném království.

Karel Alain kníže Rohan se narodil 18. ledna 1764 a zemřel 24. dubna 1836. Pocházel z větve Rohan-Guémené, ze které pocházela řada významných osobností jako např. Intrikánka Marie de Rohan, provdaná vévodkyně de Luynes a nebo kardinál Rohan, který byl zapletený do náhrdelníkové aféry. Tato větev hrála také důležitou roli v řadách royalistické kontrarevoluce, kdy byla ve službách Velké Británie a Rakouska. Během Velké francouzské revoluce Rohanové emigrovali a tato větev našla azyl v Rakousku. Za Napoleonova císařství byla hlava rodu Karel Alain v roce 1809 odsouzen k smrti, protože se odmítl vrátit do Francie a uznat Napoleonovo císařství. Po restauraci Bourbonů došlo k normalizaci, nicméně ani poté se Karel Alain domů nevrátil. V roce 1820 si vybudoval venkovské sídlo na Sychrově, kde zůstal až do své smrti. Karel Alain se narodil jako nejstarší syn Henriho Louise de Rohan a jeho manželky Victorie de Rohan. Již v mládí se připravoval na vojenskou kariéru, kterou uplatňoval v době vypuknutí Velké francouzské revoluce, kdy byl majitelem pluku. V roce 1792 vstoupil do služeb Velké Británie a v roce 1798 přešel do služeb Rakouska, za které bojoval v severní Itálii. V roce 1807 získal hodnost polního podmaršálka. Aktivní službu opustil v roce 1815. V roce 1809, po smrti svého otce, se stal hlavou rodu a usadil se v Čechách na panství Svijany. V roce 1801 byl vyznamenán rytířským křížem řádu Marie Terezie a v roce 1823 pak Řádem zlatého rouna.

 

ZAJÍMAVOSTI

 

Pivovar Klášter patří do pivovarské skupiny Pivovary Lobkowicz Group. Své jméno získal podle cisteriáckého kláštera Hradiště, který byl založen ve druhé polovině 12. století. Jako první zde začal vařit pivo Jiří Labouňský z Labouně, který zde svůj pivovar založil v roce 1570. V roce 1864 zde rod Valdštejnů nechal zbudovat jeden z nejmodernějších pivovarů své doby, což byl začátek moderního pivovarnictví v Klášteře. V roce 1869 pivovar vyhořel. Koncem 19. století však už zase patřil mezi sedm největších pivovarů v českých zemích. Budovy postavené před necelými 150 lety slouží k výrobě piva dodnes.

 

ODKAZY

 

http://www.pencin-obec.cz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Markvartici

https://www.mladoboleslavsko.eu/dr-cs/4855-pozustatky-cisterciackeho-klastera-klaster-hradiste-nad-jizerou.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_Tista_z_Hed%C4%8Dan

https://www.historickaslechta.cz/prehled-rodu/

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1ni_ze_Sovince

http://www.kppardubicka.cz/cs/menu/zprava/413-pardubicka-sbirka-peceti-6-cast/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rohanov%C3%A9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_Alain_de_Rohan

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vald%C5%A1tejnov%C3%A9

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář