Bartošovice

Přispěvky B

Bartošovice – odkaz na mapy

Bartošovice

Obec Bartošovice se nachází v údolí řeky Odry a Bartošovického potoka 13 km severovýchodně od Nového Jičína. Území obce bylo osídleno již v mladší době kamenné, což dokládá nález sekeromlatu. První písemná zmínka o obci pochází však až z roku 1398, kdy je zmiňována v listině olomouckého biskupa Jana, kterou daroval svému bratru Mikuláši Mrázkovi lénem fojtství v Příboře, k němuž patři jeden lán v Bartošovicích.

Bartošovice založil pravděpodobně lokátor jménem Bartoš, což je zkráceně Bartoloměj, a podle něj získala obec své jméno. V okolí Bartošovic vedlo ve středověku několik cest evropského významu. Např. Starší cesta na Krakov, Moravská brána. Ve třináctém století, kdy bylo území okolo Bartošovic kolonizováno, byl vlastníkem Blud z rodu Bludoviců, předek Žerotínů. Počátek 14. století přešlo území patrně jako odúmrť Janu Lucemburskému, který jej udělil v léno svému stoupenci Vokovi I. z Kravař.

Po něm Bartošovice zdědil jeho syn Ješek z Kravař, který však zemřel bezdětný. Bartošovice, které patřily ke štramberskému panství, získal markrabě Jan Jindřich Lucemburský, který je v roce 1380 dal v léno Vokovi III. z Kravař. V roce 1386 zdědil Bartošovice po svém otci Vokovi III. syn Vok IV.  Po jeho smrti v roce1406 spravoval panství až do dospělosti Vokova syna Jana Lacek z Kravař. Jan zemřel bez potomků v roce 1433 a poručníci po něm v roce 1437 zapsali patronátní právo v Bartošovicích, čímž se staly samostatným panstvím, Drslavovi z Ochab a jeho matce Barboře z Rohova.

V roce 1492 zase zapsal, Jan z Ochab do desk Bartošovice Václavu Čeplovi z Belku. Po jeho smrti zdědil Bartošovice, jeho syn Jan Čeple, který je v roce 1522 prodal Zikmundovi Sedlnickému z Choltic. V roce 1547 zdědil Bartošovice syn Zikmunda Václav Sedlnický z Choltic a po jeho smrti v roce zase jeho syn Albrecht. V roce 1616 přešly Bartošovice do rukou Jan Felixe Potštátského z Prusinovic, který je získal jako vyrovnání dluhu Albrechta Sedlického z Choltic, který na Bartošově zapsal věno své manželce Anně Potštátské z Prusinovic, a ještě ji dlužil 24 tisíc, které jeho dcera Anna Kateřina nebyla schopna zaplatit.

Po Janu Felixovi dědil v roce 1634 jeho strýc Kryštof Karel Potštátský z Prusinovic. Dalším vlastníkem Bartošovic se stal syn Kryštofa Karla Jiří Valerián Potštátský z Prusinovic. Po jeho smrti v roce 1688 zdědil Bartošovice jeho syn František Dominik. V roce 1721 získal panství po svém otci Františku Dominikovi Jan Josef Potštátský z Prusinovic. Jan Josef zemřel v roce 1766 bez potomků a majetek připadl jeho synovcům, kteří jej v roce 1768 prodali Marii Quidobaldině Brigitě Taaffové, rozené Chotkové.

 Po její smrti zdědila majetek její dcera Josefina Malabail de Canale. V roce 1833 zdědil Bartošovice její nelegitimní syn Hugo Meinert. Po jeho tragické smrti prodali jeho dcery Bartošovice Fany Fattonové, vdově po švýcarském továrníkovi. Dalším vlastníkem se stala její dcera, také Emma Marie a její manžel Josef Maria Aresin. Po jeho smrti se Bartošovice dostaly do vlastnictví rodiny Czeczowiczkové. Poslední majitel Bartošovic Dr. Artur Czeczowiczka je opustil v roce 1938. Po válce se již nevrátil a v roce 1948 se s ním stát finančně vypořádal.

V 17. století se staly Bartošovice jedním z center chovu vysoce užitkového plemena kravařského skotu. V roce 1835 zde byla zřízena připouštěcí stanice a v roce 1873 na světové výstavě dobytka ve Vídni bylo Bartošovicím uděleno uznání a právo na chov a prodej hovězího dobytka. Bartošovice se tak staly zámožnou zemědělskou obcí. V roce 1930 provozoval v obci mlékárnu švýcarský mlékař Zuzrcher.

K lepšímu a rychlejšímu obchodování pomáhala železniční trať do Ostravy. V roce 1892 byla v obci otevřena Reiffeisenova záložna, v roce 1920 obecní knihovna, která měla 1 200 svazků. V roce 1929 byl do obce zaveden elektrický proud.

Původní české obyvatelstvo Bartošovic se následkem třicetileté války značně poněmčilo. Žila zde však početná česká menšina. Po roce 1918 se začalo české obyvatelstvo rozrůstat, což vedlo k nutnosti zřídit českou školu. 10. října 1938 byly Bartošovice obsazeny německým vojskem, které němečtí obyvatelé vítali slavobránami.

Po obsazení republiky nepatřily Bartošovice do protektorátu, ale připadly přímo k německé říši.  Po osvobození v roce 1945 byl v Bartošovicích proveden odsun německého obyvatelstva, které však již v polovině roku 1945 začalo nahrazovat obyvatelstvo české. Obec byla osvobozovacími boji velmi zpustošena. Bylo poškozeno přes 70 zemědělských budov a 30 rodinných domků.

Tvrz

Ilustrační rekonstrukce možné podoby původní tvrze v Bartošovicích, která stála v záhybu potoka a byla chráněna vodním příkopem, valem a dřevěnou palisádou. Dominantou areálu byla hranolová věž s několika zděnými podlažími a obranným ochozem. V 16. století byla tvrz rozšířena o další obytná křídla a uzavřené nádvoří. Na místě někdejší tvrze dnes stojí bartošovický zámek.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Tvrz v Bartošovicích vznikla někdy po roce 1437, a jejím zakladatelem byl Drslav z Ochab. V té době to byl pravděpodobně přízemní palác o rozměrech 30 x 11,3 m se třemi nebo čtyřmi místnostmi. Tvrz stála v záhybu potoka a pravděpodobně ji chránila dřevěná ohrada, okolo které byl vodní příkop a val. V 16. století byla k tvrzi přistavěna hranolová věž o rozměrech 9,2 x 9,5 m., která měla nejméně tři zděná podlaží a obranný ochoz. Přistavěna byla také dvě křídla a dvě kolmé zdi, které uzavíraly nádvoří.  O tuto finančně náročnou přestavbu se postaral Albrecht Sedlnický z Choltic, který díky tomu zemřel velmi zadlužen. V letech 1655 – 1674 přestavěl Jiří Valerián Podštátský z Prusinovic tvrz na zámek.

Zámek

Bartošovice zámek – Autor: Kankovaa – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0,

Zámek vznikl renesanční přestavbou starší tvrze. Mnoha přestavbami a úpravami vznikl současný zámek s pseudorenesančními a pseudogotickými prvky. Nejvýznamnější změny se odehrály okolo roku 1670, kdy byl zámek přestavěn na dvoupatrovou čtyřkřídlou budovu s obdélným dvorem.

V roce 1674 je uváděn v urbáři panství jako dvouposchoďový objekt s věží. V této době měl zámek jedenáct obytných místností. Sedm z nich byly velké obytné světnice a čtyři byly světnice pro vrchnost. Ve spodním patře se nacházely prostory pro služebnictvo a úřednictvo. Přestavba, která proběhla v letech 1869 – 1877, téměř překryla starší stavební fáze. Zachovala se pouze část renesančních a raně barokních kleneb. Počátkem 19. století byl zámek pokryt šindelovými střechami a starší část zámku byla propojena s novější.

Na nádvoří, které dříve bylo arkádové, byl přistaven balkon. Areál zámku byl později rozšířen o hospodářské budovy a zahrady s altánky. Do roku 1890 byl součástí zámku i pivovar a do roku 1970 konírna a hospodářské budovy. Zámek je dvoupatrová čtyřkřídlá budova s polopatrem a malým zavřeným nádvořím. Ve středu hlavního východního průčelí je nad vchodem do zámku terasa. Mělký rizalit je zakončen pseudorenesančním štítem. Severovýchodní nároží je zaoblené a zakončené věžičkou.

Další terasa je vlevo ve výši patra před ustupujícím jižním křídlem. Nad terasou je umístěn výrazný štít. Ve vstupní hale a v sálech v 1. patře nazývaném piano nobile neboli vznešené patro je dochován vestavěný nábytek v jídelně, kazetové obložení, balustrádové zábradlí schodišť a malovaný strop z 19. století. Je také zachována bývalá knihovna s mramorovým krbem, která je dnes využívána jako obřadní síň. V roce 1972 proběhla rekonstrukce pokojů na hotelové ubytování v I. a II. poschodí, s kapacitou 50 míst. V roce 1987 proběhla rekonstrukce elektroinstalace a zámek byl vybaven křišťálovými lustry. 29. března 1994 se soudním rozhodnutím zámek stal majetkem obce Bartošovice.  V roce 1995 – 1997 proběhla oprava omítek, fasády a střechy. Došlo také k rekonstrukci prvního a druhého patra. 30. listopadu 1999 byl zámek společně se zámeckým parkem vyhlášen kulturní památkou. Dnes je v majetku obce a stal se sídlem Regionu Poodří. V zámku je od roku 2010 výstavní expozice, informační centrum Regionu Poodří a pořádají se zde společenské akce. Je také využíván jako hotel. V letech 1985 – 1988 byla na zámku internátní škola pro 56 dětí z Namibie, kde tehdy probíhala válka za nezávislost.

Na východní straně zámeckého areálu se nachází dvoupodlažní objekt čp. 4, který je jedinou dochovanou hospodářskou budovou. Kolem zámku se rozkládá park o výměru 1,5 ha. Park vznikl pravděpodobně již v 17. století. Během let velmi chátral, a tak se z původní výsadby dochovalo jen několik solitérních dřevin.  V roce 2000 byl park obnoven.

Držitelé

Blud z Bludova

Blud z Bludova je prvním všeobecně uznávaným zástupcem rodu Bludoviců, ze kterého vznikl později rod Žerotínů. Byl synem Oneše. První důvěryhodná písemná zmínka o něm pochází v listině vydané Přemyslem Otakarem I. z roku 1201, v níž klášteru Hradisko u Olomouce postupuje ves Štěpánovice, ve které vystupuje Blud společně se svým bratrem Přeborem. Z roku 1201 pochází ještě jedna listina Přemysla Otakara I., ve které už Blud vystupuje sám. Blud zastával úřad přerovského purkrabího a byl členem Přemyslovy družiny. Poslední písemná zmínka o něm pochází z roku 1218 v listině markraběte Vladislava Jindřicha.  Blud byl ženatý z Ankou, se kterou měl syny Oneše, Viktora, Bluda II. a Bicena.

Autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

Jan Lucemburský 

Jan Lucemburský se narodil 10. srpna 1296 a zemřel 26. srpna 1346. V letech 1310 – 1335 byl lucemburským hrabětem a titulárním polským králem, v letech 1310 – 1346 pak českým králem. Byl jediným synem Jindřicha VII., lucemburského hraběte a od roku 1308 římského krále a Markéty, dcery Jana Brabantského. Své dětství trávil na francouzském královském dvoře Filipa Sličného. 1. září 1310 se oženil s Eliškou Přemyslovnou. S Eliškou měl tři syny Václava (Karla), Přemysla Otakara a Jana Jindřicha a čtyři dcery Markétu, Jitku (Gutu), Annu a Elišku. 7. února 1311 proběhla v bazilice svatého Václava korunovace Jana Lucemburského na českého krále. Jan se pokoušel vládnout s ohledem na říšskou politiku, což však česká šlechta nepřijala, protože nechtěla silného krále. Jeho aktivita se proto zaměřila především na zahraniční politiku, kde byl velmi úspěšný. Od roku 1325 nechává razit první zlaté mince u nás, které jsou na počest florentských odborníků, kteří je razili, nazvány florény. V roce 1334 se oženil podruhé s Beatricí Bourbonskou, se kterou měl dvě děti Václava a Bonu. Kromě manželských dětí je ještě otcem jednoho nemanželského syna Mikuláše. V posledních letech života postihla Jana dědičná oční choroba, kvůli které v roce 1339 oslepl. Zemřel 16. srpna 1346 v bitvě u Kresčaku. Byl pochován v opatství benediktinů Alt-Münster u hradeb města Lucemburku.

Autor erbu: FDRMRZUSA (diskuse · příspěvky). See related sourced files for original authors. – This vector image includes elements that have been taken or adapted from this file:, CC BY-SA 4.0,

Jan Jindřich Lucemburský 

Jan Jindřich Lucemburský se narodil 12. února 1322 v Mělníku a zemřel 12. listopadu 1375 v Brně. Byl druhorozeným synem Jana Lucemburského a jeho manželky Elišky Přemyslovny, mladším bratrem Karla IV. Ve svých pěti letech byl dán na vychování ke dvoru korutanského vévody Jindřicha, který byl otcem jeho budoucí manželky Markéty, zvané Maultasch. Markéta byla starší než Jan Jindřich, což se projevilo i v jejich manželství, které nebylo šťastné. Markéta dokonce označila Jana Jindřicha za impotentního a zapudila ho. Jejich rozluka byla potvrzena papežem Klimentem VI. Jan Jindřich se znovu oženil s Markétou, dcerou opavského vévody Mikuláše II. Z tohoto manželství se narodilo šest dětí, z toho tři synové Jošt, Jan Soběslav a Prokop a tři dcery Kateřina, Alžběta a Anna. 26. prosince 1349 mu Karel IV. udělil jako léno Moravu. Spolu se svým bratrem se účastnil mnoha diplomatických a politických jednání. V případě dlouhodobé nepřítomnosti krále v zemi, jej zastupoval. Za své sídlo Jan Jindřich zvolil Brno. Zde založil augustiniánský klášter, který se měl stát posledním místem odpočinku všech příslušníků moravské větve. 13. srpna 1375 založil společně se svou čtvrtou manželkou Alžbětou Oettingenskou a svými syny kartuziánský klášter v Králově Poli. Jan Jindřich byl ženatý celkem čtyřikrát. Jeho třetí manželkou byl Markéta Rakouská.

Páni z Kravař 

Páni z Kravař jsou starý moravský rod. Svůj původ odvozovali od velkého rozrodu Benešoviců. Měli společné předky s pány z Bechyně. Jejich jméno pochází od Kravař na Opavsku. Jako první je zmiňován v polovině 13. století Drslav. Již na počátku své existence se rod rozdělil na dvě větve. Vok II. z Kravař se stal zakladatelem plumlovsko-strážnické větve, když v roce 1325 získal od krále Jana Lucemburského Plumlov. Druhé větve, fulnecko-jičínské, se zakladateli stali synové z druhého manželství Voka I. z Kravař Ješek a Drslav. Obě větve vymřely v 15. století. Fulnecko-jičínská větev vymřela po meči v roce 1433 a plumlovsko-strážnická pak v roce 1466. Páni z Kravař zastávali významné funkce v markrabství moravském.

Autor: Radus00 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

Vok I. z Kravař

Vok I. z Kravař je prvním písemně doložitelným členem rodu pánů z Kravař. Poprvé je zmiňován 31. března 1300, kdy se uvádí jako krakovsko-sandoměřský hejtman. Po korunovaci Jana Lucemburského českým králem stál na jeho straně. V roce 1316 zastával úřad podkomořího českého království, od roku 1324 pak nejvyššího komorníka olomoucké cúdy. Poslední písemná zmínka o něm pochází z 20. listopadu 1327. V březnu 1329 je uváděn již jako zemřelý. Vok I. byl minimálně dvakrát ženatý. O jeho manželkách se však nezachovaly žádné zprávy. Z manželství se narodili čtyři synové Vok II., Beneš I., Ješek a Drslav.

Autor: Radus00 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

Ješek z Kravař 

Ješek z Kravař zemřel v roce 1368. Byl synem Voka I. z Kravař a jeho druhé manželky. První písemná zmínka o něm pochází z 3. března 1323, kdy je uváděn spolu se svým bratrem Drslavem na listině, kterou darovali fulneckému kostelu plat z jednoho lánu. V roce 1329 se stal nejvyšším komorníkem olomoucké cúdy. Pobýval v družině markraběte moravského a pozdějšího krále Karla IV. a zúčastnil se jeho korunovace.  V roce 1348 se účastnil vojenské výpravy krále Karla IV. V roce 1350 se stal Ješek nejvyšším komorníkem brněnské cúdy. V roce 1355 spojil navzájem majetky se svým bratrem Drslavem, aby v případě úmrtí jednoho z nich zůstal majetek rodu. Po smrti svého bratra Drslava v roce 1365 se stal poručníkem jeho nezletilých dětí. Ješek zemřel bezdětný a jeho majetek si rozdělili synové jeho bratra Drslava. Ješek byl dvakrát ženatý. Jeho druhou manželkou se stala Klára, dcera Jindřicha z Lipé.

Autor: Radus00 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

Vok III. z Kravař 

Vok III. z Kravař se narodil v roce 1340 a zemřel roku 1386. Byl synem Drslava z Kravař. Zastával úřad nejvyššího komorníka olomoucké cúdy. Byl ženatý s Annou ze Šternberka, se kterou měl syna Voka IV.

Autor: Radus00 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

Vok IV. z Kravař 

Vok IV. z Kravař se narodil v roce 1383 a zemřel roku 1406. Byl synem Voka III. z Kravař a jeho manželky Anny ze Šternberka. Byl ženatý s Eliškou ze Šternberka a Světlova, se kterou měl syna Jana VI.

Autor: Radus00 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

Jan VI. z Kravař 

Jan VI. z Kravař zemřel v roce 1433. Byl synem Voka IV. z Kravař a jeho manželky Elišky ze Šternberka a Světlova. Jeho výchovu po smrti otce měli na starost jeho strýc a olomoucký biskup Lacek II z Kravař a prastrýc Lacek I. z Kravař. Pravděpodobně se účastnil bitvy u Grunvaldu. V roce 1413 se zúčastnil jednání zemského soudu v Opavě. V roce 1421 se podrobil dědici českého trůnu Zikmundovi Lucemburskému. Roku 1425 uzavřel pakt společně se stranou Přemka Opavského s husity z Dolan. V roce 1427 byly jeho města Fulnek a Nový Jičín vypáleny husitským vojsky. V roce 1429 přijal kališnickou víru. 21. listopadu 1431 byl přítomen v Opavě obnovení a vydání nové řady zemských desk opavských. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Ofka Granovská z Pilcze, která byl dcerou třetí manželky polského krále Vladislava Jagellonského. Podruhé se oženil s Anežkou, dcerou opavského vévody Přemka.

Autor: Radus00 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

Lacek z Kravař a Helfštejna 

Lacek z Kravař a Helfštejna se narodil asi v roce 1348 a zemřel roku 1416. Byl synem Drslava z Kravař. Po smrti svého otce se dostal do finančních potíží, které se mu však podařilo vyřešit díky dědictví po svém strýci Ješkovi, který mu odkázal hrad Helfštýn. Z počátku stál na straně Prokopa Lucemburského, ale postupem času se přiklonil k jeho bratru Joštovi. V roce 1385 se zúčastnil vojenské výpravy do Uher na pomoc Zikmundu Lucemburskému, který zde vedl boj o uherskou korunu. Po smrti svého bratra Voka III. spravoval majetky svých nezletilých synovců. Na konci 14. století se zapojoval do urovnání sporů a byl oblíben jak na dvoře moravského markraběte, tak na královském dvoře v Praze. V roce 1389 založil augustiniánský klášter ve Fulneku a v roce 1391 v Prostějově. V roce 1399 se účastnil bojů v poslední fázi moravských markraběcích válek. Stal se také přítelem Zikmunda Lucemburského. Během svého života se stal nejbohatším mužem na Moravě. Od roku 1407 působil jako hofmistr českého království a os konce roku 1407 pak i jako nejvyšší purkrabí. V Praze, kde působil, se seznámil s mistrem Janem Husem, který jej ovlivnil. Stal se jeho ochráncem. V roce 1411 zastával úřad moravského zemského hejtmana. I nadále se účastnil politických jednání na nejvyšší úrovni a svou politikou ovlivňoval i některá rozhodnutí v rámci Českého království. 2. února 1412 uzavřel s Václavem IV. a dalšími moravskými šlechtici landfrýd v Brně. V roce 1414 se zúčastnil tažení na pomoc Polákům proti Řádu německých rytířů. V roce 1416 se účastnil zasedání olomoucké cúdy. Lacek se proslavil jako diplomat a přední moravský podporovatel husitství.  Oženil se s Markétou, dcerou niského zemského hejtmana Jaráče z Pogorelé. Z manželství se narodili synové Jan a Drslav a dcera Eliška.

Autor: Radus00 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

z Ochab 

Z Ochab jsou příbuzní s rodem Těšínských z Těšína. Rod se rozdělil na dvě větve: Hukovští z Ocháb a Proseničtí z Ochab. Pocházeli z Ochab v polském Těšínsku.

Drslav z Ochab 

Drslav z Ochab byl synem Drslava z Ochab a jeho manželky Barbory z Rohova. Ve znaku měl střelu se dvěma kříži. Sloužil Janu Jičínskému z Kravař. V roce 1437 zastupoval Jana Tovačovského ve sporu s Markvartem ze Všechovic. Byl ženatý s Barborou z Rohova, se kterou měl syny Jana a Jindřicha. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1464 a v roce 1466 je zmiňována již jen Barbora jako vdova.

Barbora z Rohova 

Barbora z Rohova byla manželkou Drslava z Ochab, se kterým měla syny Jana a Drslava a dceru Markétu.

Jan z Ochab 

Jan z Ochab byl synem Drslava z Ochab. Oženil se s Hedvikou z Bítova, se kterou měl syna Jindřicha.

Čeplové z Bělku 

Čeplové z Bělku pocházeli z Horního Slezska.

Václav Čeple z Bělku 

Václav Čeple z Bělku měl syny Jana a Mikuláše a dcery Kateřinu a Hedviku.

Jan Čeple z Bělku 

Jan Čeple z Bělku byl synem Václava Čepla z Bělku. Měl dceru Annu.

Sedlničtí z Choltic 

Sedlničtí z Choltic jsou starý český vladycký rod, který se odštěpil od Benešoviců. V 16. století povýšil do panského stavu a v 17. století získal říšský hraběcí titul. Ve 14. století sídlili v Cholticích u Přelouče. Začátkem 15. století přesídlil rod na Moravu. V polovině 15. století získali Sedlnice na Kravařsku, podle nichž si rozšířili své jméno na Sedlničtí z Choltic.

Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape od KamilkaŚ based on: .original source: Tadeusz Gajlcrown, helmet, mantling – vector version: Bastianowcrest – vector version: WarXderivative work: KamilkaŚ (talk) – Herb_Odrowaz.jpg, CC BY-SA 3.0,

Zikmund Sedlnický z Choltic

Zikmund Sedlnický z Choltic zemřel v roce1547. Byl synem Mikuláše Sedlnického z Choltic. V roce 1546 byl povýšen do panského stavu. Měl syny Václava, Mikuláše, Jana a Jiřího.

Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape od KamilkaŚ based on: .original source: Tadeusz Gajlcrown, helmet, mantling – vector version: Bastianowcrest – vector version: WarXderivative work: KamilkaŚ (talk) – Herb_Odrowaz.jpg, CC BY-SA 3.0,

Václav Sedlnický z Choltic 

Václav Sedlnický z Choltic zemřel v roce 1588. Byl synem Zikmunda Sedlnického z Choltic. Od roku 1573 zastával úřad sudího knížectví opavského. Byl ženatý s Kateřinou Bruntálskou z Vrbna, se kterou měl syny Albrechta, Jana a Zikmunda.

Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape od KamilkaŚ based on: .original source: Tadeusz Gajlcrown, helmet, mantling – vector version: Bastianowcrest – vector version: WarXderivative work: KamilkaŚ (talk) – Herb_Odrowaz.jpg, CC BY-SA 3.0,

Albrecht Sedlnický z Choltic 

Albrecht Sedlnický z Choltic zemřel v roce 1606. Byl synem Václava Sedlnického z Choltic a jeho manželky Kateřiny Bruntálské z Vrbna. Od roku 1579 nosil titul císařského truksase. V roce 1593 otevíral zasedání soudu s touto hodností. Od roku 1599 zastával úřad hejtmana a místodržícího komornického úřadu knížectví opavského. Poslední písemná zmínka o něm pochází z roku 1613, kdy je uváděn jako císařský truksas.  Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Kateřina Supovna z Fulštejna. Podruhé se oženil s Annou, rozenou Potštátskou z Prusinovic, se kterou měl dceru Annu Kateřinu.

Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape od KamilkaŚ based on: .original source: Tadeusz Gajlcrown, helmet, mantling – vector version: Bastianowcrest – vector version: WarXderivative work: KamilkaŚ (talk) – Herb_Odrowaz.jpg, CC BY-SA 3.0,

Anna Kateřina Sedlnická z Choltic

Anna Kateřina Sedlnická z Choltic byla dcerou Albrechta Sedlnického z Choltic a jeho manželky Anny Potštátské z Prusinovic.

Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape od KamilkaŚ based on: .original source: Tadeusz Gajlcrown, helmet, mantling – vector version: Bastianowcrest – vector version: WarXderivative work: KamilkaŚ (talk) – Herb_Odrowaz.jpg, CC BY-SA 3.0,

Potštátští z Prusinovic 

Potštátští z Prusinovic jsou starý moravský šlechtický rod, který pocházel z drobného statku v Prusinovicích nedaleko Bystřice pod Hostýnem. Prvním písemná zmínka o pravděpodobném prapředku rodu Jenci ze Šumberka pochází z roku 1281. Prokazatelný původ lze však doložit až v roce 1349, kdy je zmiňována tvrz v Prusinovicích. V roce 1408 zakoupil, Tas z Prusinovic panství Potštát a od této doby rod přijal přídomek Potštátští z Prusinovic. V roce 1627 byl rod povýšen do panského stavu. V 17. století se rod rozdělil na dvě hlavní linie hraběcí větev Podstatzkých- Lichtenštejn a baronské větve Podstatzkých z Prusinovitz a Thonsernu. Dědictvím po vymřelém rodu Lichtenštejnů z Kastelkornu uplatnili v roce 1762 nárok na jejich jméno a erb. Rodina Potštátských-Lichtenštejn patřila k nejvyšší šlechtě v Rakousku.  Rod vlastnil mnoho statků na Přerovsku a Zlínsku. Zastávali úřady různého významu a důležitosti na Moravě a vyskytují se hojně jako svědci nebo ručitelé při uzavírání smluv a dohod.

Rekonstrukce erbu rodu Podstatských z Prusinovic podle heraldické předlohy Jiřího Loudy.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Jan Felix Potštátský z Prusinovic 

Jan Felix Potštátský z Prusinovic zemřel v roce 1634. Byl synem Jana Bernarta Potštátského z Prusinovic a jeho manželky Aleny Rejzvicové z Kadeřína. V letech 1619 – 1620 se účastnil povstání moravských stavů proti Ferdinandovi, kvůli čemuž ztratil Potštát. V roce 1624 vstoupil do katolické církve. V roce 1626 působil v úřadu nejvyššího písaře moravského jako rada věhlasného rekatolizátora kardinála Ditrichštejna. Zemřel bez potomků, proto jeho majetek zdědil jeho strýc Kryštof Karel Potštátský z Prusinovic

Rekonstrukce erbu rodu Podstatských z Prusinovic podle heraldické předlohy Jiřího Loudy.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Kryštof Karel Potštátský z Prusinovic 

Kryštof Karel Potštátský z Prusinovic se narodil v roce 1627 a zemřel roku 1645. Byl synem Tasa Potštátského. Svou kariéru začal jako voják, kde získal hodnost plukovníka. V letech 1625 – 1628 zastával úřad nejvyššího dvorského sudího na Moravě. V roce 1627 byl povýšen do panského stavu. Oženil se s Annou Salomenou Jager von Poysbrunn, se kterou měl čtyři syny Jiřího Valeriána, Zikmunda Ondřeje, Karla Šebestiána a Kryštofa Karla.

Rekonstrukce erbu rodu Podstatských z Prusinovic podle heraldické předlohy Jiřího Loudy.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Jiří Valerián Potštátský z Prusinovic 

Jiří Valerián Potštátský z Prusinovic zemřel v roce 1688. Byl synem Kryštofa Karla Potštátského z Prusinovic a jeho manželky Anny Salomeny Jager von Poysbrunn, Zastával úřad hofrychtéře olomouckého biskupství a zemského sudího. Měl syna Františka Dominika.

Rekonstrukce erbu rodu Podstatských z Prusinovic podle heraldické předlohy Jiřího Loudy.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

František Dominik Potštátský z Prusinovic 

František Dominik Potštátský z Prusinovic zemřel v roce 1721. Byl synem Jiřího Valeriána Potštátského z Prusinovic. Od roku 1702 zastával úřad nejvyššího sudího, od roku 1714 nejvyššího komorníka a také tajného rady. Dne 1. prosince 1707 byl povýšen do hraběcího stavu. Měl syna Jana Josefa.

Rekonstrukce erbu rodu Podstatských z Prusinovic podle heraldické předlohy Jiřího Loudy.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Jan Josef Potštátský z Prusinovic 

Jan Josef Potštátský z Prusinovic zemřel v roce 1766. Byl druhorozeným synem Františka Dominika Potštátského z Prusinovic. Stal se arcijáhnem Metropolitní kapituly u svatého Václava v Olomouci.

Rekonstrukce erbu rodu Podstatských z Prusinovic podle heraldické předlohy Jiřího Loudy.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Marie Quidobaldina Brigita Chotková 

Marie Quidobaldina Brigita Chotková se narodila v roce 1738 a zemřela roku 1810. Byla dcerou Rudolfa Chotka z Chotkova a Vojnína a jeho manželky Marie Aloisie Bruntálské z Vrbna, rozené Kinské. Marie byla dvakrát vdaná. Jejím prvním mužem se stal Jan Filip Taaff, se kterým měla syna Evžena Filipa. Podruhé se provdala za Josefa Emanuela hraběte Malabail de Canale, zakladatele pražské zahrady Kanálka. Z manželství se narodila dcera Josefina. Její druhý sňatek způsobil, že ji otec vydědil. Otec s ním nesouhlasil, protože jí domluvil svatbu s bratrem jejího zemřelého manžela.

Autor: Graf Gyula Andrássy – Magyarország címeres könyve (Liber armorum Hungariae) BevezetteAndrássy Gyula gróf. A bentnevezett törvényhatósági levéltárosok közremüködésével szerk. Alapi Gyula [et al.], Tafel 147, Volné dílo,

Josefina Malabail de Canale 

Josefina Malabail de Canale se narodila v roce 1771 a zemřela roku 1833. Byla dcerou hraběte Josefa Emanuela Malabaila de Canale a jeho manželky Marie Quidobaldiny Brigity Chotkové. Dobové zdroje ji popisují jako velmi krásnou, duchaplnou, rozhodnou a racionálně uvažující ženu. Četla Kanta a zajímala se o demokracii. Jejím manželem se stal Jan Nepomuk Pachta z Rájova, se kterým měla syna Karla. Manželství však nebylo šťastné a Josefína po určitém čase odešla i se synem zpět k otci, kde se vychovatelem jejího syna stal Josef Georg Meinert. Vznikl mezi nimi velmi silný citový vztah, ze kterého se narodila dcera Franciska, nazývaná Fanny, která zemřela v roce 1811 a syn Hugo.

Autor: Incisa – disegno, Volné dílo,

Hugo Meinert 

Hugo Meinert se narodil v roce 1805 a zemřel roku 1858. Byl nelegitimním synem Georga Meinerta a Josefiny Malabail de Canale. O jeho vzdělání staral otec.

Fany Fattonová

Fany Fattonová, rozená Fanny HenrietteWilhelmine Julie von Heinauf Freiburg/Elle se narodila v roce 1820 a zemřela v roce 1881. Byla dcerou Johanna Theodora von HeinaufFreiburg/Elbe a jeho manželky Franzisky Clementine Elisabeth von Eltz. V roce 1837 se provdala za Johanna Jacoba Fattona, který byl zámožným obchodníkem a spolumajitelem firmy Du Pasquier Fatton&Comp. Po smrti svého muže roce 1866 vstoupila se svou dcerou Emmou Marií do firmy jako spolumajitelka. V roce 1867 zdědily podíl firmy a Fanny zakoupila panství Šenov a Bartošovice.

Emma Marie Fatton 

Emma Marie Fatton byla dcerou Johanna Jacoba Fatonna a jeho manželky Fanny, rozené von Heinauf Freiburg/Elbe. Provdala se za Josefa Aresina, se kterým měla dva syny a dceru. Manželství však nebylo šťastné a Emma odešla do Vídně. Bartošovice převedla na svého manžela.

Josef Aresin 

Josef Aresin se narodil v roce 1829 a zemřel roku 1899. Byl synem Karla Aresina a jeho manželky Kláry, rozené Neuherr. Do roku 1866 sloužil v rakouské armádě, kde zastával úřad písaře generálního štábu a později dosáhl hodnosti majora generálního štábu. Byl aktivním politikem. Zasedal v Říšské radě a na Moravském zemském sněmu, kde hájil zájmy velkostatkářů. V roce 1885 patřil na Říšské radě do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů. Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub. V roce 1890 je uváděn jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, s oficiálním názvem Sjednocená německá levice. Oženil se s Emmou Marií Fatton a dostal úřední povolení používat jméno Aresin-Fatton. Z manželství se narodili dva syni Johann a dcera Henriette.

Dr. Artur Czeczowiczka 

Dr. Artur Czeczowiczka se narodil v roce1875 a zemřel roku 1957. Byla synem Salomona Samiho Czeczoviczky a jeho manželky Jeanetty Jenni, rozené Weiner. Získal titul doktora filozofie. Oženil se s Irmou Adlerovu. Z manželství se narodily dcery Hanna Hanerl a Erika. Kvůli svému židovskému původu odešel v roce 1938 z Bartošovic do Ameriky, kde také zemřel.

Zájímavost

Bartošovický platan

Bartošivický platan – autor: Kankovaa – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0,

Bartošovický platan roste severně od zámku a je to nemohutnější platan v České republice.  Jeho výška dosahuje 36 m. V roce 1834 jej nechal dovézt z Anglie a vysadil Josef Meinertna památku své dlouholeté družky Josefiny Pachtové, rozené Malabaila de Canalle. Podle odborného hodnocení, které bylo provedeno v roce 2015, byl stav stromu velmi dobrý. Dne 27. října 2001 byl platan přejmenován na Josefínin a zároveň označen chráněným památným stromem.

Odkazy

https://www.bartosovice.cz/?hledej=historie&lang=cs

https://cs.wikipedia.org/wiki/Barto%C5%A1ovice_(z%C3%A1mek)

http://www.bartosovickymlyn.cz/

https://www.hrady.cz/zamek-bartosovice-novy-jicin/texty?tid=5857&pos=1000

https://cs.wikipedia.org/wiki/Barto%C5%A1ovick%C3%BD_platan

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vok_I._z_Krava%C5%99

https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%A1ek_z_Krava%C5%99

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lacek_z_Krava%C5%99_a_Helf%C5%A1tejna

https://galerieosobnosti.muzeumnj.cz/jan-vi-z-kravar

https://leporelo.info/sedlnicti-choltic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Podstat%C5%A1t%C3%AD_z_Prusinovic

https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/hrabenka-josefina-pachtova

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Aresin-Fatton

Použitá literatura

P: Novák, E. Lukášová, S. Petráš, J. Hutťanová; Zahrady a parky hraběcího rodu Chotků

Miroslav Plaček; Dvě méně známé tvrze na moravském břehu Odry

Nada Moyzesová; Pověsti moravských hradů a zámků

Jiří Kamler; Dějiny moravské větve Žerotínů od jejího počátku do pozdního středověku; BP

Šenovský zámek a jeho osud