Jdi na obsah Jdi na menu
 


Babice nad Svitavou C

Markrabě Jošt Moravský se narodil v říjnu 1354 a zemřel 18. ledna 1411. Byl synem markraběte Jana Jindřicha a Markéty Opavské z rodu opavských Přemyslovců. V letech 1375 – 1411 zastával úřad markraběte moravského, v letech 1383 – 1389 říšského generálního vikáře v Itálii, v letech 1388 – 1411 markraběte braniborského a říšského kurfiřta, a od 1. října 1410 do 18. ledna 1411 se stal římským králem. Dostalo se mu výborného vzdělání, neboť jej vychovávali jako případného dědice trůnu. Byl velmi schopným a obratným politikem a finančníkem. Spolu se svými bratry citelně zasahoval do záležitostí českého království, kterému vládl jejich bratranec Václava IV. Po smrti svého otce se stal starším moravským markrabětem, o správu se však musel dělit se svými bratry Prokopem Lucemburským a Janem Soběslavem, mladšími markrabaty. Jan Soběslav zemřel v roce 1380 a mezi Joštem a Prokopem vypukly vleklé války, které s přestávkami trvaly až do roku 1405. V roce 1378 získal do zástavy Kladsko, zřejmě jako kompenzaci půjčky, kterou jeho otec poskytl Karlu IV. Roku 1394 zaštítil Panskou jednotu v boji proti králi Václavu IV., zatímco markrabě Prokop a králův bratr Jan Zhořelecký podpořili krále. Také v roce 1402, kdy došlo k dalšímu odboji proti králi, zůstal na straně šlechty, tentokrát ve spojení se Zikmundem Lucemburským. Brzy však se s ním politicky rozešel a po smrti Prokopa už stál na straně krále Václava IV. Roku 1410 kandidoval proti Zikmundovi na krále Svaté říše římské, jímž se po opakované volbě stal 1. října 1410. Z titulu se však dlouho netěšil, protože 18. ledna 1411 na brněnském Špilberku zemřel. Byl pohřben v kostele sv. Tomáše. V roce 1372 se Jošt oženil s dcerou vévody Vladislava II. Opolského Alžbětou Opolskou, která však ve svých čtrnácti letech náhle zemřela. Po druhé se oženil roku 1374 s Anežkou Opolskou, tetou Alžběty. Obě manželství však zůstala bezdětná.

Proček z Habrovan byl synem Beneše z Pamětic, bývalého komořího markraběte Jošta. 4. června 1416 se zavázal králi Václavovi, že mu bude do smrti sloužit se šesti koňmi, neboli se šesti jízdnými. Zemřel někdy v období husitských válek.

Páni z Boskovic patřili mezi nejvýznamnější a nejbohatší moravské šlechtické rody středověku a raného novověku. Rod se mohl chlubit urozenými předky a vlastnictvím ohromného majetku. Jeho příslušníci se pohybovali v nejvyšších patrech společnosti. Někteří zastávali významné úřady ve správě země, jiní stáli v čele armád jako vojevůdci nebo vedli diplomatická jednání jako vyslanci svých panovníků. První doložený předek pánů z Boskovic, Jimram z Boskovic, je uvedený v pramenech již v roce 1222, kdy svědčil na listině krále Přemysla Otakara I. Posledním mužským příslušníkem, kterým rod v roce 1597 vymřel po meči, byl Jan Šembera Černohorský z Boskovic. Rod se dělil na čtyři základní rodové linie: boskovickou, černohorskou, svojanovskou a trnávecko-bučovickou.

Vaněk Černohorský z Boskovic byl synem Oldřicha z Boskovic. V letech 1407 – 1410 působil jako zemský sudí a sněmovník. V roce 1415 podepsal stížný list, který vyjadřoval nesouhlasu proti upálení Mistra Jana Husa. V době vypuknutí husitských válek stál na katolické straně. 1. listopadu 1420 se zúčastnil bitvy pod Vyšehradem, kde stál na straně Zikmunda. I po porážce setrval na jeho straně, za což byl několikrát odměněn. V listopadu 1421 se zúčastnil sněmu, konaném v Brně, na kterém dočasně kapitulovala moravská husitská šlechta. Po tomto sněmu přešel v roce 1422 na husitskou stranu. Husitskému smýšlení zůstal věrný až do konce svého života. V roce 1423 vpadl se svým vojskem na území brněnských Řečkovic, kde zcizil mnoho potravy a jiných kořistí. Za to rozkázal biskup Jan, řečený Železný dobýt hrad Černou Horu. Vaněk patřil mezi nejvýraznější představitele moravských husitů a účastnil se dalších bitev. Od roku 1423 o něm nejsou žádné písemné zmínka, proto se předpokládá, že zemřel někdy před rokem 1434. Zanechal po sobě šest synů Jana, Jaroslava, Jindřicha, Oldřicha, Beneše a Vaňka a dceru Machnu.

Oldřich Černohorský z Boskovic byl synem Vaňka Černohorského. Stal se zakladatelem svojanovské větve. Zpočátku stál na straně krále Zikmunda, který mu za věrné služby dal do držení hrad Svojanov. Když však hrad napadli husité, žádal Oldřich Zikmunda o posily. Ten je však neposlal a Oldřich přešel na stranu husitů. Byl ženatý s Ofkou z Častolovic, se kterou měl syny Ješka, Jindřicha, Jaroslava a Oldřicha. Zemřel pravděpodobně v roce 1432, protože při dělení majetku v roce 1432 nebyl již uveden mezi živými.

Ofka z Častolovic byla dcerou Půty II. z Častolovic a jeho manželky Anny Osvětimské. Byla dvakrát vdaná. Jejím prvním manželem se stal Oldřich Černohorský z Boskovic, se kterým měla syny Ješka, Jindřicha, Jaroslava a Oldřicha. Podruhé se provdala za Viléma ml. Zvířetického z Lemberka.

Jindřich Černohorský z Boskovic byl synem Oldřicha Černohorského z Boskovic a jeho manželky Ofky z Častalovic. Účastnil se loupežných výprav.

Dobeš Černohorský z Boskovic byl synem Beneše Černohorského z Boskovic a jeho manželky Machny ze Šternberka. Patřil k důvěrným rádcům Matyáše Korvína. 6. září 1479 se zúčastnil sněmu v Olomouci, kde byl přítomen i král Matyáš.  Byl energický, skvěle ovládal strategii a těšil se velké oblibě a vážnosti a díky tomu patřil k  nejvýznamnějším velitelům Korvínových oddílů. Byl také jedním ze tří velitelů, kteří obsazovali dolní Rakousy. 11. května 1484 se vyznamenal v bitvě u Leitzersdorfu. Po popravě Jaroslava z Boskovic v roce 1485, se kterým bojoval po boku Matyáše Korvína, opustil služby uherského krále a dal se do služeb Fridricha III., který zkušeného a velmi schopného vojevůdce velmi rád přijal. 17. března 1490 se účastnil panského obecního sněmu v Brně.  Zemřel 20. prosince 1493 bez mužských potomků.

Beneš Černohorský z Boskovic byl synem Beneše Černohorského z Boskovic a jeho manželky Machny ze Šternberka. Spravoval nejen statky, které zdědil sám, ale i svého bratra Dobeše. Po jeho smrti je zdědil, protože Dobeš zemřel bez mužských potomků. 17. dubna 1503 sepsal na černohorském hradě závěť, kde mimo jiné uvádí, aby po jeho smrti vdova i s dětmi směli i nadále setrvat na Černé Hoře a to s ročním důchodem 1 500 uherských zlatých. Poručníkem jeho nezletilých dětí Dobeše, Jana, Tase a Jaroslava se stal Ladislav z Boskovic a na Třebové. Zemřel 10. srpna 1507.

Dobeš Černohorský z Boskovic Byl synem Beneše Černohorského z Boskovic. V roce 1509, kdy dosáhl zletilosti, převzal správu Brodku a Otaslavic. V roce 1511 se ujal Dědic u Vyškova, které mu postoupil Ladislav. V roce 1522 se oženil s Bohunkou, dcerou Viléma z Pernštejna. V roce 1526 zastával úřad nejvyššího sudího a později také krátkou dobu úřad nejvyššího hejtmana.  V roce 1526 se stal také jedním z moravských poslů na korunovaci Ferdinanda za českého krále. V roce 1530 byl členem komise, která rozhodovala o urovnání rozepře mezi městy a panským a rytířským stavem, v letech 1535 – 1536 pak členem komise pro urovnání moravskoslezských hranic u Rožnova. V letech 1536 – 1538 byl ustanoven k vybírání daní v brněnském kraji. V roce 1538 se stal královským komisařem na brněnském sněmu a v roce 1540 na sněmu olomouckém. Zemřel v roce 1540.

Jan Černohorský z Boskovic byl synem Beneše Černohorského z Boskovic. Poprvé je zmiňován v roce 1511 společně se svými bratry Dobešem, Jaroslavem a Tasem v zemských deskách. V roce 1529 se poprvé účastnil jednání moravského sněmu. Byl dvakrát ženatý. Jeho druhou ženou se stala Marie Salomena Štadlerová z Brna, která byla měšťanského stavu. Měl dva syny.

Tas Černohorský z Boskovic byl synem Beneše Černohorského z Boskovic. Poprvé je zmiňován v roce 1511 společně se svými bratry Dobešem, Jaroslavem a Janem v zemských deskách. Tas, zdědil po otci novohradské panství. V roce 1540 se stal patronem Zábrdovického kostela. Zemřel v roce 1542.

Jaroslav Černohorský z Boskovic byl nejmladším synem Beneše Černohorského z Boskovic. Po svém otci zdědil Černou Horu. V letech 1537, 1540 a 1541 byl zvolen za výběrčího daně v brněnském kraji. Zemřel 11. června 1546 ve Vídni, kam se přestěhoval. Byl posledním mužským potomkem černohorské linie. Zanechal po sobě čtyři dcery Annu, Kateřinu, Libuši a Braxeidu.

Jiří Krištof Černohorský z Boskovic byl synem Jetřicha z Boskovic. V roce 1542 zdědil společně se svým bratrem Oldřichem Krištofem Nové Hrady, které jim odkázal, Tas Černohorský z Boskovic. Po smrti svého bratra Oldřicha byl jediným držitelem panství. Zemřel v roce 1557 bez potomků.

Oldřich Krištof Černohorský z Boskovic byl synem Jetřicha z Boskovic. V roce 1542 zdědil společně se svým bratrem Jiřím Krištofem Nové Hrady, které jim odkázal, Tas Černohorský z Boskovic. Zastával úřad rady a komorníka krále Ferdinanda I. Zemřel v roce 1553 bez potomků.

Albrecht Černohorský z Boskovic se narodil někdy mezi lety 1526 – 1536 a zemřel v roce 1572. Byl synem Václava Bučovického z Boskovic a jeho první manželky Anny z Ojnic. V roce 1547 se zapsal ke studiu na vídeňskou univerzitu. Ovládal latinu a němčinu, orientoval se v zemském právu. Aktivně se podílel na zemské správě a zastával nejvyšší zemské úřady. V roce 1562 zastával úřad zemského podkomořího, v letech 1563, 1564 a 1567 působil jako nejvyšší sudí u zemského soudu a v roce 1567 se stal nejvyšším komorníkem markrabství moravského. Tento úřad zastával až do své smrti v roce 1572. Albrecht miloval výtvarné umění, podporoval však také umění literární. Udržoval kontakty s některými učenci. Byl ženatý s Bozinou (Boženou) z Lipé. Protože jejich manželství zůstalo bezdětné, odkázal všechen svůj majetek Janu Šemberovi.

Jan Šembera z Boskovic se pravděpodobně narodil někdy okolo roku 1543, přesné datum není známo, a zemřel v roce 1597. Byl synem Václava Bučovického z Boskovic a jeho druhé manželky Marie, rozené Žabkovny z Lemberka. V mládí jeho sociální prostředí formovala sňatková politika jeho otce a později bratra Albrechta. Své dětství trávil se svými sourozenci na zámku v Bučovicích. V době úmrtí jeho otce mu bylo pouhých jedenáct let a poručnictví nad ním převzal jeho starší bratr Albert, který mu byl po celý svůj život nejen bratrem, ale i přítelem a rádcem. Jan Šembera se na rozdíl od svého bratra nezajímal o státnické záležitosti. V letech 1590 – 1592 se i přesto pravidelně účastnil zemských sněmů. Zastával také úřad truksasa a rady císaře Rudolfa II., a díky tomu formálně patřil k jeho dvoru. Stejně jako netíhl k politice, nezajímalo ho ani vojenská služba. Nejraději se věnoval zábavám a radovánkám. Miloval honbu, jízdu na koni, střelbu, šerm a také dvoření se krásným dámám.  Miloval také umění, ale byl i vzdělaný. Ovládal několik jazyků. Byl však také výtržník, o čemž svědčí několik zápisů v pohonných knihách. Po smrti jana Třebovského z Boskovic se stal jediným mužským potomkem rodu z Boskovic. Jan Šembera byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1569 a jeho manželkou se stala Sidonie, dcera Jáchyma, hraběte Šlika. Toto manželství zůstalo bezdětné. Jeho druhou manželkou se v roce 1575 Anna Krajířová z Krajku. Z tohoto manželství se narodily dcery Anna a Kateřina. Ke konci života byl velmi nemocný. V roce 1596 sepsal svou poslední vůli, ve které téměř celý svůj majetek odkázal svým dvěma dcerám.  Zemřel 30. dubna 1597 a byl pochován v minoritském kostele v Brně.

Kateřina z Boskovic se narodila v roce 1579 a zemřela roku 1637. Byla dcerou Jana Šembery a jeho druhé manželky Anny Krajířové z Krajku. Provdala se za Maxmiliána z Lichtenštejna. Po otci zdědila Bučovice, Pozořice a Nové Hrady. Byla velmi zbožná a dobročinná. V roce 1620 byl společně se svým manželem povýšen do knížecího stavu. V roce 1633 založila společně se svým mužem Paulanský klášter na Vranově s hrobkou Lichtenštejnů. Zemřela 24. Ledna 1637 bez dětí a je pochována v lichtenštejnské hrobce na Vranově. Její majetek zdědil její manžel Maxmilián a po jeho smrti v roce 1643 Annin synovec Karel Eusebius.

Páni z Kunštátu byli původně moravským šlechtickým rodem. Ve 14. století postupně získávali majetek i v Čechách. Jako zakladatel rodu je uváděn Gerhard ze Zbraslavi, který je v listinách uváděn v letech 1222 – 1240. Jeho čtyři synové založili čtyři rodové linie. Mikul ze Zbraslavi byl pokračovatelem větve, píšící se ze Zbraslavi a na Račicích. Druhou větev založil Smil ze Zbraslavi a Střílek. Kuna ze Zbraslavi a Kunštátu se stal zakladatelem kunštátské větve a Boček z Jaroslavic a ze Zbraslavi větve obřanské. Rod se dále dělil. Vznikly linie jevišovická, stařechovicko-skalská, líšnická, bouzovská, lysická, boleradicko-loučovská a poděbradská. Všechny větve spojoval erb vrchních pruhů. Příslušníci rodu zastávali mnoho vysokých zemských úřadů a působili i ve funkcích provincionálních správců a královských purkrabí. V roce 1647 rod vymřel po meči.

Procek z Kunštátu pocházel z líšnické větve pánů z Kunštátu. Byl synem Bočka z Kunštátu a Opatovic a jeho manželky Elišky. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1434. V této době zdědil statky po svém otci. Jako spojenec rakouského vévody Albrechta bojoval na jeho straně i proti svým vzdáleným příbuzným. V roce 1453 se stal hejtmanem slezského města Lehnice, odkud však v roce 1454 musel kvůli vyhrocené situaci utéct. V říjnu 1454 obdržel od krále Ladislava Pohrobka za dobré služby dům v Praze na Starém Městě. V té době zastával úřad královského komorníka a rady. Získal také lukrativní titul olomouckého komorníka. V roce 1460 získal městečko Blansko s pustým hradem a několika vesnicemi. V roce 1464 získal od krále dědictví po Heroltovi z Kunštátu a Líšnice a rozhodnutím zemského soudu i polovinu panství Světlov. Ve svých rukách tak soustředil velkou část moravských statků rodu Kunštátu. V roce 1475 je připomínán jako účastník obnoveného zasedání zemského soudu v Brně. Aby se vyhnul odúmrti, protože byl bez potomků, vzal roku 1476 v pravý spolek na většinu svých statků svého bratrance Jana Heralta. Práva na další část majetku převedl na své bratry Beneše a Ludvíka z Veitmile.  Poslední písemná zmínka o něm pochází z března 1478. Zemřel pravděpodobně někdy mezi roky 1478 – 1479.

Čeněk Kuna z Kunštátu pocházel z boleradické větve rodu pánů z Kunštátu. Byl synem Kuny z Kunštátu a Boleradic a jeho manželky Machny z Boskovic. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1458, kdy svědčil spolu se svým otcem na listině, kterou král Jiří potvrdil Moravanům jejich privilegia. Postupně se dostal do diplomatických služeb. V červenci 1462 vyjednával v Trenčíně jménem českého krále Jiřího s uherským králem Matyášem. V říjnu 1462 se pak účastnil neúspěšného tažení krále Jiřího na Vídeň. V roce 1466 dostal do zástavy za 1 300 kop grošů Nový hrad. V roce 1471 mu zapsal král Vladislav II. hrad Český Šternberk s několika městečky a vesnicemi. V roce 1477 je uváděn jako nejvyšší komorník olomoucký. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1487. Zemřel patrně v roce 1488. Zanechal po sobě čtyři syny, Kunu, Jiřího, Heralta Kunu, Ladislava a dvě dcery Ludmilu a Alenu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář