Jdi na obsah Jdi na menu
 


Albrechtice u Kutné Hory c

 Osteinové je německý šlechtický rod, který působil v českých zemích pouze v posledních třech generacích. Rod pocházel z horního Alsaska, z panství Isenheim, které je dnes součástí Francie. V roce 1809 však zemřel jeho poslední člen Johann Friedrich Karl Maxmilian (1735 – 1809). Jako první v roce 1710 získal v českých zemích inkolát Johann Franz Sebastian von Ostein (1652 – 1718).

Johan Franz Karl von Ostein  se narodil 4. října 1649 a zemřel 20. března 1718. Byl starším synem Johanna Jacoba von Ostein a jeho druhé manželky Marie Magdaleny von Dalberg. Působil jako kanovník ve Würzburgu. 7. července 1659 získal pochvalu katedrály, kterou mu udělil Johann Andreas von Guttenberg. V roce 1681 se stal členem kapitoly katedrály a 21. prosince 1686 byl vysvěcen na kněze. Mimo tuto diecézi sloužil také jako kanovník v katedrále v Bamberku, zároveň také v rytířském klášteře Comburg. V roce 1713 byl jmenován předsedou duchovní rady v Bamberku. Mimoto působil také jako rektor univerzity Julia Maxmiliána ve Würzburgu a to v letech 1688 – 1691 a 1694 – 1696. Johann Franz Karl z Osteinu byl pohřben v ambitu Kiliansdomu ve Wurzburgu.

Johann Franz Heinrich Karl von Ostein se narodil 2. února 1693 a zemřel 29. dubna 1742.  Byl synem Johanna Franze Sebastiana von Ostein (1652 – 1718) a Anny Charloty von Schönborn (1671 – 1716) a zároveň l synovcem Johanna Franze Karla von Ostein (1649 – 1718), po kterém dědil jeho majetek. Svou kariéru v diplomatických službách začal jako komorní rada a přísedící českého dvorního lenního soudu v c. k. službách. V roce 1723 zastával úřad skutečného komorníka, v roce 1725 se stal říšským dvorním radou a v letech 1734 – 1739 vyslancem Karla VI. v Petrohradu, kde byl jako zplnomocněný zástupce ohledně Niemerowského míru, v letech 1740 – 1741 pak jako vyslanec v Londýně. Po zvolení Karla VII. byl jmenován tajným radou a prezidentem dvorní rady.  Rodinný majetek rozmnožil o Dačice, které zakoupil 8. dubna 1728 od Václava Vojtěcha z Vrbna a Bruntálu. Heinrich pocházel z osmnácti dětí, z nichž pouze devět se dožilo dospělosti, on byl však jediný, který se oženil. Za manželku si vzal v roce 1733 Marii Annu Johannu Karolinu Josephu Berlepsch (1707 – 1373). Z tohoto manželství se narodily čtyři děti, z nichž však pouze jediné přežilo svého otce a tím byl syn Johann Friedrich Karl Maximilian (1735 1809), který se stal dědicem velkého majetku. Po druhé se oženil 25. května 1741 s Klarou Elisabeth von Eltz (1720 – 1786), toto manželství však zůstalo bezdětné.

 Karel Joachym hrabě z Brédy se narodil roku 1663 a zemřel v roce 1740. Přesto že skupoval panství, nebyl dobrým hospodářem. Na svých panstvích, která byla rozeseta po celých Čechách, prováděl rozsáhlou výstavbu zámků, kostelů apod. V Malešově nechal vystavět správní budovu panství, tzv. zámeček a také kostel sv. Václava. Takto rozsáhlá stavební činnost velmi vysoce překračovala jeho finanční možnosti, takže svá panství opět postupně rozprodával, pokud ovšem neskončila pro dluhy v dražbě.

Johann Friedrich Karl Maximilian von Ostein, svobodný pán na Pleši a Weinmarku se narodil 12. dubna 1735 a zemřel 25. dubna 1809. V roce 1759 se oženil s Marií Annou von Dalberg (1739 – 1805). Z manželství se narodila dcera Klara Elisabeth (1760 – 1764), která však ve věku čtyř let zemřela, a protože již další děti neměli, Johann Maximilian se tak stal posledním mužským členem rodu Osteinů. Aby měl komu odkázat veškerý svůj majetek, adoptoval syna svého švagra, synovce Friedricha Karla Antona, svobodného pána von Dalberg (1787 – 1814).

Friedrich Karl Anton Ostein – Dalberg  se narodil 8. října 1787 a zemřel 22. listopadu 1814. Byl synem Friedricha France Karla, svobodného pána z Dalbergu a jeho ženy Marie Anny, rozené svobodné paní z Greiffenclau-Vollrads. Po svém strýci Johannu Friedrichovi Karlu Maximilianovi von Ostein, který ho adoptoval, zdědil malešické i dačické panství, a zároveň přijal i jeho příjmení a erb. V roce 1810 byl povýšen do hraběcího stavu. Od srpna 1813 sloužil jako voják u Schwarzenberských hulánů, se kterými se zúčastnil tažení proti Napoleonovi a bitev u Hanau a Brienne. 31. ledna 1814 byl zraněn kartáčovou střelou a 22. listopadu 1814 na následky zranění zemřel.  Jeho snoubenka Luisa Sturm-feder von Appenweiter se již neprovdala. V letech 1830 – 1840 byla vychovatelkou Františka Josefa I. a jeho sourozenců a dvorní dámou Karoliny Augusty.

 Karl Anton Maximilian von Dalberg se narodil 3. května 1792 a zemřel 20. března 1859. Byl synem Friedricha France Karla, svobodného pána von Dalberg a jeho ženy Marie Anny, rozené svobodné paní z Greiffenclau-Vollrads. Po smrti svého bratra Friedricha Antona Ostein – Dalberg v roce 1814 zdědil panství Malešov a Dačice. V té době drželi Dalbergové i statky v Dolních Rakousích. Střediskem správy říšských a rakouských panství Dalbergů se stal Aschaffenburg, pro správu panství v českých zemích zřídil Fridrich Anton inspekci statků v Malešově a revizní účetní kancelář v Dačicích. Svou kariéru začínal jako komoří Velkovévodství frankfurtského, od roku 1815 zastával úřad c. k. rakouského komořího. Byl rytířem rakouského Leopoldova řádu. V roce 1816 získal český inkolát. Věnoval se pomologii, na svých panstvích nechal vysazovat podél cest stromořadí ovocných stromů. Podporoval také zakládání průmyslových podniků, např. řepného cukrovaru a likérky v Kostelním Vydří a cukrovaru v Suchdolu na panství Malešov. V roce 1817 se oženil s Charllotou, rozenou svobodnou paní Sturm-feder z Oppenweileru (1791 – 1866). Z manželství se narodil syn Friedrich Ferdinand (1822 – 1908).  Zemřel 20. března 1859 a byl pochován v kryptě farního kostela v Dačicích.

 Friedrich Ferdinand Franz Egbert von Dalberg se narodil 9. prosince 1822 a zemřel 19. září 1908. Byl synem Karla Antona Maximiliana von Dalberg (1792 – 1859) a Charlloty, rozené svobodné paní Sturm-feder z Oppenweileru (1791 – 1866). Byl dědičným poslancem panské sněmovny ve Vídni, ale také významný ornitolog, sběratel motýlů a minerálů. V roce 1846 se oženil s Marií Kunigunde von Vittinghoff-Schell (1827 – 1892). Z manželství se narodilo osm dětí, z nichž se dospělosti dožili jen dva synové, mladší Friedrich, který zdědil Dačice a starší Karl Heribert, který dostal majetek v Německu, panství Malešov a také Řečici na Moravě.

 Karl Heribert von Dalberg se narodil 15. dubna 1849 a zemřel 8. září 1920. Byl synem Friedricha Ferdinanda Franze Egberta von Dalberg (1822 – 1908) a jeho ženy Marie Kunigunde von Vittenghoff-Schell (1827 – 1892). V roce 1873 se oženil s hraběnkou Marií Gabrielou von Spiegel zum Diesenberg-Hanxleden (1854 – 1936). S manželství se narodily jen tři dcery Marie Josefina (1884 – 1897), Marie Gabriela (1889 – 1900) a Marie Anna (1891 – 1979). Vzhledem k tomu, že se obě starší dcery nedožily ani dvacátého století, stala se dědičkou veškerého majetku nejmladší dcera Marie Anna, svobodná paní von und zu Dalberg.

Marie Anna, svobodná paní von und zu Dalberg se narodila 11. března 1891 a zemřela 22. února 1979. Byla dcerou Karla Heriberta von Dalberg (1849 – 1920) a jeho ženy Marie Gabriely von Spiegel zum Diesenberg-Hanxleden (1854 – 1936). V roce 1912 se provdala za prince Franze Emanuela Konstantina zu Salm-Salm (1879 – 1964). Marie Anna, nyní tedy princezna zu Salm-Salm, bydlela na Roztěži. Její matka Gabriela zemřela na zámku v Roztěži 6. února 1936 ve věku nedožitých dvaaosmdesáti let. Po její smrti se panství Malešov dostalo do vlastnictví rodu Salm-Salmů. Marie Anna měla se svým mužem sedm dětí, z toho byli dva chlapci Franz Karl zu Salm-Salm a Alfréd (1920 – 1944), který padl 30. července 1944 v Normandii.

Správci panství

 

Mikuláš Náchodský z Babího zemřel v roce 1593. Byl královským úředníkem.

Jan Lvovický ze Lvovic

Martin Vilhaim z Vustenova byl od roku 1611 hejtmanem města Kolín. Když se v roce 1611 od Kolína oddělily Liběnice zastával úřad hejtmana tam a to až do roku 1616, kdy se opětovně připojily ke Kolínu.

 Hanibal z Valdštejna byl synem Jiřího z Valdštejna a jeho třetí ženy Marie Magdaleny z Lobkovic. Po smrti svého otce zdědil polovici zámku a města Hostinného, vsi Sejfy a Pilníkov, Heřmanice, Velichovky a Zboží. Byl ženatý s Kateřinou z Dubé. Mezi lety 1606 a 1611 vykonával funkci nejvyššího mincmistra Českého království se sídlem v Kutné Hoře. Byl to tedy vysoký královský úředník, který držel ve svých rukou mincovní práva, horní práva, dozor nad ražbou mincí nebo nad dodržováním horních zákonů. Podle kutnohorského kronikáře Mikuláše Dačického z Heslova byl Hanibal z Valdštejna nezodpovědný prospěchář, který dolování a mincování vůbec nerozuměl a ponechával je napospas nejrůznějším nekalým živlům. Od roku 1604 spravoval Lánov. Ve své době byl považován za vzdělanou osobu, dokonce se stal rektorem na frankfurtské univerzitě. Hanibal stál na straně stavovského povstání. Na svých panstvích rozvinul velkou stavební činnost, což ho dostalo do finančních potíží. Zemřel zadlužený 21. dubna 1622.

Matyáš Násadnický z Valtinova

Šebestian Rejšvický z Freifeldu byl roku 1616 hejtmanem Kolína.

 Malovcové z Malovic jsou jedním z nejstarších vladyckých rodů, který se později velmi rozšířil. V průběhu 17. století byli někteří z rodu povýšeni do panského stavu. Malovcové pocházeli z tvrze Malovice nedaleko jihočeských Netolic. Jako prapředek tohoto rodu je mezi lety 1313 – 1341 připomínán Bohuslav. Jednotlivé pošlosti rozrodu se později rozvinuly od synů Petra z Malovic (připomínán 1354 – 1364), Hynka, Petra a Viléma.

Bratři Jetřich, Jan, Petr a Václav Malovcové z Malovic jsou synové Bohuslava Malovce z Malovic (+1608), který roku 1598 koupil od Jáchyma Oldřicha z Hradce panství Hluboká za 320 000 kop míšeňských. Roku 1611 však Hlubokou zpustošilo pasovské vojsko. Jan získal Lipovskou rychtu a sídlil na hradě Rudolfov. Václav připojil ke statkům v Dřítni, Vlhavách a Chvalešovicích několik vesnic z hlubockého panství. Jetřich získal město Podhradí s hradem Hluboká a purkareckou rychtu, ovšem bez Purkarce.  Zbylé vesnice na hlubockém panství si přisvojil Petr. Jetřich se přidal na stavovskou stranu, a proto jim bylo hlubocké panství v roce 1622 zkonfiskováno.

 

 

 

 

Odkazy

 

http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?t=448

http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Sedlec-%E2%80%93-Klaster-cisterciaku

https://www.cms-kh.cz/ruthardovsky-dvorec

http://www.stredoceske-zamky.cz/zamekmalesov.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ond%C5%99ej_Ke%C5%99sk%C3%BD_z_%C5%98imovic

http://www.stredoceske-zamky.cz/zamekumonin.html

https://plzenoviny.cz/za-lichvu-na-popraviste-jirimu-voderadskemu-nepomohly-primluvy-aristokracie-ani-jeho-sedmi-deti/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Anton%C3%ADn_Berka_z_Dub%C3%A9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_%C5%A0pork

https://www.historickaslechta.cz/autor-pise/sporkove-zmenili-dejiny-lyse-nad-labem/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Anton%C3%ADn_%C5%A0pork

http://www.radsvatehohuberta.cz/cs/o-radu/historie/f-a-hrabe-sporck/127-odkaz-sporka

https://wuerzburgwiki.de/wiki/Johann_Franz_Karl_von_Ostein

https://hradeczije.cz/v-odlesku-barokni-slavy-promeny-zamku-dacice-3/

http://zamekdacice.sweb.cz/knihovna.html

https://de.wikipedia.org/wiki/Johann_Franz_Heinrich_Carl_von_Ostein

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vald%C5%A1tejnov%C3%A9

http://www.hradkamen.cz/malovcove.html

 

 

Jan Herel; Malešovské panství

Antonín Josef Zavadil a kol.; Kutnohorsko slovem i obrazem

Pacifik M. Matějka; Seznamy představených kapucínských klášterů podřízených provincialátu v Praze (1599 – 2005)

Barbora Novotná; Diplomová práce: Návštěva hospitálu Kuks jako výchovně vzdělávací projekt pro 1. Stupeň ZŠ

Tomáš Veselý; Bakalářská práce: Šlechtické znaky na kulturních památkách v okrese Benešov