Arnoltovice a
ARNOLTOVICE
Starobylá obec Arnoltovice dnes již neexistuje. Ležela v severovýchodní části obce Poličná, která ji pohltila. Vznikla pravděpodobně za kolonizace, kterou zde na vhodných místech prováděl biskup Bruno ze Schauenburka. Nově založené vesnice pak uděloval v léno členům své družiny. Tím vznikala drobná panství, která ovládali biskupští manové. Arnoltovice byly pojmenovány po Arnoltovi, který byl právě jedním ze členů biskupovy družiny. V manských knihách olomouckého biskupství se přídomek z „Arnoltovic“ nebo „de Arnoltovicz“ vyskytuje velmi často. V roce 1307 se v listinách objevuje Jiří Arnoltovicz, který byl maršálkem biskupa Jana VI. Dalším držitelem vsi byl Jeneč (Jan) z Arnoltovic, který se již v roce 1358 psal s přídomkem de „Arnoldisdorf“, což ukazuje, že zde již Arnoltovice pravděpodobně stály, a podle zápisů v manských knihách držel ves v letech 1362 – 1375. První písemná zmínka o vsi Arnoltice pochází z roku 1376. V roce 1377 je na Arnoltovicích uváděn Petřík z Arnoltovic. Od roku 1348 držel část Arnoltovic Oldřich Kortelangen. V roce 1378 držel ves Henslin z Arnoltovic. Podíl na Arnoltovicích měl i olomoucký kanovník Vilém Kortelang. V roce 1381 koupil manství Arnoltovice od Viléma Kortelanga Jindřich z Bělé. V roce 1392 Jindřich z Arnoltovic a Bělé předal město Meziříčí a osadu Arnoltovice s hradem biskupovi Mikuláši z Rýzmburka. Ten zde pobýval v letech 1393 – 1395, a hlavně v roce 1396, což nám dokazují listiny zde vydané a podepsané. Po Jindřichovi držel Arnoltovice Dobeš z Meziříčí, který byl pravděpodobně Jindřichův švagr. V roce 1394 je v listinách jako leník zapsán Alexandr Kabát. Roku 1396 koupil od biskupa Mikuláše léno Meziříčí, městečko a tvrz Arnoltovice Lacek z Kravař. V roce 1421 zdědil panství Jan VI. z Kravař. V roce 1432 držel Arnoltovice Jindřich z Bystřice, který je odkázal svému bratru Heršovi. V roce 1437 držel Arnoltice Jan z Bystřice a v roce 1447 Jindřich z Bystřice, který je prodal v roce 1449 Janovi z Brňova. V roce 1463 koupil ves Zich z Nezdenic, který je držel ještě v roce 1463, pravděpodobně společně s bratrem Janem. V roce 1391 vznikla spojením Arnoltovic, Pešíkovy a Radslavovy Lhoty obec Poličná. Toto jméno se však neustálilo hned. Ještě v roce 1448 jsou v listinách psány tvrz Poličná, ves Arnoltovice, Pešíkova Lhota a Radslavov. Stejně tak tomu bylo i v roce 1463. V roce 1480 se panství Arnoltovice spojilo s panstvím Meziříčí. V roce 1504 prodal hrabě Petr od sv. Jiří a z Pezinku Rožnovské panství šesti bratrům, pánům z Kunštátu. O manství Meziříčí a Arnoltovice ani o Poličné se v kupní smlouvě nepíše, proto se předpokládá, že statky byly prodány bratrům z Kunštátu již dříve. Při dělení majetku mezi bratry připadlo Meziříčsko -Rožnovské panství Janu Kunovi z Kunštátu. V roce 1530 získali léno Meziříčí, kam Arnoltovice nyní spadaly, bratři Jan a Jaroslav ze Šelmberka a na Kosti. V roce 1534 je pak koupil Jan z Pernštejna za 9000 kop grošů. V roce 1548 prodal Jan z Pernštejna léno Meziříčí svému tchánovi Vilémovi st. z Žerotína. Od tohoto roku patřilo léno Meziříčí spolu s Poličnou pánům z Žerotína. Po smrti Viléma zdědil majetek jeho nejmladší syn Bernard. Po Bernardovi zdědili manství jeho synové Jan Vilém a Jetřich. Společně se strýcem Jetřichem spravovali majetek i Baltazar a Bernard, synové Jana Viléma. Jetřich a Bernard však o své podíly přišly za účast na odboji proti císaři Ferdinandu II. Tyto podíly se však podařilo Baltazarovi od císaře odkoupit za 6000 tolarů moravských, šest kočárových koní a dva tažné. Po Baltazarovi zdědili manství jeho dva mladší synové Bernard Ferdinand a Karel Jindřich. Ti jej společně drželi do roku 1673. Bernard Ferdinand zemřel v roce 1689 jako poslední mužský potomek meziříčské větve Žerotínů a svůj majetek odkázal Maxmiliánu Antonínu z větve viesenbersko-losinské, léno Meziříčí obdržel Maxmiliánův mladší bratr Jan Jáchym z Žerotína. Maxmilián také zemřel bez mužských potomků, proto alod Meziříčí- Rožnovský odkázal Karlu Jindřichovi z Žerotína, z linie na Falkenberku. Po jeho smrti v 1716 nastoupil jeho bratr František Ludvík z Žerotína. Když v roce 1731 byli jeho synové ještě nezletilí a správy majetku se ujala jeho manželka Ludovika Karolina. V roce 1743 převzali Michal Josef a František Josef z Žerotína meziříčský alod. V roce 1748 si bratři majetek rozdělili a Meziříčí obdržel starší František Josef, protože však zemřel bez potomků, odkázal panství svému bratru Michalovi Josefu, s tím, že zemře-li i on bez mužských potomků, zdědí panství Jan Ludvík z Žerotína svobodný pán z Lilgenavy. Michal Josef zemřel v roce 1779 bez mužských potomků, a proto panství mělo přejít na Jana Ludvíka. Ten však zemřel ještě před Michalem Josefem, a tak se majetek dostal do rukou jeho syna Ludvíka Antonína. Ten byl posledním členem rodu Žerotínů, jemuž svobodný i manský statek meziříčí náležel.
Léno Meziříčí zdědil po smrti Maxmiliána v roce 1706 jeho bratr Jan Jáchym z Žerotína. Než Maxmilián toto léno přijal, podal nejprve knížeti biskupu Karlovi II. hraběti z Lichtenštejna 26. února 1694 popis tehdejšího manství Meziříčí, které bylo ještě po třicetileté válce zdevastováno. Z tohoto popisu víme, že k manství náležely vsi Poličná s mlýnem a lesy, Oznica s Dlouhou horou, Jarcova Lhotka s lesem Vápennou horou, Horou pod skalou, pak pusté vesnice Raclavova Lhotka, vedle ní dvůr Vystrkov s ovčínem a Juřina Lhota. Toto vše „se všemi přítomnými i nepřítomnými poddanými a sirotky, činžemi, robotami a povinnostmi“. Po smrti Jana Jáchyma v roce 1716 zdědil manství jeho syn Jan Ludvik, který byl v té době ještě nezletilý. Manství za něj spravovala jeho matka Ludvika Vilemína. Janu Ludvíkovi bylo manství potvrzeno od biskupů v roce 1740, poté 1748 a nakonec 1759. Po Janu Ludvíkovi zdědil manství jeho syn Ludvík Antonín. Ten také zdědil po Michalu Josefovi alod Meziříčí, a tak bylo léno i alod opět spojeny, ale pouze do smrti Ludvíka Antonína. Po smrti Ludvíka Antonína zdědila alod jeho dcera Marie Josefa, kdežto manství jeho mladší bratr Josef Karel. Marie Josefa prodala zděděný alod Meziříčí-Rožnov v roce 1815 Františku Josefovi hraběti Kinskému z Vchynic za 850 000 zlatých. Po smrti Františka Josefa zdědilo alod jeho pět dětí, Dominik, Rudolf, Eugen, Maria a Františka. Po svatbě obou dcer přešel majetek na syny. V roce 1853 prodali Dominik a Rudolf své podíly Eugenovi, který se tak stal vlastníkem celého panství. Po jeho smrti bylo panství připsáno jeho synovi Rudolfovi. Ten prodal alod v roce 1899 Arminovi svobodnému pánovi Popprovi za 3 209 774 zlatých rakouské měny a měsíční rentu 2 500 zlatých. V roce 1910 však připadlo panství nucenou dražbou rakouskému společenství pro výrobu celulózy ve Vídni za nejvyšší nabídku 4 050 000 korun. Od společnosti panství zakoupili Guttman a Rothschild. Po oddělení alodního statku Valašské Meziříčí, zůstal v majetku Žerotínů pouze manský statek Valašské Meziříčí. Toto léno získal po smrti Ludvíka Antonína z Žerotína jeho bratr Josef Karel z Žerotína. Po něm zdědil manství jeho syn František Josef. Ten zanechal po své smrti léno Zdeňku z Žerotína. V roce 1862 byl vydán říšský zákon o alodifikaci všech lenních statků, na jehož základě i na Moravě v roce 1869 byla léna zrušena. Od tohoto roku bylo Meziříčské manství svobodným statkem. Po Zdeňku z Žerotína zdědil nyní již svobodný statek jeho mladší syn Karel Emanuel.
Od vzniku obecního zřízení v roce 1850 byla Poličná samostatnou obcí. V roce 1976 se stala místní částí Valašského Meziříčí. V roce 2004 se pokusila osamostatnit, ale v referendu byl tento návrh zamítnut. K osamostatnění došlo až 1. ledna 2013.
HRAD ARNOLTOVICE
Hrad Arnoltovice byl zbudován nejpozději v roce 1307 buď samotným Arnoltem, zakladatelem vsi Arnoltovice anebo jeho synem Jiřím, který se v listinách objevuje jako Georgius Arnoltovicz. Hrad patřil ve 14. století k významným stavbám, o čemž svědčí skutečnost, že měl vlastního purkrabího, a také opakované pobyty biskupa Mikuláše z Riesenburka, především v letech 1393 – 1395. Hrad přečkal období husitské revoluce a ještě v roce 1447 byl obydlen. S rostoucí důležitostí panství Meziříčí však zároveň upadala moc Arnoltovic. V roce 1480 se obě panství spojila, a hrad ztratil svůj význam. V kupní smlouvě z roku 1504 není již uveden. Do dnešních dnů se z hradu nedochovaly žádné nadzemí konstrukce. Hrad stával na jižním ostrohu kopce Junákov mezi ulicemi Zápotoční a Štěpnice. Z tohoto strategického místa bránil východní vstup do údolí, které propojovalo pohraniční hory s Moravskými úvaly. Ve své době byl jediným hradem v okolí, který měl zděné budovy. Samotné těleso pevnosti s palácem a kaplí bylo odděleno od opevněného předhradí. To stálo na severní části kopce a dodnes je patrný asi pětimetrový příkop. Samotné jádro hradu, které mělo asi trojúhelníkový půdorys. Dnes z něj zbyla jen plošina na výrazném kuželovitém pahorku, která má rozměry 30 m, 35 m a 40 m. V jižní části plošiny je znatelná výraznější terénní sníženina, která by mohla označovat místo, kde stával palác bývalého hradu, druhá sníženina je ve středu jádra a třetí, menší pak na východě. Od severní strany je jádro hradu odděleno šíjovým příkopem, který dosahuje hloubky kolem 5 m a šířky 15 až 20 m. Jižní a východní část jádra byla obtáčena příkopem a valem, který po rozvezení dnes naznačuje jen terénní zlom. Zbytky zdiva hradu byly údajně použity při stavbě budovy dnešního zámku Kinských v Krásně. Za příkopem se rozkládá louka, pravděpodobně bývalé předhradí, které mělo lichoběžníkový půdorys. Od táhlého návrší je i předhradí na severu odděleno příkopem a valem, dnes zachovalým jen na východní straně. Dnes je celý hradní vršek i s přilehlým areálem v soukromých rukou a pozemek je ze všech stran oploce
