Bartoňov

Ves Bartoňov s rozlohou 212 hektarů je dnes součástí obce Ruda nad Moravou v okrese Šumperk. Střední nadmořská výška Bartoňova je 342 m.

Autor: Vzdalujicisekroky – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0,

Jméno dostala ves podle osobního jména Bartoň, což je zkrácená forma jména Bartoloměj.

První písemná zmínka o Bartoňově pochází z roku 1371. Ve 14. století získal bludovské panství, podkteré Bartoňov patřil, moravský markraběJan Jindřich Lucemburský, který je odkázal svému synovi Prokopovi. Prokop toto panství velmi často zastavoval. V roce 1410 se stalo panství majetkem pánů z Kunštátu.

Za husitských válek se panství Bludova s ním také panství Bartoňov dostalo do vlastnictví Beneše z Valdštejna. V roce 1442 získal bludovické panství Jan Tunkl Drahanovský. Po smrti Jana Tunkla zdědili bartoňovské panství jeho dva synové Jan mladší Tunkl z Brníčka a Jiří starší Tunkl z Brníčka.

Dalším majitelem se v roce 1494 stal Jindřich Tunkl. Ten všechen majetek, který na Moravě vlastnil, prodal a odešel do Čech. Bartoňovské panství se tak v roce 1494, kdy je Jan starší ze Žerotína koupil od Jiřího Tunkla, dostalo do vlastnictví rodu Žerotínů, který jej měl v držení do roku 1622. Ještě za svého života vykázal Jan synu Petrovi Šumpersko, kam spadalo také bludovské a bartoňovské panství.

Po smrti Jana staršího ze Žerotína byly v roce 1509 definitivně odděleny Petrovi statky. Po smrti Petra ze Žerotína v roce 1530 zdědil bartoňovské panství jeho nejmladší syn Přemyslav I. Po jeho smrti v roce 1558 získal bludovské panství spolu s bartoňovským nejmladší syn Bedřich. Ten jej nechal přepsat na olomouckébiskupství. V roce 1589 však získal bludovské panství zpět Jan mladší ze Žerotína.

Po smrti Jana ml. ze Žerotína získali panství Přemek II. ze Žerotína a jeho bratr Jan Jetřich (Bedřich) ze Žerotína. Za povstání českých stavů se oba postavili na stranu vzbouřených stavů. Po bitvě na Bílé hoře byli za svůj postoj potrestáni ztrátou tří čtvrtin majetku, zbytek jim byl zkonfiskován.

V roce 1624 daroval za služby prokázané císařskému domu Ferdinand II. statky Karlu z Lichtenštejna. Statek Bartoňov v této době už patřil k panství Ruda. Po smrti Karla z Lichtenštejna v roce 1627 zdědil rudské panství jeho syn Karel Eusebius z Lichtenštejna. Jeho následníkem se stal v roce 1684 syn Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna.

V roce 1712 po smrti Jana Adama přechází rudské panství v osobě Antonína Floriana na jinou větev Lichtenštejnů.

V roce 1721 zdědil panství Josef Jan Adam z Lichtenštejna a po něm v roce 1732 získalrudské panství Jan Nepomuk Karel z Lichtenštejna. Od roku 1748 přešlopanství dědictvím na nového držitele Josefa Václava z Lichtenštejna, v jehož držení bylo až do roku 1772.

V tomto roce jej převzal František Josef z Lichtenštejna, syn Emanuela z Lichtenštejna a měl jej v držení do roku 1781, kdy přechází na Aloise Josefa I. z Lichtenštejna. V roce 1805 přechází rudské panství na Jana I. z Lichtenštejna. V období 1836 – 1858 je rudské panství v držení Aloise II. z Lichtenštejna, který se po smrti Jana z Lichtenštejna stal dědicem všech rozsáhlých statků. V roce 1848 se Bartoňov stal samostatnou obcí.

Obec patřila pod politický okres Šumperk. V roce 1871 byla v obci otevřená škola, která sloužila až do roku 1976.

Tvrz

Tvrz v Bartoňově stávala na místě dnešního objektu čp. 38. Okolo tvrze byla zahrada a chmelnice. Tvrz vznikla pravděpodobně okolo roku 1560. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1570. Naposledy je zmiňována roce 1596. V polovině 15. století byli jejími majiteli Tunklové z Brníčka.

Do roku 1561 je pak doložen jako vlastník Jan mladší ze Žerotína. Od roku 1561 sídlil na tvrzi Mikuláš Felcan z Hrabové a od roku 1583 pak rytíř Bedřich Odkolek z Oujezdce. Poté je uváděn Jan z Boskovic. V roce 1596 se vrátila Janu mladšímu ze Žerotína. Do dnešních dnů se z tvrze dochovaly jen nepatrné zbytky, které lze nalézt ve sklepě objektu čp. 38.

Držitelé

Jan Jindřich Lucemburský

Jan Jindřich Lucemburský se narodil 12. února 1322 v Mělníku a zemřel 12. listopadu 1375 v Brně. Byl druhorozeným synem Jana Lucemburského a jeho manželky Elišky Přemyslovny, mladším bratrem Karla IV. Ve svých pěti letech byl dán na vychování ke dvoru korutanského vévody Jindřicha, který byl otcem jeho budoucí manželky Markéty, zvané Maultasch. Markéta byla starší než Jan Jindřich, což se projevilo i v jejich manželství, které nebylo šťastné. Markéta dokonce označila Jana Jindřicha za impotentního a zapudila ho. Jejich rozluka byla potvrzena papežem Klimentem VI. Jan Jindřich se znovu oženil s Markétou, dcerou opavského vévody Mikuláše II. Z tohoto manželství se narodilo šest dětí, z toho tři synové Jošt, Jan Soběslav a Prokop a tři dcery Kateřina, Alžběta a Anna. 16. prosince 1349 mu Karel IV. udělil v léno Moravu. Spolu se svým bratrem se účastnil mnoha diplomatických a politických jednání. V případě dlouhodobé nepřítomnosti krále v zemi, jej zastupoval. Za své sídlo si Jan Jindřich zvolil Brno. Zde založil augustiniánský klášter, který se měl stát posledním místem odpočinku všech příslušníků moravské větvě. 13. srpna 1375 založil společně se svou čtvrtou manželkou Alžbětou Oettingenskou a svými syny kartuziánský klášter v Králově Poli. Jan Jindřich byl ženatý celkem čtyřikrát. Jeho třetí manželkou byla Markéta Rakouská.

Zdroj erbu

Prokop Lucemburský

Prokop Lucemburský se narodil v roce 1354 nebo 1355 a zemřel v roce 1405. Byl nejmladším synem moravského markraběte Jana Jindřicha a Markéty, dcery opavského vévody Mikuláše II. Po smrti svého otce se stal mladším moravským markrabětem. Prokop byl rozhodným zastáncem svého bratrance českého krále Václava IV. v jeho zápase s odbojnou šlechtou. V roce 1394 byl vyslán králem Václavem IV. na polský královský dvůr, kde se mu podařilo získat Vladislava Jagella za Václavova spojence. Prokop se stal Václavovým rádcem a v letech 1397 – 1399 zastával úřad zemského hejtmana Českého království. 3. června 1402 se stal obětí lstivého přepadení na hradě Bezdězu a vězněm Zikmunda v uherském Prešpurku. Z vězení byl propuštěn až po dvou letech. Brzy na to však onemocněl a 24. září 1405 v Brně zemřel. Prokop měl nemanželského syna Jiřího, který se stal benediktinským mnichem v Monte Casinu.

Autor: Původní dílo: Neznámý Vektory: TilmannR – Vlastní tvorba založená na: Znak Moravy.jpg, Volné dílo

Páni z Kunštátu

Páni z Kunštátu původně patřili mezi moravské šlechtické rody. Ve 14. století však postupně získali statky také v Čechách. Za zakladatele rodu je považován olomoucký purkrabí Gerhard ze Zbraslavi, který je uváděn v letech 1222 až 1240. Jeho čtyři synové založili čtyři větve rodu. Zbraslavskou založil Mikul ze Zbraslavi, kunštátskou Kuna ze Zbraslavi, Boček z Jaroslavic a ze Zbraslavi byl předkem obřanské větve,čtvrtou větev založil Smil ze Zbraslavi, který byl významným šlechtickým fundátorem. Rod se dále dělil. Na přelomu 15. a 16. století se však majetek rodu začal pomalu rozpadat. V 16. století žili už jen příslušníci poděbradské a jevišovské linie. Posledním mužským členem rodu byl minsterberský kníže Karel Fridrich, který zemřel v roce 1647. Rod vymřel jeho dcerou Alžbětou Marií z Württemberka v roce 1686.

Autor: Johann Siebmacher – vereinzelt und bearbeitet/koloriert von Dorado – J. Siebmacher’s grosses und allgemeines Wappenbuch, IV. Band, 10. Abteilung; Der Mährische Adel; Verfasser: H. von Kadich, C. Blazek; Publikation: Nürnberg: Bauer & Raspe, S. 65, Tafel 51, Volné dílo,

Beneš z Dětenic a z Valdštejna zemřel okolo roku 1451 pravděpodobně bez mužských potomků.

Tunklové z Brníčka

Tunklové z Brníčka je starý šlechtický rod, který původně pocházel ze Slezska. Svůj přídomek převzali podle hradu Brníčko, který získal Jan starší Tunkl. Prvním známým příslušníkem rodu byl Mikuláš Tunkl, který je uváděn v roce 1398 v listině, kterou získává od Jošta do zástavy tvrz a město Hranice za 400 kop grošů.

Autor: Michal Maňas – Vlastní dílo, CC BY 3.0,

Jan st. Tunkl Drahanovský z Brníčka

Jan st. Tunkl Drahanovský zemřel pravděpodobně v roce 1464. Byl synem Mikuláše Tunkla a jeho manželky Aleny z Drahanovic. Jan po její smrti Drahanovice zdědil a přijal podle nich přídomek Drahanovský. V V letech 1434 a 1446 byl při uzavírání landfrýdů, v roce 1442 se účastnil jednání moravských stavů. Byl také prostředníkem při mírových jednání moravských stavů se zemským škůdcem Janem Koldou ze Žampachu a Náchoda. V roce 1452 se účastnil korunovace Friedricha III. císařem. Stál na straně Jiřího z Poděbrad. V roce 1436 se Jan oženil s Anežkou z Holštejna, sestrou Jiřího z Holštejna, se kterou měl syny Jana a Jiřího.

Autor: Michal Maňas – Vlastní dílo, CC BY 3.0,

Jan Tunkl z Brníčka

Jan Tunkl z Brníčka zemřel v roce 1476. Byl synem Jana st. Tunkla Drahanovského a jeho manželky Anežky z Holštejna. Jan se dostal do finančních potíží kvůli nevyřešeným majetkovým záležitostem svého otce. Rozhodl se tuto situaci řešit kořistěním. Za to byl pohnán v letech 1463 a 1466 k soudu. Výsledky těchto soudů však neznáme. Za pomoc císaři Fridrichu III. Habsburskému při obléhání Vídně mu byl v roce 1465 obnoven stav korouhevního panstva, ale moravští stavové tuto poctu odmítli uznat. V období česko-uherských válek stál na straně Jiřího z Poděbrad. V roce 1468 se zúčastnil bitvy u Zvole. Jan byl ženatý s Kateřinou ze Šternberka, dcerou Albrechta staršího ze Šternberka a Lukova. Z manželství se narodili synové Jan, Jiřík, Jindřich, Albrecht a Kryštof a dcera Anežka.

Autor: Michal Maňas – Vlastní dílo, CC BY 3.0,

Jiří starší Tunkl z Brníčka a na Zábřeze

Jiří starší Tunkl z Brníčka a na Zábřeze zemřel okolo roku 1494. Byl synem Jana Tunkla Drahanovského a jeho manželky Anežky z Holštejna. Byl uznávaným válečníkem. V roce 1465 mu byl za pomoc císaři Fridrichu III. Habsburskému při obléhání Vídně obnoven stav korouhevního panstva, ale moravští stavové tuto poctu odmítli uznat. V období česko-uherských válek stál na straně Jiřího z Poděbrad. V roce 1468 se zúčastnil bitvy u Zvole. Po smrti krále Jiřího se však přiklonil na stranu Matyáše Korvína. V roce 1474 se jako Matyášův hejtman zúčastnil bitvy u Ivanovic ve Slezsku. Za to se Matyáš přimluvil, aby moravští páni přijali Jiřího do dědičného panského stavu. Posmrti svého bratra Jana v roce 1476 se stal poručníkem jeho nezletilých dětí. Jiří se proslavil zakládáním rybníků.

Autor: Michal Maňas – Vlastní dílo, CC BY 3.0,

Žerotínové

Žerotínové byli původně stará moravská vladycké rodina. První zmínka o něm pochází z roku 1213, kdy je v listině Vladislava Jindřicha pro johanity z 31. prosince zmiňován Blud, který je zde nazýván „prefectus Preroruiensis“. Po něm se rod nazýval Bludovici. Svůj predikát z Žerotína přijali podle vsi Žerotín u Šternberka. Jako první se pravděpodobně podle Žerotína psal v roce 1329 Viktor, jinak řečený ze Sukolomi. V roce 1478 byl rod povýšen do panského stavu a v roce 1706 pak císařem Josefem I. do říšského hraběcího stavu. Během 16. století pronikli mezi nejvýznamnější rodiny Moravského markrabství. Rod se rozdělil do mnoha větví. Do pobělohorského období přetrvaly tři rodové linie: valašskomeziříčská, která vymřela po meči v roce 1692, falkenberská, ta vymírá po meči v roce 1779 a velkolosinská. Po bitvě na Bílé hoře většina Žerotínů ztratila svůj majetek v konfiskacích. Rod Žerotínů vymřel v roce 1985.

Autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

Jan starší ze Žerotína

Jan starší ze Žerotína se narodil v roce 1435 a zemřel roku 1499. Byl synem Bernarda starého z Žerotína a jeho manželky Doroty z Chrudichrom. Byl zakladatelem rodové moci a bohatství. Stejně jako jeho otec začal svou kariéru na válečném poli. V roce 1465 vykonával úřad královského purkrabí na hradě Edelštejně u Zlatých Hor. V letech 1475 – 1476 zastával úřad zemského hejtmana opavského knížectví a v letech 1480 – 1482 nejvyššího zemského sudího olomoucké cúdy. V roce 1480 byl povýšen do panského stavu. Byl třikrát ženatý. Jeho první žena pocházela z Říčan a z manželství se narodil syn Petr. Druhá manželka byla z rodu Rájeckých z Mírova. Toto manželství zůstalo bezdětné. Po třetí se oženil s Machnou z Nové Cerekve, dcerou Mikuláše Hejdy z Nové Cerekve, se kterou měl syny Jana, Viktorina, Jiříka, Bartoloměje a Bernarta a dceru Barboru.

Autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0

Petr ze Žerotína zemřel v roce 1530. Byl nejstarším synem Jana staršího ze Žerotína a jeho první manželky. Petr se oženil s Markétou z Pernštejna, se kterou měl syny Bedřicha, Viléma, Přemyslava a Zikmunda.

Přemyslav I. (Přemek) ze Žerotína zemřel v roce 1558. Byl synem Petra ze Žerotína a jeho manželky Markéty z Pernštejna. Stal se zakladatelem pozdější losinsko-vízmberské (bludovské) větve. Oženil se s Kateřinou z Oseku-Rýzemberku. Z manželství se narodilo pět synů Petr II., Jan mladší, Boreš, Zikmund a Bedřich a dvě dcery Johanka a Magdaléna.

Bedřich ze Žerotína zemřel v roce 1568. Byl synem Přemyslava I. a jeho manželky Kateřiny z Oseku-Rýzemberku. Bedřich zemřel bez potomků.

Autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0

Jan mladší ze Žerotína

Jan mladší ze Žerotína zemřel v roce 1608. Byl synem Přemyslava I. a jeho manželky Kateřiny z Oseku-Rýzemberku. Byl čtyřikrát ženatý. Jeho první manželkou se v roce 1558 stala Bohunka Berková z Dubé a Lipého, druhou pak v roce 1569 Marie Žampachová z Potštejna. Z druhého manželství se narodili synové Bedřich, Vilém, Bernard a Zdeněk. Po třetí se oženil v roce 1574 s Annou mladší Žabkovou z Limberka. Toto manželství zůstalo bezdětné. Čtvrtou manželkou se stala okolo roku 1585 Andělína Ryšánová z Modřic, se kterou měl syny Jana Jetřicha a Přemyslava II.

Autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0

Jan Jetřich ze Žerotína

Jan Jetřich ze Žerotína se narodil v roce 1586 a zemřel roku 1645. Byl synem Jana mladšího ze Žerotína a jeho čtvrté manželky Andělíny Ryšánkové z Modřic. Před rokem 1612 se oženil s Kateřinou Žampachovou z Potštejna. Z manželství se v roce 1618 narodil syn Karel Zdeněk, který však v roce 1620 zemřel. Manželství již zůstalo bezdětně. Po smrti Jan Jetřicha zdědil majetek jeho mladší bratr Přemyslav II.

Autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0

Přemyslav II. ze Žerotína

Přemyslav II. ze Žerotína se narodil v roce 1590 a zemřel roku 1652. Byl synem Jana mladšího ze Žerotína a jeho čtvrté manželky Andělíny Ryšánkové z Modřic. V roce 1617 se oženil s Annou Marií Sidonií Šlikovou, dcerou hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika. Z manželství se narodili tři synové Přemyslav III., Jan Jáchym a Karel Jindřich a pět dcer Judita Kateřina, Andělína Sibyla, Anna Marie, Anna Sidonie a Uršula Žofie.

Autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0

Arcidiecéze olomoucká

Arcidiecéze olomoucká je římskokatolická arcidiecéze, která se nachází na území střední a severní Moravy. Její sídlo je v Olomouci. Správu provádí Arcibiskupství olomoucké. Olomoucké biskupství je považováno za nástupce moravsko-panonského arcibiskupství. Jeho vznik není přesně znám. Obnoveno však byla v roce 1063. V roce 1777 bylo povýšeno na arcibiskupství. Současným olomouckým arcibiskupem je Mons. Josef Nuzík

Autor: David Liuzzo – Vlastní dílo, Attribution,

Rod Hrabovských z Hrabové

Rod Hrabovských z Hrabové je znám již od 13. století. Svůj přídomek přijali obce Hrabová v trenčínské župě.

Mikuláš Felcan z Hrabové byl uherský zeman, který na Moravu přišel okolo roku 1561. Vlastnil na Šumpersku tři vsi Bartoňov, Bohutín a Radomilov.

Bedřich Odkolek z Oujezdce zemřel v roce 1595 bezdětný. Pocházel z vladyckého rodu.

Jan Šembera z Boskovic

Jan Šembera z Boskovic se pravděpodobně narodil někdy okolo roku 1543, přesné datum není známo, a zemřel v roce 1597. Byl synem Václava Bučovického u Boskovic a jeho druhé manželky Marie, rozené Žabkovny z Lemberka. V mládí jeho sociální prostředí formovala sňatková politika jeho otce a později bratra Albrechta. Své dětství trávil se svými sourozenci na zámku v Bučovicích. V době úmrtí jeho otce mu bylo pouhých jedenáct let a poručnictví nad ním převzal jeho starší bratr Albert, který mu byl po celý svůj život nejen bratrem, ale i přítelem a rádcem. Jan Šembera se na rozdíl od svého bratra nezajímal o státnické záležitosti. V letech 1590 – 1592 se i přesto pravidelně účastnil zemských sněmů. Zastával také úřad truksasa a rady císaře Rudolfa II., a díky tomu formálně patřil k jeho dvoru. Stejně jako netíhl k politice, nezajímala ho ani vojenská služba. Nejraději se věnoval zábavám a radovánkám. Miloval honbu, jízdu na koni, střelbu, šerm a také dvoření se krásným dámám. Miloval také umění, ale byl i vzdělaný. Ovládal několik jazyků. Byl však také výtržník, o čemž svědčí několik zápisů v pohonných knihách. Po smrti Jana Třebovského z Boskovic se stal jediným mužským potomkem rodu z Boskovic. Jan Šembera byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1569 a jeho manželkou se stala Sidonie, dcera Jáchyma, hraběte Šlika. Toto manželství zůstalo bezdětné. Jeho druhou manželkou se v roce 1575 stala Anna Krajířová z Krajku. Z tohoto manželství se narodily dcery Anna a Kateřina. Ke konci života byl velmi nemocný. Zemřel 30. dubna 1597 a byl pochován v minoritském kostele v Brně.

Lichtenštejnové

Lichtenštejnové se v listinách poprvé začali objevovat od polovina 12. století. Asi od roku 1108 do roku 1141 je zmiňován dolnorakouský šlechtic Hugo z Lichtenštejna, který sídlil na hradě Lichtenstein u Vídně. Za zakladatele moravsko-rakouské dynastie je však považován jeho vnuk Jindřich z Lichtenštejna, který patřil mezi hlavní stoupence Přemysla Otakara II., za což od něj obdržel v roce 1249 Mikulov s částí Lednice. Od té doby se zařadil mezi šlechtice království českého. Ve 14. století bylo rodové jádro stále ještě soustředěno v Rakousku, přesto Lichtenštejnové rozšiřovali své državy i na Moravě a mocenské centrum se postupně přemisťovalo právě sem. Významné postavení si získal Hartneid II., kterému za věrné služby věnoval Jan Lucemburský hrad Děvičky včetně trhové osady Strachotín se třemi vesnicemi, které včlenil do mikulovského panství. V roce 1386 byla mezi příslušníky rodu uzavřena dědická smlouva, podle které neměli mít členové rodu žádná vlastnická práva na celkovém majetku rodu, ale pouze právo k užívání. Postupně se rod Lichtenštejnů pohyboval na rozlehlé oblasti na pomezí Moravy a Rakous. Na počátku 15. století byla rozloha lichtenštejnského panství rozsáhlejší než dnešní Lichtenštejnsko. Na Moravě vlastnili mikulovské panství, panství Drnholec apanství Břeclav, na severu Dolního Rakouska panství Valtice, Falkenstein, Rabensburg, Mistelbach, Hagenberg a Gnadendorf. Na přelomu 15. století a 16. století se rod rozdělil do tří větví, moravské, která sídlila v Mikulově, rakouské, se sídlem ve Valticích a asteyreggovské na Steyreggu. Roku 1504 uzavřely tyto tři větve mezi sebou dědickou smlouvu, zavádějící seniorát a nástupnická a předkupní práva. V roce 1548 vymřela steyreggovská větev, v roce 1560 mikulovské větev po tragédii prodala Mikulov a vzdala se seniorátu. Majetky obou větví sjednotila valtická větev, která jediná přežila. V 16. století koupil Jiří Hartman i panství Lednice a ve spojení s Valticemi došlo k položení základu pro budoucí lichtenštejnské sídlo. Během druhé poloviny 17. století získali Lichtenštejnové pobělohorskými konfiskacemi téměř polovinu svého majetku. Lichtenštejnská knížata dodnes patří k nejbohatším evropským šlechtickým rodům, především díky bankovnímu podnikání.

Autor: Amadscientist – This SVG drawing/file was created for Wikimedia Commons by Mark James Miller, Volné dílo,

Karel I. z Lichtenštejna

Karel I. z Lichtenštejna se narodil 30. července 1569 a zemřel 12. února 1627. Byl nejstarším synem Harmanna II. z Lichtenštejna a Anny, hraběnky z Ortenburgu. Do roku 1607 vykonával úřad nejvyššího hofmistra, což byl nejdůležitější úřad na císařském dvoře. Jako moravský zemský hejtman se stal obráncem Moravského markrabství proti vojskům sedmihradského vévody Štěpána Bočkaje. Měl obrovský politický rozhled a úžasnou schopnost sehnat peníze, čímž se stal pro císaře Rudolfa II. nenahraditelným. Karel I. se spojil, i přes odlišné vyznání, s Karlem starším ze Žerotína, protože oba nesouhlasili se svévolnou politikou císařského dvora. Spojili své síly a podpořili v rodinném sporu Habsburků o následnictví Rudolfova bratra Matyáše. V roce 1608 poskytlKarel I. Matyášovi velkou finanční půjčku na vytvoření armády proti Rudolfovi II. Za tuto pomoc byl v roce 1608 povýšen Matyášem do knížecího stavu, který byl dědičný. V roce 1613 jako náhradu za způsobené škody dostal v léno Opavské knížectví. V roce 1623 získal od císaře slezské Krnovské knížectví. V době stavovského povstání stál na straně císaře Ferdinanda II. Za to mu byly stavy zkonfiskovány jeho rozsáhlé majetky na Moravě. Po bitvě na Bílé hoře se stal císařským komisařem a v roce 1621 královským místodržícím v Čechách. Byl také jmenován předsedou mimořádného soudu, který měl za úkol potrestání stavovských povstalců. Karel I. na tuto funkci několikrát rezignoval, ale jeho rezignace nebyla císařem přijata. Obviněným stavům dával dostatek času na útěk a také žádal císaře o milost pro odsouzené české pány, ale jeho žádost nebyla vyslyšena. Jako odměnu za věrnost po bitvě na Bílé hoře získal v roce 1621 od císaře a krále Ferdinanda II. Řád zlatého rouna, a jako úhradu zaposkytnuté půjčky výhodně mnoho statků, které byly zkonfiskovány povstalcům. Karel I. měl velký politický rozhled a ekonomické schopnosti. Byl členem mincovního konsorcia, které znehodnotilo českou minci ražbou tzv. „dlouhé mince“. Důsledkem byl stání bankrot v roce 1623. Karel I. byl ženatý s Annou Marií Šemberovou z Boskovic a Černé Hory, se kterou měl syna Karla Eusebia a dceru Annu Marii.

Autor: Amadscientist – This SVG drawing/file was created for Wikimedia Commons by Mark James Miller, Volné dílo,

Karel Eusebius z Lichtenštejna

Karel Eusebius z Lichtenštejna se narodil 11. dubna 1611 a zemřel 3/5. února 1684. Byl synem Karla I. z Lichtenštejna a Anny Marie Šemberové z Boskovic a Černé Hory. V letech 1627 – 1684 se stal hlavou rodu Lichtenštejnů. V letech 1639 – 1641 zastával post hlavního vojevůdce ve Slezsku. Po smrti otce v únoru 1627 mu bylo 15 let. Do roku 1632 se jeho poručníky stali jeho strýcové Gundakar a Maxmilián. Karel Eusebius musel většinu života čelit kritice činnosti svého otce v pobělohorské době. Leopold I. dokonce zřídl tzv. restituční komisi, která měla přešetřit rozporuplné nabytí majetku Karla I. Lichtenštejnského. Karel Eusebius vlastnil dohromady pět panství v Čechách, devět na Moravě, panství Valtice v Dolních Rakousích a opavské a krnovské vévodství. V roce 1638 přikoupil ještě panství Břeclav. Oženil se s Johanou Beatricí z Ditrichštejna, se kterou měl syna Jana Adama a dceru Marii Rosalii Johanu.

Autor: Amadscientist – This SVG drawing/file was created for Wikimedia Commons by Mark James Miller, Volné dílo,

Jan Adam I. Ondřej z Lichtenštejna

Jan Adam I. Ondřej z Lichtenštejna se narodil 16. srpna 1662 a zemřel 16. června 1712. v letech 1699 – 1712 se stal třetím lichtenštejnským knížetem. V roce 1699 získal panství Schellenberg a v roce 1712 hrabství Vaduz, která v roku 1719 císař Karel VI. sjednotil do říšského knížectví pod názvem Lichtenstein, a tak se Lichtenštejnové dočkali vytvoření samotného státu. Jan Adam I. byl zcestovalý diplomat a finanční expert. Na dvoře Josefa I. zastával před skutečného tajného rady, za Leopolda I. úřad císařského rady a císařského komorníka. Císař Leopold I. jej postavil do čela finanční komise, která měla za úkol kontrolovat dvorskou komoru a dluhy císaře. V roce 1694 obdržel za zásluhy Řád zlatého rouna. Jan Adam I. se velmi zajímal o umění. Byl jedním z nejštědřejších patronů své doby. 16. února 1681 se oženil se svou sestřenicí Edmundou Terezou z Ditrichštejna, dcerou Ferdinanda Josefa z Ditrichštejna. Z manželství se narodilo třináct dětí, ale dospělosti se dožilo pouze sedm, synové Karel Josef Václav, František Dominik a dcery Marie Alžběta, Marie Antonie, Marie Gabriela, Marie Tereza a Marie Dominika. Protože synové Jana Adama I. zemřeli ještě před otcem, vymřela jeho osobou Karlova rodová linie a její majetek velmi složitě přešel na druhou větev, jejíž hlavou byl Antonín Florián.

Autor: Amadscientist – This SVG drawing/file was created for Wikimedia Commons by Mark James Miller, Volné dílo,

Antonín Florian z Lichtenštejna

Antonín Florian z Lichtenštejna se narodil 28. května 1565 a zemřel 11. října 1721. Byl druhorozeným synem knížete Hartmanna z Lichtenštejna a jeho ženy Alžběty Sidonie z Salm-Reifferscheid, který měl určenou kariéru na habsburském dvoře. V osmnácti letech podnikl kavalírskou cestu po Itálii, kde se mu dostalo skvělého vzdělání hlavně v Římě, kde studoval římské právo. Kromě toho studoval také jazyky, matematiku, a nesměla chybět ani jízda na koni, šerm a tanec. Po návratu do Vídně v roce 1676 ho čekala relativně rychlá kariéra u dvora, kterou začal jako císařský komoří Leopolda I. V roce 1691 se vrátil jako velvyslanec do Říma, kde bylo jeho hlavním úkolem rozšiřování politické a finanční podpory papežské kurie v císařově boji proti turecké expanzi. Po čtyřech letech jej císař Leopold I. povolal zpět do Vídně, aby se ujal výchovy jeho druhorozeného syna Karla. Zároveň se stal jeho hofmistrem. V roce 1703 byl arcivévoda Karelprohlášen španělským králem Karlem III. a krátce na to se vydal v doprovodu svého dvora do Španělska. Mezi jeho dvořany nechyběl ani Antonín Florian, který byl před odjezdem jmenován španělským grandem I. třídy a jako hofmistr a královský štolba zastával klíčové pozice na nově zřízeném barcelonském dvoře. Místo hofmistra zastával i po návratu Karla do Vídně ajeho následné korunovaci, kdy přijal jméno Karel VI. Ve funkci hofmistra královského dvora zůstal až do konce svého života. Jako IV. kníže se ujal Antonín Florian vlády roku 1712. Byl rytířem Řádu zlatého rouna. V roce 1719 potvrdil Karel VI. nové knížectví – Lichtenštejnsko, které vzniklo spojením panství Schellenberg a Vaduz, která byla v držení Lichtenštejnů. Antonín Florian se tak stal členem Říšského sněmu, který vyžadoval podřízení členů pouze samotnému císaři. Antonín Florian se stal prvním knížetem Lichtenštejnska. V roce 1679 se oženil s Eleonorou Barborou, dcerou českého místodržitele hraběte Michela Osvalda z Thun-Hohenštajna. Z manželství se narodilo šest synů, František Augustin, Karel Josef Florian, Antonín Ignác Josef, Josef I. Jan Adam, Inocenc František, Karel Josef a pět dcer Eleonora, Antonie Marie Eleonora, Marie Karolína Anna, Anna Marie Antonie a Marie Eleonora Karolína.

Autor: Amadscientist – This SVG drawing/file was created for Wikimedia Commons by Mark James Miller, Volné dílo,

Josef Jan Adam z Lichtenštejna

Josef Jan Adam z Lichtenštejna se narodil 25. května 1690 a zemřel 17. prosince 1732. Byl jediným synem Antonína Floriana z Lichtenštejna a jeho manželky Eleonory Barbory z Thun-Hohenštejna. Svou kariéru začal jako voják ve válkách o španělské dědictví. Po uzavření Utrechtského míru působil jako císařský rádce ve Vídni. V roce 1721 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna. Josef Jan byl čtyřikrát ženatý. Jeho první manželkou se stala v roce 1712 Gabriela z Lichtenštejna, druhou pak v roce 1716 Marie Anna z Thunu-Hohenštejna, která však záhy zemřel. V roce 1716 se oženil znovu s Marií Annou Kateřinou z Oettingen-Spielbergu, se kterou měl syna Jana Nepomuka Karla a dceru Marii Terezii. Po čtvrté se ženil v roce 1729 a jeho manželkou se stala Marie Anna Kotulinská z Křížkovic.

Autor: Amadscientist – This SVG drawing/file was created for Wikimedia Commons by Mark James Miller, Volné dílo,

Jan Nepomuk Karel z Lichtenštejna

Jan Nepomuk Karel z Lichtenštejna se narodil 8. července 1724 a zemřel 22. prosince 1748. Byl synem knížete Josefa Jana Adama a jeho třetí ženy Marie Anny z Oettingen-Spielbergu. Otec mu zemřel v osmi letech a jako regent se tedy vlády ujal Josef Václav z Lichtenštejna. V roce 1745 se stal hlavou knížectví. V roce 1744 se oženil s Marií Josefou z Harrachu-Rohrau. Z manželství se narodil syn Josef Jan Nepomuk, který však zemřel jako novorozeně, a dvě dcery Marie Anna, která zemřela v sedmi letech, a Marie Antonie Josefa, která se narodila jako pohrobek. Jan Nepomuk zemřel velmi mlád, ve svých dvaceti čtyřech letech. Byl pohřben v lichtenštejnské hrobce ve Vranové u Brna.

Autor: Amadscientist – This SVG drawing/file was created for Wikimedia Commons by Mark James Miller, Volné dílo,

Josef Václav z Lichtenštejna

Josef Václav z Lichtenštejna se narodil 9. srpna 1969 a zemřel 10. února 1772. Byl synem Filipa Erasmuse z Lichtenštejna a jeho ženy Kristýny Terezy z Löwensteinu-Wertheimu. Navštěvoval Karlovu univerzitu. Byl diplomatem, monarchii zastupoval v Berlíně v letech 1735 – 1736 a v Paříži od prosince 1737, a také vojenským stratégem. Je pokládán za otce moderního rakouského dělostřelectva. Ostruhy si získal v tureckých válkách pod vedením prince Evžena. V roce 1745 se stal generalissimem v Itálii a v roce 1753 vrchním velitelem v Uhrách. V roce 1760 doprovázel do Vídně Isabelu Marii Parmskou, budoucí choť císaře Josefa II. V roce 1764 byl hlavním císařským komisařem při volbě a korunovaci Josefa II. ve Frankfurtu. Josef Václav z Lichtenštejna byl třikrát hlavou lichtenštejnského knížectví. Nejprve v letech 1712 – 1718 po vymření dosavadní vládnoucí rodové větve, poté v letech 1732 – 1745 po smrti vládnoucího knížete Josefa Adama vládl jako regent za jeho nedospělého syna Jana Nepomuka Karla, po jehož smrti roku 1748 bez mužských dědiců se stal hlavou rodu. Byl nositelem Řádu zlatého rouna, který získal v roce 1739. 19. dubna 1718 se oženil se svou ovdovělou sestřenkou Annou Marií, se kterou měl pět dětí, které však zemřely v dětském věku, Filipa Antonína (1719), Filipa Antonína (1720), Filipa Arnošta, Marii Alžbětu a Marii Alexandru.

Autor: Amadscientist – This SVG drawing/file was created for Wikimedia Commons by Mark James Miller, Volné dílo,

František Josef I. z Lichtenštejna

František Josef I. z Lichtenštejna se narodil 19. listopadu 1726 a zemřel 18. srpna 1781. V roce 1797 se stal členem tajné rady. Po smrti svého strýce v roce 1772, který se ho ujal jako svého chráněnce, protože neměl vlastní děti, se stal nečekaně hlavou Lichtenštejnů. Od roku 1778 zastával úřad prezidenta dolnorakouského panského stavu. Byl rytířem Řádu zlatého rouna. Více než k dvorským povinnostem však upíral svůj zájem k ekonomickým problémům rodového panství a rozšiřování Lichtenštejnské umělecké sbírky. Oženil se s Marií Leopoldinou ze Šternberka, se kterou měl syny Aloise I., Jana I. Filipa a dceru Marii.

Autor: Amadscientist – This SVG drawing/file was created for Wikimedia Commons by Mark James Miller, Volné dílo,

Alois I. Josef z Lichtenštejna

Alois I. Josef z Lichtenštejna se narodil 4. května 1759 a zemřel 24. března 1805. Byl nejstarším synem Františka Josefa I. z Lichtenštejna a jeho ženy Marie Leopoldiny ze Šternberka. Od roku 1781 byl panujícím lichtenštejnským knížetem. Kvůli svému chatrnému zdraví nemohl vykonávat vojenské povolání. Jeho největším zájmem bylo lesnictví a zahradnictví. Za jeho vlády se začal budovat Vranovsko-křtinský areál. Oženil se s Karoline von Mardescheid-Blankenheim.

Autor: Amadscientist – This SVG drawing/file was created for Wikimedia Commons by Mark James Miller, Volné dílo,

Jan Josef z Lichtenštejna

Jan Josef z Lichtenštejna se narodil 27. června 1760 a zemřel 20. dubna 1836. Byl druhorozeným synem Františka Josefa I. z Lichtenštejna a jeho ženy Marie Leopoldiny ze Šternberka. V letech 1805 – 1806 a poté v letech 1814 – 1836 vládl jako desátý kníže. Jako druhorozený si zvolil vojenskou kariéru, kterou začal ve svých dvaceti dvou letech, kdy nastoupil do armády v hodnosti poručíka. Během osmanských válek byl povýšen na plukovníka, během napoleonských válek pak na polního maršála a stal se vrchním velitelem armády Rakouského císařství. Byl kritizován za nevhodně uzavřené dohody s Napoleonem (prešpurský mír, schönbrunnský mír), které byly pro Rakousko příliš tvrdé, a proto v roce 1810 z armády odešel. V roce 1818 potvrdil platnost nové ústavy, která omezovala panovníka. Radikálně reorganizoval svou administrativu, aby vyhovovala požadavkům o modernizaci země. Stal se propagátorem uměleckého směru v zahradnictví,biedermeieru. V roce 1792 se oženil s Josefinou Žofií z Fürstenbergu-Weitry, dcerou lankraběte Joachima Egona Fürstenberka, se kterou měl sedm synů a čtyři dcery. Kníže Jan I. bylpohřben v nové lichtenštejnské hrobce ve Vranově, kterou dal vybudovat.

Autor: Amadscientist – This SVG drawing/file was created for Wikimedia Commons by Mark James Miller, Volné dílo,

Alois II. z Lichtenštejna

Alois II. z Lichtenštejna se narodil 25. května 1796 a zemřel 12. listopadu 1858. Vládl v letech 1836 – 1858. Byl prvorozeným synem Jana I. z Lichtenštejna a jeho manželky Josefy Žofie z Fürstenbergu-Weitry. Byl velmi vzdělaný. Ve svých dvaadvaceti letech navštívil Itálii a v roce 1820 pak Anglii a Skotsko. V roce 1837 při příležitosti korunovace královny Viktorie, byl vyslán jako diplomat do Anglie. Jako velký hospodářský reformátor se zasloužil o vybudování první zemědělské školy v habsburské monarchii. V letech 1849 – 1858 předsedal Vídeňské zemědělské společnosti. Po volbách v roce 1848 se stal poslancem za kurii virilistů a velkostatků jako reprezentant šestnácti rodových panství na Moravě. Jako poslanec zasedal na Moravském zemském sněmu. Dne 17. listopadu 1836 dostal Řád zlatého rouna a 22. dubna 1854 Velkokříž svatého Štěpána. 8. srpna 1831 se oženil s hraběnkou Františkou Kinskou z Vchynic a Tetova, dcerou Františka Kinského z Vchynic a Tetova. Z manželství se narodili dva synové Jan Maria František Placidus (kníže Jan II. 1840 – 1929) a František de Paula Maria Karel August (kníže František I. 1853 –1938) a devět dcer, Marie, Karolína, Žofie, Aloisie, Ida, Františka, Jindřiška, Anna, Tereza. Pochován byl v rodinné hrobce ve Vranově.

Autor: Amadscientist – This SVG drawing/file was created for Wikimedia Commons by Mark James Miller, Volné dílo,

Jan II. z Lichtenštejna

Jan II. z Lichtenštejna se narodil 5. října 1840 a zemřel 11. února 1929. Byl synem Aloise II. z Lichtenštejna a jeho manželky Františky de Paula, rozené Kinské z Vchynic a Tetova. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání v oblasti národního hospodářství a techniky, plynně ovládal angličtinu, francouzštinu, italštinu a češtinu. Studoval v Bonnu a v Karlsruhe, poté podnikl rozsáhlé cesty po Evropě. Po smrti svého otce se stal panovníkem Lichtenštejnského knížectví a ujal se správy rodového majetku. Zajímal se o vědu a umění. V roce 1862 podepsal lichtenštejnskou ústavu, která dala obyvatelům rozsáhlá politická práva. Zaváděním lehkého průmyslu se snažil o zlepšení hospodářské situace Lichtenštejnska. Během první světové války zachoval neutralitu. Po válce se orientoval na svou zemi a vytváření úzkých vztahů se Švýcarskem. Jan II. zůstal svobodný a bezdětný.

Autor: Amadscientist – This SVG drawing/file was created for Wikimedia Commons by Mark James Miller, Volné dílo,