Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bartošov d

2. 8. 2022

Albrecht z Valdštejna se narodil v roce 1583 a zemřel roku 1634. Byl synem Viléma IV. z Valdštejna na Hostinném a Markéty Smiřické ze Smiřic. V roce 1609 se oženil s Annou Lukrecií Nekšovnou z Landeka na Vsetíně, Lukově a Rymicích. Manželství zůstalo bezdětné. Podruhé se oženil 9. června 1623 a jeho manželkou byla Isabela Kateřina hraběnka z Harrachu-Rohrau. Z manželství se narodila dcera Alžběta. 7. června 1623 byl povýšen do stavu říšského knížete, 29. srpna 1623 se stal frýdlantským knížetem, 13. června 1625 vévodou frýdlantským, 16. února 1628 vévodou zaháňským hlohovským a 15. července 1630 vévodou meklenburským. Svou vojenskou kariéru zahájil po studijních cestách po cizině v Uhrách. Před rokem 1609 konvertoval ke katolictví. Byl Matyášovým přívržencem, ale ve službách stavů. Tuto dvojí hru praktikoval celý svůj život. Před bitvou na Bílé hoře přešel na stranu Ferdinanda II. Císařem byl často zbavován velení, ale vždy byl opět povolán zpět jako nepostradatelný vojevůdce. Obdržel titul generalissima. Nakonec však byl v Chebu 25. února 1634 úkladně zavražděn. Byl velmi ctižádostivý a velmi schopný šlechtic s obchodním duchem. Byl nepochybně jedním z nejúspěšnějších kariéristů v našich dějinách. Pro splnění svých záměrů dokázal být i velmi bezohledný.Obohacoval se z žoldu, daní a z různých finančních operací. Ne zcela po právu získal obrovské dědictví po pánech Smiřických a skoupil mnoho zkonfiskovaných majetků. Byl však také velmi pověrčivý a pevně věřil v horoskopy, kterési dával pravidelně vypracovávat. Některé pro něj vytvořil i slavný astronom Johannes Kepler. Společně s Karlem z Lichtenštejna a židovským finančníkem Baševim se podílel na padělání mincí. Koncem 20. let 17. století vytvořil na území Čech prakticky samostatný stát – vévodství frýdlantské.

Kateřina Gutterdingová byla manželkou rytmistra Jana Nouem Gutterdinga, se kterým měla syna Anastasia.

Anastasius Nouem Gutterding byl synem Jana Nouema Gutterdinga a jeho manželky Kateřiny Gutterdingové.

Karel Hyacint Villani de Casello Pilonico se narodil v roce 1610 a zemřel roku 1656. Pocházel z Itálie. Do Čech přišel s císařskou armádouběhem třicetileté války. V roce 1642 získal inkolát v Koruně české a byl přijat do rytířského stavu.Stal se tak zakladatelem české větve rodu Villani.  V roce 1634 vstoupil do císařské armády, která obléhala Řezno. V roce 1642 se stal nejvyšším strážmistrem. Byl velitelem císařských katolíků ve slezské Lehnici a Jaworu. Katolíkům velel také na Starém Městě pražském. Po válce zastával úřad přísedícího dvorského a komorního soudu a vojenského rady císaře Ferdinanda III. V roce 1649 obdržel za věrné služby pro rod Villani dědičný titul svobodných pánů. Karel Hyacint byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství měl dva syny. Podruhé se oženil s Dorotou Františkou, rozenou Belvicovou, ovdovělou Malovcovou, se kterou měl dvě dcery.

Jeníkové Zásadští z Gamsendorfu měli původně predikát z Kamzíkova a byli svodní pánové a rytíři českého původu.

Matěj Jeník Zásadský z Gamsendorfu byl synem Blažeje Zásadského z Gamsendorfu a jeho manželky Háty. V roce 1627 byl povýšen do vladyckého stavu. Zastával úřad hejtmana Šlikovského na Starých Hradech. Byl zakladatelem větve Jeníků Zásadských z Gamsendorfu. Měl syny Karla Ladislava a Jana Ctibora.

Jan Ctibor Jeník Zásadský z Gamsendorfu zemřel v roce 1698. Byl synem Matěje Jeníka Zásadského z Gamsendoerf. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Marie Alžběta Hozlaerová z Hozlavy, druhou pak Blažena Ludmila z Löwenfelsu. Z manželstvích se narodili čtyři synové Václav, Jan, Karel a Vilém František a pět dcer.

Šlikové je jméno české a říšskoněmecké rodiny. Rod pochází z Chebska a dlouho patřil k těm bezvýznamným. Skutečným zakladatelem slávy a bohatství se stal Kašpar (před 1400 – 1449). Vlastnil statky převážně v severozápadních Čechách Sokolov, Cheb, Loket. Na jejich panství byly nalezeny značné zásoby stříbra, jehož těžba jim přinesla velké zisky. O část svých majetků však přišli při bělohorských konfiskacích.

František Arnošt Šlik se narodil v roce 1623 a zemřel roku 1675. Byl synem Jindřicha Šlika a jeho manželky Anny Marie ze Salm-Neuburgu. Původně vstoupil do řádu kartuziánů. Byl však jediným synem, proto po smrti svého otce z řádu odešel a převzal správu rodového majetku. Zastával zemské úřady. Měl syny Františka Josefa a Leopolda Antonína.

František Josef Šlik se narodil v roce 1656 a zemřel roku 1740. Byl synem hraběte Františka Arnošta Šlika a jeho manželky Marie Markéty z Weissenwolfu. Jako devatenáctiletý zdědil rodový fideikomis Veliš – Staré Hrady – Kopidlno. V roce 1684 byl jmenován tajným radou dvorské komory, později se stal zemským sudím a členem sboru místodržících Království českého. V letech 1692 – 1718 zastával úřad prezidenta české královské komory a v roce 1694 skutečného tajného rady. Na Jičínsku byl iniciátorem vzniku řady světských a sakrálních staveb a založil barokně koncipovanou krajinu dnes známou jako Mariánská zahrada. František se poprvé oženil v roce 1684 s hraběnkou Sylvií Kateřinou Kinskou. Jeho druhou manželkou se stala v roce 1716 Marie Anna Josefa z Kolovrat. Obě manželství však zůstala bezdětná.

Anna Josefa Šliková, rozená z Kolovrat se narodila v roce 1691 a zemřela roku 1771. Byla dcerou hraběte Jana Františka Krakovského z Kolovrat a jeho manželky Eleonory Claudie hraběnky d´ Anquisola. V roce 1716 se provdala za Františka Josefa Šlika. Manželství však zůstalo bezdětné.

František Jindřich Šlik se narodil v roce 1788 a zemřel roku 1862. Byl synem Josef Jindřicha Šlika a jeho manželky Marie Filipy Ludmily Šlikové, rozené Nostitz-Rieneck. Studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě práva. Otec mu vybral kariéru diplomata, ale František tíhl ke kariéře vojáka. Proto po smrti svého otce přerušil studia a v roce 1809 nastoupil do armády, kde začínal v hodnosti poručíka u kyrysnického pluku knížete Alberta Saského. Stal se pobočníkem u hraběte Ferdinanda Antonína Bubny z Litic.  V roce 1812 z armády odešel a stáhl se na svá panství, ale v roce 1813 se do armády znovu vrátil. V bitvě u Lipska byl zraněn na hlavě. Zranění, v důsledku kterého přišel o oko, si vyžádalo delší rekonvalescenci, proto strávil mimo službu sedm měsíců. V roce 1823 byl povýšen do hodnosti podplukovníka, v roce 1835 pak na generálmajora. V roce 1844 získal hodnost polního maršálka a stal se velitelem divize v Brně. V roce 1847 se stal titulárním majitelem dragounského pluku č. 13 prince Evžena Savojského. V letech 1848 – 1849 potlačil povstání v Uhrách. V roce 1849 byl jmenován generálem kavalérie a majitelem Husarského pluku č. 4. 11. července 1859 odešel po padesáti letech na odpočinek.  Během své kariéry získal František Jindřich mnoho vyznamenání.  V roce 1825 obdržel Württemberský civilní záslužný řád. V roce 1839 dosáhl ruského řádu Svatého Stanislava 1. třídy. V roce 1849 pak komandérský stupeň Vojenského řádu Marie Terezie, ruský Řád svatého Alexandra Něvského a velkokříž řádu Železné koruny. V roce 1851 byl vyznamenán velkokřížem Hannoverského řádu Guelfů a převzal briliantové stupně již držených ruských řádů. V roce 1852 získal ruský Řád bílého orla a Württemberský záslužný řád koruny. František nebyl pouze praktik, vojenství věnoval i teoreticky. Mezi lety 1820 – 1823 napsal a ilustroval příručku o sedlání vojenského koně, správném rozložení a umístění zavazadel v německo maďarské mutaci. František byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1817 a jeho první manželkou se stala Sofie, rozená hraběnka von Eltz. Z manželství se narodilo několik dětí. Dospělosti se dožily pouze čtyři: Tekla, Albína, Jindřich František a Františka. V roce 1821 Sofie zemřela. Jeho druhou ženou se v roce 1847 stala Vilemína, ovdovělá Burkherová von Donau, rozená Breuerová. Z tohoto manželství se žádné děti nenarodily. František však přijal za svou manželčinu dceru z prvního manželství Paulinu.

 

ODKAZY

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bartou%C5%A1ov_(Ji%C4%8D%C3%ADn%C4%9Bves)

https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Barto%C5%A1ov

https://www.soupispamatek.cz/arl-kcz/cs/detail-kcz_un_auth-0000042-Tvrz-Bartousov/

https://stare.vychodoceskearchivy.cz/jicin/e-badatelna-jicin/jicineves/bartousov/

https://www.velis.cz/historie/historie-obce-a-hradu-velise

https://www.udrnice.cz/obec/historie-obce

https://cs.wikipedia.org/wiki/Labou%C5%88

https://rehounek-kaplanka.webnode.cz/products/z-knihy-kopidlno-drahoraz-ledkov-mlynec-pseves/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_Tr%C4%8Dka_z_L%C3%ADpy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Be%C5%99kov%C5%A1t%C3%AD_ze_%C5%A0eb%C3%AD%C5%99ova

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kapounov%C3%A9_ze_Svojkova

https://leporelo.info/kapounove-svojkova

https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/My%C5%A1ka_ze_%C5%BDlunic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Magdalena_Tr%C4%8Dkov%C3%A1_z_L%C3%ADpy

http://www.drahotin.eu/Hyacint.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jen%C3%ADkov%C3%A9_z_Gamsendorfu

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0likov%C3%A9

Jitka Šedivá; Deníky hraběte Františka Josefa Jindřicha Šlika

Muzejní noviny; Regionální muzeum a galerie v Jičíně; č. 26/2004/2

Vojtěch rytíř Král z Dobré Vody; Znaky Rodů Českých

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář