HISTORIE KE KÁVĚ

ANDĚLSKÁ HORA U CHRASTAVY

Andělská Hora leží asi 2 km na jihozápad od Chrastavy a od roku 1960 se stala její součástí. V minulosti byla významným hornickým městečkem. Od svého počátku spadala pod grabštejnské panství.

V průběhu 5. a 6. století našeho letopočtu přišli do okolí Nisy slovanští obyvatelé. Před nimi zde pravděpodobně žili Keltové. Ze starých záznamů vyplývá, že celá oblast Žitavska a frýdlantský výběžek byly osídleny slovanským kmenem Milčanů, kteří byli předky Lužických Srbů. Tento kmen Slovanů se usadil na území Lužice. Jeho sídla však zasahovala až do povodí Nisy a říčky Smědé v podhůří Jizerských hor. Tento kraj byl ryze slovanský až do poloviny 13. století, kdy přišli na území němečtí kolonisté, kteří slovanské obyvatelstvo postupně vytlačili.

Prvními majiteli panství byli Berkové z Dubé, kteří zde postavili hradiště, které se jmenovalo Ulsicz, a jeho úkolem byla ochrana stezky vedoucí z Čech do Horní Lužice. Přesný údaj, kdy bylo panství Berkům odebráno, neznáme. Grabštejnské panství zahrnovalo oba břehy Nisy, od Andělské Hory u Chrastavy až k dnešní státní hranici, a stezku do Žitavy.  Prvním majitelem se v roce 1252 stal Jindřich III. z Donína, po něm jej vlastnil jeho syn Ota. Dalším majitelem byl Jan z Donína. Za husitských válek vládl na grabštejnském panství Venč z Donína.  Po jeho smrti v roce 1471 se panství ujali jeho synové Jan a Mikuláš I. z Donína. Po nich držel panství syn Mikuláše I. Mikuláš II., jenž měl šest synů, mezi které se panství rozdělilo. Toto rozdělení však vedlo k prodeji panství. V roce 1562 jej koupil Jiří Mehl ze Střelic, ale již v říjnu 1586 ho prodal Ferdinandu Hoffmannovi z Grünbühlu za 164 000 kop grošů míšeňských. Po smrti Ferdinanda v roce 1607 se stala majitelkou panství jeho manželka Alžběta, která se znovu provdala za Jana z Černous. Ten jej ve své poslední vůli odkázal svému synovci Janu Bedřichu Františku z Černous. V době smrti svého strýce v roce 1622 byl Jan Bedřich František ještě nezletilý, a tak se správy panství ujal jeho strýc David Jindřich. Protože David Jindřich byl protestant, v roce 1628, kdy byla na panství poslána rekatolizační komise, uprchli do Žitavy, kde Jan Bedřich náhle zemřel. V roce 1631 se tedy vrátil pouze David Jindřich z Černous. Ten byl však záhy obžalován a odsouzen ke ztrátě majetku. Panství získal Albrecht z Valdštejna, který jej v roce 1633 prodal svému synovci Maxmiliánu z Valdštejna. V roce 1634 dosáhl David Jindřich z Černous obnovené soudního řízení a v roce 1637 mu bylo panství Grabštejn vráceno. Po jeho smrti jej zdědil Jiří Zikmund z Černous, který panství držel až do roku 1651, kdy jej prodal Janu Hertvíkovi z Nostic. Ten je obratem ruky prodal Adamovi Matyášovi z Trauttsmannsdorfu, po něm jej držel Jan Josef z Trauttsmannsdorfu, který je musel pro dluhy prodat.  V roce 1704 od něj panství koupil Jan Václav Gallas. Po něm panství zdědil jeho syn Filip Josef Gallas. Když v roce 1759 zemřel jako poslední mužský potomek rodu Gallasů, zdědila panství jeho manželka Anna Marie, rozená hraběnka z Colonna-Felsu. Filip Josef však před svou smrtí učinil závěť, že po její smrti má přejít panství jejího synovce hraběte Kristiána Filipa Clama, syna její sestry Aloisie, s podmínkou zachování gallasovského erbu a jména. Anna Marie zemřela v roce 1759. Kristián byl v té době ještě nezletilí a tak se správy majetku ujal jeho otec Jan Christian baron Clam. Po smrti Kristiána Filipa převzal panství jeho syn Kristián Kryštof Clam-Gallas, poté jeho syn Eduard a po něm zase jeho syn František, který byl posledním mužským příslušníkem tohoto rodu.

První zmínka o Andělské Hoře pochází ze 14. století, kdy byla uváděna jako tržní místo. Byla založena německými osadníky v prudkém svahu Lužické Nisy. Těžba rud v okolí Andělské Hory začala pravděpodobně již ve 13. století. Těžilo se zde po několik staletí stříbro, olovo, cín, železo, síra a zinek. Ještě dneska zde můžeme najít zbytky hald a polorozpadlé vchody do štol. V Andělské Hoře se také nacházely tavící pece na železo. V roce 1353 byla vydána listina, kterou bylo uděleno Andělské Hoře horní právo. Těžba nebyla zastavena ani v období husitských válek. Na konci 15. století byly dokonce objeveny nové vydatné žíly stříbrných rud a hornictví prožívalo svou vrcholovou fázi. V roce 1547 byla Andělská Hora povýšena na horní městečko. V roce 1556 byli obyvatelé Andělské Hory osvobozeni od robotních povinností na panském dvoře. Andělská Hora byla osídlena horníky z blízkého Saska. V druhé polovině 16. století zde začal poměrně velký rozkvět těžby barevných i drahých kovů. Koncem 16. století však se výnosy těžby značně snížily, mnohá ložiska už byla vyčerpána a dolování se postupně omezovalo. Na přelomu 16. a 17. století se však stále těžily železné rudy, které byly základem prosperujícího železářství. Během třicetileté války byla těžba prakticky ukončena, což byl jeden z důvodů, který vedl k poklesu Andělské Hory na pouhou ves. Dalšími důvody byl mor a protireformace. V letech 1771 – 1772 podali obyvatelé Andělské Hory k vrchnosti žádost, aby byla těžba obnovena. Tehdejší majitel panství Kryštof Kristián Clam Gallas pozval kutnohorského horního huťmistra Josefa Johanna Čapka, aby provedl rozbor vydatnosti rud. Ten ve zprávě z 11. listopadu 1773 uvedl, že zásoby stříbronosných rud jsou prakticky vyčerpány a doporučil pokusit se o těžbu na vrchu Jagdberg mezi Panenskou Hůrkou a Chrastavou. Kryštof Kristián Clam-Gallas dotoval tento pokus 3 000 floriny, ale po třech letech jej bez úspěchu ukončil. Od poloviny 18. století došlo v souvislosti s bělením v obci k novému stavebnímu rozvoji, a také přibývali noví obyvatelé. V roce 1788 zde vznikla škola, v roce 1888 byl postaven nový školní dům, který sloužil ještě v poválečném období. V Andělské Hoře vznikla bělidla a valchovna. I tento průmysl však postupně upadal a po polovině 19. století byl zastaven provoz poslední z nich. Až do konce druhé světové války zůstal v této oblasti dominantní textilní průmysl. V letech 1850 – 1873 byla Andělská Hora součástí Chrastavy. V Andělské Hoře byla vybudována továrna na sukno a přádelna ovčí vlny. V letech 1910 – 1912 zde byla postavena elektrárna. Železniční spojení do Žitavy a Liberce, které bylo zprovozněno v roce 1859, umožnilo místním obyvatelům dojíždět za prací do okolních měst. V Andělské Hoře byla zastávka otevřena v roce 1905. Od konce 19. století začaly v obci vznikat různé obecní spolky, které zajišťovaly kulturní život. Obci se nevyhnuly ani různé živelné pohromy, jako jsou požáry a povodně. Největší ztráty však obec zaznamenal až po druhé světové válce, kdy bylo vysídleno německé obyvatelstvo, a zanikl zdejší průmysl, což měl za následek nejsilnější demografický a stavební úpadek v dějinách Andělské Hory. Historickou tvář obce poškodily četné demolice, které vyvrcholily v roce 1977 likvidací starobylého hřbitova a roku 1986 památného panského domu. Přes celkový úpadek a řadu demolicí, které zde proběhly po roce 1945, se v obci dochovala řada roubených, hrázděných a pozdně klasicistních domů. V roce 1960 se stala Andělská Hora administrativní součástí Chrastavy.

PANSKÉ SÍDLO – ZÁMEČEK

Kromě kostela byl nejvýznamnější budovou Andělské Hory tzv. cechovní dům. Tento panský dům měl číslo 8. a stával na návsi. Kdysi jej vystavěli horníci ze Žitavy a Zhořelce.  Později zde bylo sídlo dědičného rychtáře z rodu Zedlitzů. Vedla se zde obecní i soudní jednání. Až do roku 1741 to byla dřevěná stavba s věžičkou a zvonem. Na střeše bývala i plechová korouhev, která je nyní vystavena v chrastavském městském muzeu. Na korouhvičce jsou letopočty 1471, 1694, 1806, písmena EB = Engelsberg a zkřížená hornická kladiva. Panský dům byl několikrát přestavován. V roce 1797 byla opravena věžička.

V roce 1556 přešel Panský dům do majetku Kryštofa z Donína. V roce 1562 dům převzal jako součást panství Jiří Mehl ze Střelic. V roce 1586 se stal majitelem Ferdinand Hoffmann z Grünbühlu. Podle starých listin v Panském domě žil Georg Hillebrand, neznámého původu. V roce 1618 koupil dům za 160 kop stříbra Bartoloměj Zedlitz. Po něm jej vlastnil jeho syn Baltazar Zedlitz. V roce 1701 dům koupil od svého otce za 238 kop Gabriel Zedlitz. Dalším vlastníkem se stal Johann Heinrich Herkner z Machnína a po něm jeho syn Johann Franz. Později byl v prostorách panského domu umístěn Hostinec „U zlatého kříže“. V období 1. republiky tam bylo aktivní sídlo spolku esperantistů. Po skončení 2. světové války byla budova využívána jako kulturní dům. V roce 1986 byl Panský dům zbourán.