Barchov c
Vilém II. z Pernštejna se narodil kolem roku 1435 a zemřel 8. dubna 1521. Byl synem Jana II. z Pernštejna a jeho manželky Bohunky z Lomnice. Byl vynikajícím hospodářem, který přivedl rod na vrchol. Patřil k nejvýznamnějším českým magnátům a politikům konce 15. století a začátku 16. století. V letech 1475 - 1484 zastával úřad komorníka moravského zemského soud, v letech 1483 – 1490 nejvyššího českého maršálka a v letech 1490 – 1514 nejvyššího královského hofmistra. Byl stoupencem Jiřího z Poděbrad a později podporoval ve sporu o český trůn proti uherskému králi také Vladislava Jagellonského. V roce 1472 byl však nucen v zájmu propuštění svého bratra Zikmunda z vězení přestoupit na stranu Matyáše Korvína. Později se stal i jeho vojevůdcem. Po uklidnění vztahů mezi Vladislavem II. Jagellonským a Matyášem Korvínem poskytoval českému králi značnou finanční podporu a vytvořil si tak příznivé majetkové aktivity. Nepochybně byl zakladatelem moci a slávy rodu. Vytvořil na svou dobu obrovské dominium v Čechách a na Moravě. Hodnota jeho panství šla do milionů zlatých, roční výnos činil desetitisíce zlatých. Pernštejnské panství tvořilo v podstatě knížecí enklávu v Českém království. Vilém byl geniálním finančníkem, ale také vynikajícím hospodářem. Na svých panstvích podporoval řemesla, živnosti a obchod, rozvíjel zemědělství a hornictví. Zakládal zvláště výnosné soustavy rybníků a zavodňovacích struh. Jen na pardubickém panství nechal vybudovat přes dvě stě rybníků. Byl ženatý s Johankou z Liblic, se kterou měl syny Jana IV., Vojtěcha a dceru Bohunku. Zemřel v osmdesáti pěti letech a byl pohřben v rodinné hrobce v Doubravníku.
Dobřenští z Dobřenic jsou starý český vladycký rod, který pocházel z Dobřenic ležících jihozápadně od Hradce Králové, odkud také odvozuje svůj přídomek. Tento rod žije v několika liniích dodnes. Prvními písemně doloženými předky jsou Zdeněk a Bohuněk z Dobřenic, kteří jsou připomínáni v roce 1339. Na konci 14. století se rod dělí na linii Petrovu a Zdislavou. V 15. století se rod rozčlenil na několik větví, chvalovickou, kratonožskou, valsko-orelskou, vinařskou, březnickou a barchovskou. Barchovská linie se rozdělila na dodnes žijící dvě větve – potštejnskou a chotěbořskou. Řada příslušníků rodu si vybrala vojenskou kariéru nebo pracovala ve státních službách. V 17. století povýšil rod do panského stavu a v roce 1906 do stavu hraběcího. Dobřenští dosud žijí. Podle pověsti získali svůj erb s čápem poté, co se jeden z jejich předků dostal do tureckého zajetí a čáp, který v létě zalétal do jeho domova, mu pomohl k návratu zpět. Po povýšení do panského stavu přibyl v erbu čáp v modrém poli.
Bohuněk Dobřenský z Dobřenic zemřel v roce 1517. Byl synem Zdislava Dobřenského z Dobřenic. Byl ženatý s Žofkou z Onšova, se kterou měl syny Zdislava, Mareše a Adama.
Mareš I. Dobřenský z Dobřenic zemřel v roce 1558. Byl synem Bohuňka Dobřenského z Dobřenic a jeho manželky Žofky z Onšova. Oženil se s Kateřinou Želenskou ze Sebuzína, se kterou měl syny Jiříka, Bohuslava III., Bernarta II. a Adama a dcery Dorotu, Annu, Magdalenu a Evu.
Jiří Dobřenský z Dobřenic zemřel mezi lety 1590 - 1595. Byl synem Mareše I. Dobřenského z Dobřenic a jeho manželky Kateřiny Želenské ze Sebuzína. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Zdena Chvalkovská z Hustířan, se kterou měl syny Jana a Mareše II. a dcery Zdenu a Johanku. Podruhé se oženil s Ludmilou Strakovou z Nedabylic, se kterou měl dceru Markétu.
Zdena Chvalkovská z Hustířan zemřela v roce 1575. Byla první manželkou Jiřího Dobřenského z Dobřenic. Měla s ním syny Jana a Mareše II. a dcery Zdenu a Johanku.
Jan Dobřenský z Dobřenic zemřel v roce 1623. Byl synem Jiřího Dobřenského z Dobřenic a jeho první manželky Zdeny Chvalkovské z Hustířan. Jan byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Lidmila z Gerštorfu. Po její smrti v roce 1595 se oženil s Johankou Kapounkou ze Svojkova. Měl syna Jiříka.
Mareš Dobřenský z Dobřenic zemřel po roce 1612. Byl synem Jiřího Dobřenského z Dobřenic a jeho první manželky Zdeny Chvalkovské z Hustířan. Za manželku měl Annu Chuchelskou z Nestajova, se kterou měl dcery Kateřinu a Annu.
Jan Šlibovský ze Skřivan
Jan Burian Šlibovský ze Skřivan se účastnil povstání českých stavů. V roce 1620 byl relatorem na generálním sněmu. I přesto, že v lednu 1621 vykonal přísahu věrnosti králi Ferdinandovi, byl odsouzen 26. října 1621 ke ztrátě jedné třetiny svého jmění. Byl ženatý s Johankou Strupinkou, poprvé provdanou ze Šaratic. Po její smrti v roce 1617 se v květnu 1619 znovu oženil. Jeho druhou manželkou se stala dcera Jana Jiřího Vachtle z Panlenova na Smrkovicích.
Bzenští z Prorubě je jméno vladycké rodiny, do Čech z Moravy snad v polovině 15. století. V modrém štítu erbu měli bílé pštrosí pero a po každé straně jednu udici postavenou špicí na horu. V klenotu bylo rovněž pštrosí pero.
Albrecht Bzenský z Prorubě
Myška ze Žlunic je starý český vladycký rod, který pochází ze vsi Žlunice, kde vlastnil tvrz. Předkové rodu sídlili na Starém Stránově.
Jetřich Myška ze Žlunic zemřel v roce 1620.
