HISTORIE KE KÁVĚ

ARCHLEBOV

3 km jihozápadně od Ždánic

Městečko

Archlebov patří mezi starobylá sídla. Výhodná poloha, úrodná půda dostatek vody, dostatek lesů, to vše byly ideální podmínky, které lákaly k osídlení tohoto místa od pradávna. Dokazují to četné archeologické nálezy, které dokazují, že zde lidé sídlili už od pravěkých dob. Později Keltové, Germáni a v polovině prvního tisíciletí se začali objevovat i první slovanské kmeny. V těchto dobách zde byly zakládány rodové osady, jejichž hlavou byl nejstarší a nejváženější člen rodu. Veškerý majetek měly společný, nebyli ani páni ani poddaní. Během času však došlo k přeorientování společnosti k prvním státním útvarům. A tak postupně vznikaly zeměpanské statky, zde konkrétně se jednalo o statky spravované údělnými správci Moravy. Ti je podle potřeby nezačali rozprodávat nebo za zásluhy předávat členům své družiny, ze které se později vyvinula šlechta. Je třeba si uvědomit, že Morava byla od smrti knížete Břetislava údělně rozdělena mezi jeho syny. Původně se jednalo o dva úděly. Východní olomoucký a západní brněnský. Z Brněnska se postupně vyčlenil ještě třetí úděl a tím se stalo Znojemsko. Udělná knížata měla své vlastní družiny, s jejichž členů vznikly jednotlivé šlechtické rody. Většina těchto šlechticů přišla na Moravu z Čech právě s údělníky. Postupně se zde usazovali a stávali se Moravany. Tento proces trval zhruba sto let. Kvůli boji o moc v přemyslovském rodu, se výrazně obměňovala i šlechtická elita, zvláště když se moravským údělníkem stal někdo z pražského centra. Proto jsme se po úvaze a podle pramenů rozhodli zpřesnit dataci, ale je to pouze náš názor, který nemusí být správný, ale jeví se nám jako nejpravděpodobnější. Ve  13. století přešla osada do vlastnictví zámožného pána, který se jmenoval Archleb, spíše ale Artleb nebo Hartleb, a podle něj se začala nazývat Archlebov. Archlebov před ním pravděpodobně vlastnil jeho otec Ratibor z Deblína. Tento muž byl příslušníkem bohatého rodu, který v té době vlastnil i Židlochovice a mnohé osady v okolí. Podle nás se jednalo o rod pánů z Deblína. Za něj nebo za jeho následovníků zde byla vybudována tvrz s hospodářským dvorem a v osadě pod tvrzí dal stavět další hospodářská stavení dle určitého plánu a to tak, že vznikla prostorná náves a dvě hlavní ulice. Velká náves sloužila ke shromažďování dobytka před odehnáním na pastvu a několikrát za rok zde byly konány trhy, na kterých se obchodovalo jak s dobytkem, tak s věcmi potřebnými ke každodennímu životu. Proto byl Archlebov již tehdy nazýván městečkem. Trhy se zde konaly až do třicetileté války, kdy vlivem válečných událostí zanikly. Osadníci, kteří si zde zbudovali dřevěné chalupy, dostali do užívání půdu, za kterou majiteli osady odváděli daň peněžitou, naturální a dle velikosti gruntu jim byla určena pracovní povinnost na pozemcích pána. Tak vznikly ve středu vsi grunty láníků asi 85 měřic, půlláníků 42 měřic, čtvrtláníků 21 měřic, na okrajích pak menší hospodářská stavení podsedníků a domkařů. První dosud zjištěná písemná zpráva o Archlebovu je z roku 1349, kdy jeho držitel Bohuš ze Ždánic dal zapsat do zemských desk, že odstupuje půl vsi Archlebova svému synovi Vítovi arcidiákonu olomouckému. Ten už však v roce 1351 dal zapsat do zemských desk, že svou polovici Archlebova přenechává se vším příslušenstvím, s právem vinohradním, loukami, lesy rybníky, potoky a dalším Alšíkovi z Fulštejna a jeho dědicům, aby tento majetek spravovali tak, jak on dříve činíval. Do konce 14. století se mezi majiteli setkáváme s panem Černínem z Popovic, Janem Židlochovickým z Valdštejna a Annou z Věteřova. V 15. století vlastnili celí Archlebov nebo jeho část Kuželové z Žeravic, Rackové z Mrdic, Kunové z Kunštátu anebo bohatý a rozvětvený rod pánů ze Zástřizl. Pravděpodobně v letech 1468-1490 za válek krále Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem byla zničena Archlebovská tvrz i s dvorem a zůstalo po ní jen prázdné místo nazývané lidmi Pusté. V 16. století se jako majitelé městečka vystřídali pánové z Ludanic, z Vranova, z Doloplaz a z Koněpas. V roce 1544 se dostal celý Archlebov do držení Jana Ždánského ze Zástřizl, který je připojil k Ždánicím, s nimiž potom sdílel další osudy.  V tomto roce znepříjemňovala život neúroda a živelné pohromy. Během tohoto století přešla většina obyvatelstva po vzoru své vrchnosti na víru Jednoty bratrské, která byla výsledkem husitské doby. Jednota bratrská zde měla i svoji kapli, která stála na místě dnešního kostela. Od Jana Ždánského koupili celé ždánické panství včetně Archlebova v roce 1558 bratři Šemberové z Boskovic, kteří ho pak v roce 1565 přenechali pánům z Kounic a na Slavkově. Tomuto rodu byl v roce 1622 celý majetek zkonfiskován pro účast na stavovském povstání v letech 1618-1620. Konkrétně tato konfiskace se týkala Karla z Kounic. Jeho majetek císař Ferdinand II. Habsburský přenechal Lichtenštejnům. Ti vlastnili toto panství a mnohé jiné statky až do pozemkové reformy po první světové válce. V 17. století trpěl Archlebov loupeživými nájezdy Turků, Uhrů a sedmihradského vévody Bočkaje. Další pohromou byla samotná třicetiletá válka. Hned na jejím začátku přišel o důležité listiny potvrzující jeho práva. Jednalo se o lejstra horenského práva, které se týkalo vinohradnictví, a jiné důležité listiny. Během války zemřelo mnoho lidí, někteří byli zabiti, další zemřeli hladem a následky nemocí. Domy byly rozbořeny, ti kteří přežili, zesurověli. V roce 1656 bylo v Archlebově obydleno pouze 54 domů, pole byla zpustošena. Proto se majitelé rozhodli povolat do obce nové poddané, mezi nimi byli i rodilí Němci. I ve druhé polovině století pokračovaly vpády Turků a uherských Kuruců. V 18. století tížila obyvatele Archlebova i nadále mnohá válečná břemena, neúroda a přírodní pohromy. Mnoho nesnází přinesla sedmiletá válka, která probíhala v letech 1756- 1763. Přitom byly udělány i správní úpravy, ať už se jednalo o školské nebo náboženské, které měly vliv na život ve společnosti všeobecně. Mohlo se vykupovat z roboty, pole byla rozdělována mezi poddané. V roce 1781 bylo zrušeno nevolnictví. V roce 1730 nechal vystavět majitel panství kníže Václav z Lichtenštejna v Archlebově nový kostel na místě, kde stával starý kostel, který byl v roce 1639 jen opraven a z bratrského sboru změněn na katolický. Ani 19. století se nevyvíjelo pro Archlebov zrovna dobře. V roce 1805 přes něj táhli Rusové k bitvě u Slavkova, po bitvě se zde ubytovalo na 600 francouzských vojáků, kteří vyplenili komory, sklepy i chlévy místních obyvatel. Zcela jistě zde muselo být dobré víno, kterého byly plné sklepy z předešlých úrodných let. A to, že bylo dobré, dosvědčuje fakt, že sám Napoleon si mnoho sudů nechal odvést do Francie. Horší než opakované požáry byly epidemie cholery, na kterou umíralo mnoho obyvatel. Jen v roce 1866 zemřelo na epidemii cholery 122 lidí, a protože stávající hřbitov nebyl schopen pojmout tolik mrtvých, musel být zřízen hřbitov náhradní na Podsečích za Pustým. Vraťme se ještě zpátky do roku 1845, kdy zde byla vystavěna nová škol. Rok 1848 pak přinesl zrušení roboty a v druhé polovině 19. století byly obnoveny výroční trhy, vznikli Spořitelní, Záloženský, Včelařský a Vinařský spolek. V roce 1892 byl založen spolek Čtenářsko – pěvecký a v roce 1899 Hasičský sbor. A jsme u notoricky známých událostí 20 století. V první světové válce padlo 32 archlebovských obyvatel. V Československých legiích proti Rakousku-Uhersku bojovalo 11 legionářů.  V roce 1918 vznik Československé republiky. Druhá světová válka byla po stránce lidských obětí k Archlebovu milosrdnější. Během okupace zahynula v koncentračním táboře židovská rodina Vodákova, na konci druhé světové války padl v bojích s Němci jeden obyvatel Archlebova Emil Jarolík, bylo mu teprve 23 let. Bombou byly poškozeny 3 domy. Archlebov byl osvobozen 28. dubna 1945. V roce 1906 zde byla zřízena rolnická družstevní mlékárna, v roce 1928 provedena elektrifikace obce, v roce 1929 tu byl zaveden vodovod, v letech 1947 – 51 vystavěna nová školní budova, v roce 1958 byla upravena budova staré školy na úřadovny a ještě bychom málem zapomněli na jednu důležitou událost, v roce 1949 tu bylo zřízeno JZD. Významnou roli v životě obce hrála TJ Sokol, založená v roce 1912 a Orel založen v roce 1926. Před první světovou válkou tu byl založen spolek Národní Jednota, v jehož rámci vznikl činný ochotnický divadelní spolek. K nejvýznamnějším změnám, ke kterým došlo po roce 1989, patří zřízení ordinací obvodních lékařů, bytů pečovatelské služby, plynofikaci obce atd.

Tvrz

V 11. nebo ve 12. století přešla osada do rukou zámožného pána Archleba, po kterém osada dostala jméno Archlebov. Je možně, že již za jeho panování, zde byla na vyvýšenině nad osadou postavena tvrz s hospodářským statkem, ale pravděpodobnější je, že se tak stalo až za dalších majitelů. Výslovnou zmínku o tvrzi máme až z roku 1447, avšak její počátky nebudou asi příliš vzdáleny od doby, kdy byl Archlebov povýšen na městečko (1349). Přesně však nevíme, ke kterému dílu Archlebova patřila tvrz ve druhé čtvrtině 14. století, kdy jedna část naležela Ždánicím a druhá byla vlastnictvím Černína z Popovic, později Janu Židlochovskému. O archlebovské tvrzi se nemluví ani koncem 14. století, kdy po sjednocení všech částí statku v rukou Kláry z Věteřova, přechází Archlebov do vlastnictví Ješka Kužela ze Žeravic. Po jeho smrti se stává majetkem jeho mladšího syna Jana Kužela ze Žeravic, který v roce 1437 prodal vše Jiříku Rackovi z Mrdic. Od jeho syna Václava Racka z Mrdic, koupil tvrz a městečko v roce 1447 Kuna z Kunštátu. Krátce poté byla tvrz patrně zničena, protože v roce 1460 při převodu majetku z Čeňka z Kunštátu na Bočka Kunu z Kunštátu se připomíná pouze jako tvrziště. K obnově tohoto panského sídla už nedošlo, snad i proto, že Archlebov byl tehdy opět rozdělen na dvě části a jejich vlastníci sídlili jinde. Z tvrze se nedochovaly žádné zbytky, neboť v jejich místech byl v roce 1634 vybudován dnešní kostel.  Tvrz, stejně jako někdejší archlebovský dvůr, je nutno hledat v nejbližším okolí bývalé archlebovské kaple, později kostela.