Aueršperk - Bystřice nad Pernštejnem - znak

Aueršperk – Bystřice nad Pernštejnem je město v okrese Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina. Své jméno získalo podle říčky Bystřice, která městem protéká. Území bylo obýváno již v pravěku, což dokládají nálezy kamenných seker z mladší doby kamenné, neolitického pazourkového nástroje nebo bronzové sekyrky se žlábkem mohylové kultury. Osada byla založena ve 13. století jako správní středisko šlechtickým rodem pánu z Medlova, později z Pernštejna. V roce 1220 daroval Štěpán z Medlova Doubravickému klášteru kostelní podací v městečku Bystřici.

Z toho vyplývá, že v této době náležela Bystřice k panství pánů z Pernštejna, a to k hradu Kámen, který vlastnil Vojtěch, který se psal s přídomkem z Kamene, později z Bystřice. Pravděpodobně před rokem 1238 zde byl postaven farní kostel, zasvěcený sv. Vavřinci. První písemné zmínky o osadě pocházejí z let 1258 – 1298. Před rokem 1348 je Bystřice už malým městečkem a stává se majetkem moravských markrabat.

Ve 14. století byla Bystřice hospodářským, správním a obchodním centrem pernštejnského panství, což vyplývá z několika majetkových převodů. Podle zápisu v brněnských zemských deskách, které byly založeny v roce 1348, byl v této době držitelem Bystřice Jimram z Kamene, který ji prodal spolu se svými syny Ješkovi a Benešovi z Boskovic.

Podle toho, že zápis byl v deskách uveden jako druhý, lze usuzovat, že tato transakce byla provedena okolo roku 1348, k převodu však mohlo dojít už v první polovině třicátých let 14. století. Městečko však patřilo několika majitelům. Jedním z nich byl i Tas z Tasova, a po něm Vznata z Tasova, který svůj díl prodal pánům z Boskovic.

Za nich se stala část Bystřice součástí panství pyšoleckého, které Boskovicové získali od pánů z Pernštejna. V roce 1358 došlo ke směně panství s markrabětem Janem Jindřichem. V roce 1360 se však pyšolecké panství s částí městečka Bystřice opět vrátilo Ješkovi z Boskovic.

V roce 1384 zastavil markrabě Jošt městečko Bystřici spolu s dalšími vesnicemi Heraltovi z Kunštátu. V roce 1406 jej zdědil jeho syn Jan Heralt z Kunštátu, který panství zastavil Bludovi z Kralic. Od něj je vyplatil Boček z Kunštátu a Poděbrad. Na vyplacení si půjčil od Jana mladšího z Bítova, a protože neměl na splacení dluhu, přiřkl mu jako náhradu zemský soud pyšolecké panství, ale rozsudek nebyl vykonán, protože panství si nárokoval Vilém z Pernštejna, který je také získal.

V 15. století měla Bystřice dva zástavní pány, a to pány z Kunštátu a pány z Pernštejna Pernštejnové se v době husitských válek stali skutečnými pány Bystřice. 11. listopadu 1403 udělil listinou Vilém z Pernštejna spolu se svým synem Štěpánem městečku právo odúmrti. Tato listina je nejstarší dochovaným dokumentem, který se vztahuje k historii města Bystřice.

Po Vilémově smrti v roce 1422 zdědil panství jeho syn Jan z Pernštejna. V roce 1446 získali Bystřici Pernštejnové do dědičného užívání. V roce 1456 potvrdil král Vladislav městečku právo výročního trhu o sv. Ludmile. V roce 1477 se zde připomínají trhy o sv. Jiří a sv. Václavu.

V roce 1495 udělili Vilém II. z Pernštejna a Vratislav z Pernštejna obyvatelům dvůr u městečka a na dosavadním farním dvoře si mohli stavět domy. V roce 1500 byla Bystřice osvobozena Vilémem II. z Pernštejna od povinnosti čepování panského vína. V roce 1541 byl městečku povolen Janem z Pernštejna svobodný dovoz potravin. V roce 1561 se panství ujal Vratislav z Pernštejna, který v roce 1570 vydal řád vaření piva.

11. dubna 1580 byla Bystřice povýšena na přímluvu Vratislava z Pernštejna císařem Rudolfem II. na město. V roce 1588 prodal Jan z Pernštejna panství městu Brnu. Od této doby se majitelé často střídali. V roce 1588 prodalo město Brno Bystřici Václavu Plesu Heřmanskému ze Sloupna. V roce 1609 ji koupil Jan Čejka z Olbramovic, kterému však po bitvě na Bílé hoře byla zkonfiskována.

Bystřice nad Pernštejnem – Kostel svatého Vavřince na Masarykově náměstí – Autor: MartinVeselka – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

V roce 1621 převzali správu panství císařští komisaři Václav ze Zástřizl na Boskovicích a Jan Matyášovský z Matyášovic. V roce 1623 byla Bystřice prodána hraběti Jiřímu z Náchoda, v roce 1635 panství zdědil jeho syn Ferdinand Leopold hrabě z Náchoda. V roce 1665 koupila bystřické panství Anna Marie Roháčková z Adlerskronu, která je od roku 1666 spravovala společně se svým manželem Janem Karlem Rahazayem z Adlerskronu.

Po smrti Jana Karla se ještě dvakrát provdala. Majetek pak odkázala svému čtvrtému manželovi Kristianu svobodnému pánovi z Rogendortu na Rájci, který panství prodal 6. května 1698 Karlu Benediktovi hraběti z Lamberka. Po něm je zdědil jeho nejstarší syn Jan, který je postoupil svému mladšímu bratrovi Leopoldovi. 14. dubna 1731 od něj panství kupuje Arnošt Matyáš svobodný pán Mitrovský z Nemyšle.

Po jeho smrti zdědil panství Bystřice jeho syn Maxmilián Josef, po něm pak jeho syn Jan Nepomuk. Dalším majitelem se stal syn Jana Nepomuka Vilém a po něm je zdědil Vladimír hrabě Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle. V držení majetku pak pokračoval jeho syn Vladimír II. hrabě Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle. Poslední majitelem byl syn Vladimíra II. Vladimír III. Antonín, kterému byl majetek v roce 1945 na základě Benešových dekretů zkonfiskován.

V roce 1865 byl v městě založen čtenářsko-pěvecký spolek Věnava a v roce 1869 Beseda. Od roku 1875 zde fungoval sbor dobrovolných hasičů. V roce 1891 vznikl řemeslnický spolek Vratislav, v roce 1882 Okrašlovací spolek, v roce 1898 Sokol, v roce 1922 Orel. V roce 1920 byla zřízena veřejná knihovna. V červnu 1905 byla do města zavedena železnice, která vytvořila podmínky pro novodobý rozvoj města a stejně tak rozmach uranového průmyslu v Dolní Rožínce od konce padesátých let 20. století. 10. května 1925 dostala Bystřice do názvu přízvisko nad Pernštejnem. V letech 1949 – 1960 byla Bystřice okresním městem. V roce 1963 byla postavena poliklinika a v sedmdesátých letech 20. století bylo opraveno náměstí a bylo zde postaveno mnoho nových obchodů, úřadů a institucí.

Obec Vír

Obec Vír se rozkládá v údolí podél toku řeky Svratky. Své jméno dostala podle místní skály s názvem Vířiny, kde se na řece vytvářely nebezpečné vodní víry. Osidlování zdejší krajiny v údolí Svratky spadá do poloviny 13. století, kdy král Přemysl Otakar II. potřeboval území, na němž se obec nachází, pro vystavění obchodní stezky z Čech na Moravu a do Rakous.

O toto území vedl spor s tamějšími šlechtici Jimramem a Heřmanem, který nakonec vyhrál. Zbudoval tak královskou enklávu s městem Polička a hradem Svojanov, městem Bystřicí nad Pernštejnem a hrady Pernštejn, Aueršperk, Zubštejn a Pyšolec. Vír je spojený právě s hradem Pyšolec, u kterého vznikl jako hospodářské zázemí. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1364, v listině Vojtěcha z Pernštejna.

Později obec Vír spadala pod pyšolecké panství. V roce 1377 markrabě Jan Jindřich zastavil panství Janu z Lomnice. V roce 1384 zastavil Jošt pyšolecké panství s vesnicemi, mezi které patřil i Vír, Erhartovi z Kunštátu. Po jeho smrti zdědil panství jeho syn Jan Erhart. Ten je velmi rychle zastavil Bludovi z Kralic. 5. července 1413 král Václav IV. potvrdil právo na pyšolecké panství Janu Erhartovi z Kunštátu.

Obec Vír – Autor: Jaroslav Kadlec, CC BY-SA 3.0,

Od Bludy z Kralic je vyplatil Boček z Kunštátu a Poděbrad. Na vyplacení si půjčil od Jana mladšího z Bítova, a protože neměl na splacení dluhu, přiřkl mu jako náhradu zemský soud pyšolecké panství, ale rozsudek nebyl vykonán, protože panství si nárokoval Vilém z Pernštejna. Po jeho smrti v roce 1422 zdědil panství syn Viléma z Pernštejna Jan. Ten v roce 1432 získal všechna práva na pyšolecké panství. Proti tomu však vznesl námitku zemský hejtman Jan z Lomnice, který uplatňoval své právo z roku 1377 a Albrecht Habsburský jeho nároky uznal. Jan z Pernštejna byl nucen majetek vydat.

Roku 1446 však panství konečně přešlo do rukou Jana z Pernštejna. Král Jiří z Poděbrad mu vlastnictví potvrdil dědičně. V roce 1464 je hrad Pyšolec vedený jako zbořený a pyšolecké panství spadalo přímo pod Pernštejn a spravováno bylo z Bystřice nad Pernštejnem. Po Janovi převzal panství jeho syn Vojtěch. Po jeho smrti převzal vládu jeho bratr Vratislav, zvaný Nádherný. Pernštejnské panství bylo rozsáhlé a několikrát se vnitřně dělilo. Hranice mezi panstvími tvořila řeka Svratka – pravý břeh s vtokem řeky Bystřičky patřil pernštejnskému panství a Vír s osadou Hamr patřily k panství hradu Louka, či k panství olešnickému.

Za Vratislava se rod dostal do velkých finančních problémů a musel prodat část majetku. Olešnické panství koupil v roce 1582 Hanuš Fridrich hrabě z Hardeku a na Letovicích. Tím se oba břehy Svratky staly součástí rozdílných správních celků. Nový urbář pernštejnského panství z roku 1582 již neuvádí Vír, ale naopak obsahuje novou osadu, která nese jméno Hrdá Ves na Bystřičkách. Tato osada pravděpodobně existovala již před rokem 1582 a tvořila s Vírem jeden celek, který byl oddělený řekou a spojoval je jen mostek. Oddělené osídlení řeky Svratky trvalo až do druhé poloviny 19. století. V dnešní době je Hrdá Ves, jak zní její název od roku 1596, součástí obce Vír.

V roce 2008 obdržela obec Vír ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, kdy získala Diplom za rozvíjení lidových tradic, v roce 2009 modrou stuhu za společenský život a v roce 2010 zlatou stuhu a stala se Vesnicí Vysočiny, v roce 2019 dostala Diplom za vzorné vedení kroniky a ocenění Inovativní obec.

Dvořiště

Dvořiště znak – Autor: Pavel Fric – Fotografie je vlastním dílem, Volné dílo,

Vesnice se byla původně dvůr, který patřil k hradu Aueršperku. Ze zápisu v bystřické městské knize jsou známi držitelé Tomáš a Filip z Dvořišť. Původně ves patřila k bystřickému panství. V roce 1579 ji Vratislav z Pernštejna daroval bystřickému špitálu. Od roku 1850 bylo Dvořiště samostatnou osadou. Dnes je součástí obce Bystřice nad Pernštejnem. 1. února 1897 byl v osadě založen Dvořišťský hasičský sbor.

Aueršperk

Aueršperk – Autor: Michal Gregor – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

Aueršperk je zřícenina hradu nad říčkou Bystřicí. Nachází se mezi obcí Vír a Dvořiště asi tři kilometry severovýchodně od města Bystřice nad Pernštejnem. Starší názvy hradu jsou také Auršperk, Aueršperg, Ušperk nebo Ungersberg, původně se však jmenoval stejně, jako říčka nad kterou stojí, Bystřice.

Přesné datum, kdy byl hrad založen, není známé, ale podle archeologického průzkumu je jeho vznik datován do druhé poloviny 13. století a jeho zakladateli byli pravděpodobně Pernštejnové. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1325, kdy je zmiňován Jimram z Pernštejna, který používal také přídomek z Aueršperku.

Barevná rekonstrukce hradu Aueršperk (kolem 1280–1400) zachycuje podobu pevnosti rozložené na úzkém skalním hřebeni. Dominantou areálu byla mohutná válcová věž (bergfrit), na niž navazovaly obytné budovy, hradby a postupně budovaná předhradí. Hrad využíval přirozeně strmého terénu, který výrazně zvyšoval jeho obranyschopnost. Autor ilustrace: Jindřich AI asistent

Nejnovější archeologické nálezy datují užívání ještě v první čtvrtině 15. století, ale v písemných pramenech z této doby se hrad již neobjevuje. Hrad byl poměrně velký. Svou dispozicí se přirozeně přizpůsobil trojúhelníkovému tvaru ostrožny. Vlastní jádro hradu leží v nadmořské výšce 501 m. Přijíždělo se do něj z planiny bránou, u které stávala vysoká válcová věž, která měla průměr 10 m. K věži přiléhala obytná budova obdélníkového tvaru a další stavby. Kolem hradu byl příkop, jehož hloubka byla 13 m. Do současné doby se z hradu zachovaly zbytky příkopu a torzo válcové věže o síle zde 3,5 m a průměru 10 m, zbytek zdiva bašty, brány, paláce a hradeb, příkopy a valy. Areál hradu je dnes zalesněný a místy porostlý keřovou džunglí.

Visací svorníkový pružinový zámek

Při povrchovém geofyzikálním průzkumu byl pod sesunutým skalním blokem nalezen visací svorníkový pružinový zámek, který byl v zachovalém stavu. Zámek je zvláštní svou velikostí, dochováním a hlavně svým dekorativním zpracováním. Podle vysoké úrovně řemeslného zpracování, je jasné, že byl vyráběn pouze v limitované sérii.

Tělo zámku má rozměry 110 x 95 mm a je složeno ze zámkové skříně a svorníkového uzavíracího mechanismu, který je tvořen postranicemi, na které je napojen v horní části svorník v podobě břevna. Rozměry postranice jsou 25 x 25 mm a délka svorníku je 90 mm. Ve spodní části je vybaven uzavíracími trny s pružinami.

Otvor pro klíč je chráněn proti paklíči zdobenou zábranou. Zámková skříň je vyztužena podélnými žebry, mezi které jsou vsazeny ozdobné vlnovky ze silného plechu. Zámek byl odemykán pomocí zásuvného lopatkovitého klíče, jehož použití vychází z principu přitlačení pružin klíčem v těle zámku a tím možnosti oddělení závěsné části od zámkové skříně. (Michaela Endlicherová, Miroslav Korbička; Visací svorníkový pružinový zámek z hradu Aueršperk)

Držitelé

Páni z Medlova

Páni z Medlova byl moravský šlechtický rod, který pocházel z jižní Moravy. Svůj predikát přijali podle obce Medlov u Pohořelic v okrese Brno-venkov. Na počátku 13. století se dostali na Českomoravskou vrchovinu, na horní Svratecko. Okolo roku 1285 si zde vybudovali nový sídelní hrad, který nazvali Pernštejn, a podle kterého si také změnili svůj predikát na pány z Pernštejna. Prvním písemně doloženým členem rodu je Hotart (Gotthardus), který je zmiňován v roce 1174.