Barchůvek b
Vlastníci
Petr z Barchova byl bratrem Hedviky z Barchova.
Hedvika z Barchova byla sestrou Petra z Barchova.
Žehušičtí z Nestajova patří ke staročeskému vladyckému rodu, který pocházel z Plzeňska ze zaniklé obce Nestev. V první polovině 15. století se rod rozdělil na dvě větve: Chuchelští z Nestajova a Žehušičtí z Nestajova.
Václav z Nestajova a Žehušic zemřel někdy v letech 1497 – 1500. Byl synem Hertvíka Žehušického z Nestajova a jeho manželky Kláry ze Solopisk. V roce 1466 obdržel spolu se svou matkou zápis na sionské zboží, které mu v roce 1482 potvrdil král Vladislav II. Měl tři syny Hertvíka, který zemřel mladý, Jana a Diviše.
Pernštejnové byli známý šlechtický rod pocházející z jihozápadní Moravy. Původně se nazývali páni z Medlova. První písemné zmínky o rodu pochází z roku 1208. Jejich prapředkem byl syn Gotharda z Medlova Štěpán, purkrabí hradu Děvičky na jižní Moravě a správce hradu Veveří, který se poprvé psal po hradu Pernštejnu. Užití predikátu „z Pernštejna“ je poprvé doloženo v roce 1285 a poté v roce 1292. Konec 13. století se proto považuje za dobu přesídlení do rodového sídla. Rodovým heslem Perštejnů bylo „Kdo vytrvá, vítězí“. Největšího rozmachu dosáhli v 16. století, kdy patřili k nejmocnějším rodům České koruny. Svým citlivým hospodařením a rozšiřováním pozemkových majetků se nakonec rod stal jedním ze tří nejbohatších v českých zemích. Náležela mu rozsáhlá panství jak na Moravě, tak i v Čechách. Ve východních Čechách významně ovlivnili tamní hospodářství i utváření krajiny, když zde založili soustavy rybníků a zavodňovacích struh. Pernštejnové se vyznačovali dlouhověkostí. Průměrně se dožívali sedmdesáti let. I přesto v roce 1631 vymřeli po meči a v roce 1646 po přeslici.
Vilém II. z Pernštejna se narodil kolem roku 1435 a zemřel 8. dubna 1521. Byl synem Jana II. z Pernštejna a jeho manželky Bohunky z Lomnice. Byl vynikajícím hospodářem, který přivedl rod na vrchol. Patřil k nejvýznamnějším českým magnátům a politikům konce 15. století a začátku 16. století. V letech 1475 – 1484 zastával úřad komorníka moravského zemského soudu, v letech 1483 – 1490 nejvyššího českého maršálka a v letech 1490 – 1514 nejvyššího královského hofmistra. Byl stoupencem Jiřího z Poděbrad a později podporoval ve sporu o český trůn proti uherskému králi také Vladislava II. Jagellonského. V roce 1472 byl však nucen v zájmu propuštění svého bratra Zikmunda z vězení přestoupit na stranu Matyáše Korvína. Později se stal i jeho vojevůdcem. Po uklidnění vztahů mezi Vladislavem II. Jagellonským a Matyášem Korvínem poskytoval českému králi značnou finanční podporu a vytvořil si tak příznivé majetkové aktivity. Nepochybně byl zakladatelem moci a slávy rodu. Vytvořil na svou dobu obrovské dominium v Čechách a na Moravě. Hodnota jeho panství šla do milionů zlatých, roční výnos činil desetitisíce zlatých. Pernštejnské panství tvořilo v podstatě knížecí enklávu v Českém království. Vilém byl geniálním finančníkem, ale také vynikajícím hospodářem. Na svých panstvích podporoval řemesla, živnost a obchod, rozvíjel zemědělství a hornictví. Zakládal zvláště výnosné soustavy rybníků a zavodňovacích struh. Jen na pardubickém panství nechal vybudovat přes dvě stě rybníků. Byl ženatý s Johankou z Liblic, se kterou měl syny Jana IV., Vojtěch a dceru Bohunku. Zemřel v osmdesáti pěti letech a byl pohřben v rodinné hrobce v Doubravníku.
Dobřenští z Dobřenic jsou starý český vladycký rod, který pocházel z Dobřenic, odkud také odvozuje svůj přídomek. Tento rod žije v několika liniích dodnes. Prvními písemně doloženými předky jsou Zdeněk a Bohuněk z Dobřenic, kteří jsou připomínáni v roce 1339. Na konci 14. století se rod dělí na linii Petrovu a Zdislavovu. V 15. století se rod rozčlenil na několik linií, chvalovickou, kratonožskou, valsko-orelskou, vinařskou, březnickou a barchovskou. Barchovská linie se rozdělila na dodnes žijící větve – potštejnskou a chotěbořskou. Řada příslušníků rodu si vybrala vojenskou kariéru nebo pracovala ve státních službách. V 17. století povýšil rod do panského stavu a v roce 1906 do stavu hraběcího.
Bohuněk Dobřenský z Dobřenic byl synem Zdislava Dobřenského z Dobřenic. Měl syny Zdislava, Mareše a Adama.
Mareš I. Dobřenský z Dobřenic zemřel v roce 1558. Byl synem Bohuňka Dobřenského z Dobřenic a jeho manželky Žofky z Onšova. Oženil se s Kateřinou Želenskou ze Sebuzína, se kterou měl syny Jiříka, Bohuslava III., BernartaII. a Adama a dcery Dorotu, Annu, Magdalenu a Evu.
Jiří Dobřenský z Dobřenic zemřel mezi lety1590 – 1595. Byl synem Mareše I. Dobřenského z Dobřenic a jeho manželky Kateřiny Želenské ze Sebuzína. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Zdena Chvalkovská z Hustiřan, se kterou měl syny Jana a Mareše II. a dcery Zdenu a Johanku. Podruhé se oženil s Ludmilou Strakovou z Nedabylic, se kterou měl dceru Markétu.
Zdena Chvalkovská z Hustířan zemřela v roce 1575. Byla první manželkou Jiřího Dobřenského z Dobřenic. Měla s ním syny Jana a Mareše II. a dcery Zdenu a Johanku.
Felix Šťastný Panský ze Střezetic pochází z vladycké rodiny, která sídlila ve vsi Střezetice u Hradce Králové. Byl synem Jakuba Panského ze Střezetic. V roce 1628 emigroval pro svou víru do ciziny. Měl syny Václava a Bedřicha.
Jan Karel Kuning