Batelov

Příspěvky B

Batelov – odkaz na mapy

Batelov

leží asi 20 km jihozápadně od Jihlavy v Kraji Vysočina. Rozkládá se po obou stranách historické česko-moravské zemské hranice. Název Batelov je odvozen od zdrobněliny osobního jména Bat (t)o a jeho význam byl „Batelův majetek“.

Autor: Krabat77 – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0,

Během let měl název různé podoby. Poprvé je zmiňován jako ves Patelov v roce 1272. Původní osada stála v části zvané Na Vůbci. V roce 1534 se stal Batelov městečkem. Přesné datum založení vsi není známo. Poprvé se objevuje v roce 1279, kdy je zmiňován, místní kněz Leopoldo plebano de Batelov.

V roce 1325 získal Batelov Jindřich z Lipé, který jej uděloval jako léno. Po něm jej zdědil jeho syn Jan z Lipé. V roce 1361 seděl na Batelově Hynek st. Tluksa. V letech 1353 – 1376 sídlil v Batelově Ješek řečený Paktuna. V letech 1413 – 1418 byl leníkem na Batelově Jan z Pacova.

Dalším leníkem byl Zikmund z Batelova a po něm v roce 1434 jeho syn Havel z Batelova. V letech 1484 – 1487 seděli na Batelově Jan a Ryneš z Prostého. V roce 1503 je zde zmiňován jako leník Petr z Prostého, v letech 1515 – 1517 Jindřich z Prostého. Poté zde seděl Mikuláš Batelovský z Prostého. V roce 1534 získal Batelov v alod Mikuláš Radkovec z Mirovic.

Po smrti Mikuláše zdědili majetek jeho synové Jindřich a Karel, kteří Batelov v roce 1546 prodali Augustinu Mackovi (Máčkovi) z Čížova, který zde sídlil do roku 1564. V roce 1564 je na Batelově zmiňován Jiří z Čížova. V roce 1566 zde sídlil Jeroným Macák Čížovský z Čížova, v roce 1586 Jiří Macák Čížovský z Čížova, po něm v letech 1606 – 1610 bratři Václav a Petr Macákové Čížovští z Čížova.

V letech 1619 – 1625 vlastnil Batelov Jan Jiří Čížovský z Čížova, který jej prodal. V roce 1625 koupil Batelov Hynek Ladislav Krabice z Veitmíle. Po smrti Hynka Ladislava zdědil majetek jeho syn Jindřich Krabice z Veitmíle.

Ten zemřel bez potomků, proto panství Batelov přešlo na jeho sestru Marii Františku a jejího muže Alberta Ladislava Odkolka z Újezdce, který zde seděl v letech 1659 – 1668. Po smrti Alberta Ladislava v 1668 zdědil Batelov jeho syn František Antonín.

Po jeho smrti v roce 1676, kdy mu bylo pouhých šestnáct let, se ujal Batelova jeho děd Vilém Jindřich Odkolek z Újezdce a strýc Rudolf Jindřich Odkolek z Újezdce.  V roce 1690 se stal jediným vlastníkem Batelova Jaroslav Šťastný Odkolek z Újezdce.

Po Jaroslavovi vlastnil do roku 1697 Batelov Vilém František Odkolek z Újezdce a od roku 1697 pak opět Rudolf Jindřich Odkolek z Újezdce. Po Rudolfu Jindřichovi zdědil Batelov jeho syn Filip Antonín. Dalším držitelem byl syn Rudolfa Jindřicha Filip Antonín, který se v roce 1710 psal jako pán Batelova.

Po Filipově smrti zdědila panství Batelov jeho manželka Marie Maxmiliána, roz. z Valdorfa. Ta 1. června 1735 prodala panství za 105 000 zlatých c.k. dvornímu radovi Janu Kryštofovi Burkhardovi, svobodnému pánu Klee.

Po smrti Jana Kryštofa v roce 1761 zdědil batelovské panství jeho syn František Ludvík Burkhard Klee, který je v roce 1806 prodal Arnoštu hraběti z Blankenšteinu. Na základě závěti hraběte Arnošta se novým batelovským pánem stal v roce 1816 jeho synovec Ludvík Jindřich hrabě Blankenstein. Po smrti Jindřicha dědí majetek jeho syn Karel hrabě Blankenštein. Ten zemřel roku 1891 a Batelov přešel na jeho syna Jana hraběte Blankenštein.

V městysu Batelov žije 2 337 obyvatel, sídlí zde 71 firem a 328 živností. Městys se člení na 5 katastrálních území: Batelov, Lovětín, Rácov, Novou Ves a Bezděčín.

Název městyse se vyvíjel od varianty Batelov (1279), Patlau (1325), Batholowicz (1361), Bathalow (1412), Patlaun (1571), Bathelowie (1534) až po Battelau a Batelow (1678).

V roce 2010 byl během revitalizace Pilského rybníka prováděn archeologický průzkum, během něhož byly nalezeny na dně rybníka zbytky staveb, které pocházely z 13. a 14. století. Jsou to pravděpodobně pozůstatky zaniklé vsi.

V současné době je Batelov zemědělsky-průmyslovým střediskem.

V roce 2009 bylo Batelovu uděleno právo užívat znak a vlajku.

V Batelově pobýval o prázdninách u své tety, která byla hospodyní faráře J. Slavíka, Karel Havlíček Borovský. Jeho nejoblíbenějším místem byl kopec Vršek, který se dnes jmenuje Havlíčkův vršek. 

Starý Zámek

Batelov – starý zámek – Autor: Krabat77 – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0,

Původně tvrz stávala u řeky v místech, kterému se říká „Na Vůbci“. V roce 1406 se uvádí jako pustá.  Nová tvrz byla postavena okolo roku 1400 na levém břehu řeky Jihlavy, nedaleko brodu, který strážila. Dnes již není zcela patrné, zda stávala na místě starého nebo nového zámku.

S největší pravděpodobností byla přestavěna Jiřím Čížovským z Čížova na starý zámek. Na přelomu 16. a 17. století vznikl nový zámek. Starý zámeček začal sloužit již jen jako obydlí úředníků batelovského panství.

Starý zámek je nevýrazná jednopatrová budova s novější hodinovou věží. Stojí na půdorysu obdélníku s věžičkou uprostřed. Budova je součástí dvora na severním okraji obce. Navazuje na ni hospodářský dvůr.

Budova má bílou fasádu se zbytky sgrafit, okna rámuje kámen. Starý zámek je kulturní památkou České republiky. V současnosti není zámek veřejnosti přístupný.

Nový zámek

Batelov – nový zámek – Autor: Krabat77 – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0,

Vznikl okolo roku 1586. V roce 1681 za Okolků z Újezdce prochází zámek barokní úpravou, při které je dostavěno nové křídlo.  V roce 1755 nechal zámek klasicistně přestavět a rozšířit Jan Kryštof Burkhard de Klee. V roce 1806 byl zámek pro dluhy v dražbě prodán hraběti Janu Swéerts-Sporckovi.

V roce 1893, kdy vlastnili zámek Blankensteinové, prošel zámek dalšími úpravami. V druhé polovině 20. století byl zámek necitlivě přestavěn. V 80. letech 20. století bylo do zámku umístěno odborné učiliště společenského stravování.

Nový zámek se rozkládá na ploše 906 m², má čtyři nadzemní podlaží a je částečně podsklepen. Je postaven z cihel a elektrifikován. V budově se nachází čtyřicet čtyři místnosti.

Z renesanční stavby se dochovala přízemní klenutá síň s renesančním portálem. V přízemí se dochovaly valené klenby. Západní kratší křídlo v sobě pravděpodobně ukrývá pozdně renesanční jádro tvrze. Nový zámek je kulturní památkou České republiky. Zámek je v současné době ve vlastnictví pražské společnosti 7 Stones Investmens a není veřejnosti přístupný.

Držitelé

Ronovci

Ronovci také Hronovci nebo Ronovici byli jedním z nejstarších a nejvýznamnějších českých šlechtických rodů. Prvním známým příslušníkem rodu byl Smil Světlík z Tuháně, který je zmiňován na konci 12. století. Jeho synům Častolovi a Jindřichovi se podařilo získat území Žitavy a po roce 1238 byli v listinách uváděni s přídomkem ze Žitavy. Území, které získali, se táhlo od Pirny do podhůří Lužických hor až k České Lípě, a stalo se mocenskou základnou rodu. Své jméno si zvolili podle Ronova na Žitavsku. Během 13. a 14. století se Ronovci rozdělili do mnoha samostatných rodových linií. Společným znakem všech rodových linií byly zkřížené ostrve, nejčastěji černé ve zlatém štítě, lišily se pouze klenotem.

Autor: TMg – Vlastní dílo, based on the original version (uploaded 2006-06-28) of File:Wappen oybin.png., Volné dílo,

Páni z Lipé

Páni z Lipé byli starý český panský rod vzešlý z rozrodu Ronovců. Společným předkem všech Ronovců byl Smil Světlík z Tuháně. Jeho vnuk Chval z Lipé založil hrad a město Lipý, dnes Česká Lípa, podle kterého převzali přídomek z Lipé. Druhým vnukem byl Čeněk z Ojvína a rod se ihned rozdělil na lipskou a pirkenštejnskou větev. Členové rodu zastávali vysoké státní úřady, dědičný úřad nejvyššího maršálka i vyšehradského probošta.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Jindřich z Lipé

Jindřich z Lipé se narodil pravděpodobně roku 1275 a zemřel v roce 1329. Podle tradice byl synem Chvala z Lipé, ale podle nejnovějších poznatků byl jeho otcem Čeněk z Lipé. Okolo roku 1296 odešel do Prahy ke královskému dvoru. Jindřich působil ve službách krále Václava II. V roce 1303 získal za své zásluhy v Polsku Žitavu. Zřejmě kvůli souboji jeho družiny během turnaje, který pořádal král Václav II., však ztratil jak přízeň krále, tak i nově nabytou Žitavu. Znovu ji získal v roce 1305 a tentokráte si ji podržel až do roku 1319. V roce 1304 spolu se svým přítelem Janem z Vartenberka uhájil v bojích s římským králem Albrechtem Habsburským Kutnou Horu, která byla pro české země pro svoje bohatá ložiska stříbra velmi důležitým městem. Zprvu pomáhal svým vlivem Jindřichu Korutanskému na český trůn, ale za několik let se přičinil o jeho vypuzení ze země. V roce 1310 byl jmenován Janem Lucemburským podkomořím, správcem zemských cenností a českým maršálkem. V roce 1311 jej úřadu podkomořího zbavil, v roce 1315 mu však tento úřad navrátil. V roce 1315 byl také z popudu Elišky Přemyslovny, manželky Jana Lucemburského, obviněn ze spiknutí proti králi a uvězněn na hradě Týřov. Na stranu Jindřicha z Lipé se však postavila větší část české šlechty a také jeho životní partnerka Eliška Rejčka, a tak byl v dubnu 1316 po půlročním věznění propuštěn. Proti odbojné šlechtě si Jan Lucemburský povolal napomoc německé žoldnéře, ale šlechta v čele s Jindřichem z Lipé mu pohrozila sesazením. Smír byl sjednán v dubnu 1318 v Domažlicích za pomoci Ludvíka Bavora. Jindřich z Lipé si postupně získal královu důvěru. Mezi 31. srpnem a 3. zářím 1319 vyměnil Jindřich Žitavu, hrady Ronov, Ojvín a Krásný Buk s králem Janem za území na Moravě, kam se odstěhoval. V tomto roce také prodal Českou Lípu i s okolními vesnicemi svému bratranci Hynkovi Berkovi z Dubé. Jindřich byl pověřen králem Janem správou země v době své nepřítomnosti, jmenoval ho zemským hejtmanem a v roce 1321 říšským maršálkem. Jindřich se ke konci svého života zdržoval převážně v Brně, kde si s Eliškou Rejčkou zřídil vlastní dvůr. Do Brna svolával i kolokvia, šlechtická sněmovní a soudní shromáždění, což bylo jinak pouze královo právo. Jindřich se jako mladý oženil se Scholastickou, původem snad od pánů z Kamence, se kterou měl syny Jindřicha, Jana, Pertolda a Čeňka a snad i tři dcery Kateřinu, Kláru a Markétu. Zemřel v roce 1329 ve věku šedesáti let. Byl pochován v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.

„… v den svatého Rufa mučedníka, zemřel v Brně muž urozený a statečný. Jindřich starší, řečený z Lipé, o němž se často děje zmínka v předcházejícím vypravování, protože byl bohatstvím, mocí a světskou slávou nejvíce nad ostatní pány povýšen. Pro jeho smrt tolik plakala a žalostnila královna Alžběta, zvaná Hradecká, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek. A protože se nechtěla od něho odloučit jak v životě, tak i v smrti, ustanovila, aby bylo jeho tělo s úctou pochováno v klášteře jejího nového založení.“ (Zdroj: Zbraslavská kronika)

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Jan z Lipé

Jan z Lipé se narodil okolo roku 1309. Byl synem Jindřicha z Lipé. V roce 1330 zastával úřad moravského zemského hejtmana. V roce 1337 získal dědičný titul nejvyššího maršálka a stal se seniorem rodu. Koncem roku 1336 se zúčastnil s Janem Lucemburským a markrabětem Karlem válečné výpravy do Pruska a na Litvu, v dubnu 1337 pak s markrabětem Karlem výpravy do Tyrol na pomoc Karlovu mladšímu bratru Janu Jindřichovi. Jan měl syna Jindřicha a dceru.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Pacovští

Pacovští měli ve znaku krokev tedy pruhy pošikem a pokosem, které vycházely ze strany a uprostřed vrchu se sbíhaly. Barvy byly bílá a červená. Rod pocházel z Pacova. Pacovští byli starý vladycký rod spojený původně s Pacovem v Čechách. Ve 14. století se část jejich příslušníků přesunula na Moravu a Vysočinu, kde získala další majetky. Jedním z nejvýznamnějších dokladů jejich působení je Batelov, který drželi ve 14. století. V 15. století své majetky v Čechách prodal a odešel na Moravu.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Ješek z Pacova řečený Paktuna

Ješek z Pacova řečený Paktuna pocházel z rodu Pacovských. Měl dceru Kunku a syna Viléma. V roce 1361 koupil od Hynka Tluksy z Pacova Hradišťko a začal užívat přídomek z Hradišťka. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1398. Měl specifický  klenot křídlo kolmo dělené barvami.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Jan z Pacova a z Batelova měl za manželku Žofku.

Tluksové

Tluksové měli v erbu dva stříbrné meče se zlatými rukověťmi křížem přeložené v červeném poli. Byl to velmi rozvětvený rod, který vlastnil velký majetek na Pelhřimovsku. Členové používali různé predikáty jako Tluksa z Božejova, z Pacova, z Kamen, z Libkové Vody, z Vokova, z Vrábí, z Buřenic, ze Lhotic aj.

Hynek st. Tluksa byl synem Oneše Tluksy z Čechtic.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Jan z Pacova a z Batelova měl za manželku Žofku.

Zikmund z Batelova měl syna Havla.

Havel z Batelova byl synem Zikmunda z Batelova

Batelovští z Prostého

Batelovští z Prostého byli vladycký rod, který měl ve znaku sovu s rozpjatými křídly. Klenotem byla tři zkřížená kopí pod kloboukem. Rod vymřel v roce 1543. Posledním členem byl Mikuláš Batelovský z Prostého.

Podoba erbu je pouze ilustrační. Vytvořena podle popisu. Nevíme ani barvy, ani druh helmu.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Jan z Prostého podepsal v roce 1484 na Moravě landfrýd, šlo o právní kodex.

Ryneš z Prostého podepsal v roce 1484 na Moravě landfrýd, šlo o právní kodex.

Petr z Prostého

Jindřich z Prostého byl v roce 1519 upálen za lupičství a jiné zločiny.

Mikuláš Batelovský z Prostého zemřel v roce 1543. Za manželku měl Mílu z Broumovic. Byl posledním členem Batelovských z Prostého.

Podoba erbu je pouze ilustrační. Vytvořena podle popisu. Nevíme ani barvy, ani druh helmu.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Radkovcové z Mirovic

Radkovcové z Mirovic byli starým vladyckým rodem, který pocházel z jižních Čech. Nejstarším známým členem rodu je Heřman z Letů. Další předek Otík držel v roce 1404 Mirovice na Písecku, podle kterých získali svůj přídomek. Další jméno pak získali podle Radkovic. Od krále Vladislava II. dostali povolení převedení dvora do dědičného vlastnictví a zároveň byli zproštěni manské povinnosti. Dalším známým členem rodu je Jan Radkovský z Mirovic, jehož pět synů po sobě zanechalo čtyři potomky, takže vznikly čtyři větve rodu.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Mikuláš Radkovec z Mirovic byl synem Oldřicha ml. Radkovce z Mirovic. Oženil se s Johankou z Vlásenic, se kterou měl syny Jindřicha a Karla.

Jindřich Radkovec z Mirovic byl synem Mikuláše Radkovce z Mirovic a jeho ženy Johanky z Vlásenic.

Karel Radkovec z Mirovic byl synem Mikuláše Radkovce z Mirovic a jeho ženy Johanky z Vlásenic.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Mackové Čížovští z Čížova

Mackové Čížovští z Čížova jsou původně měšťanský rod z Jihlavy. Zakladateli byli bratři Augustýn a Jeroným, kteří byli v roce 1531 povýšeni do panského stavu. Nejprve používali přídomek z Rybenska. 25. dubna 1537 si svůj přídomek nechali změnit podle zakoupeného statku Čížov.

Zdroj: Zdeněk Jaroš – Jihlavská měšťanská heraldika, Vlastivědný sborník Vysočiny 7, 1990, s. 252, č. 47.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Augustin Macek z Čížova

Jeroným Čížovský z Čížova měl syna Petra.

Petr Macák Čížovský z Čížova byl synem Jeronýma Čížovského z Čížova. Oženil se s Evou Vrocheňovou z Reptů. Z manželství se narodili synové Petr, Jakub a Václav.

Václav Macák Čížovský z Čížova zemřel v roce 1618. Byl synem Petra Macáka Čížovského z Čížova a jeho manželky Evy Vrocheňové z Reptů.

Petr Čížovský z Čížova zemřel v roce 1608. Byl synem Petra Macáka Čížovského z Čížova a jeho manželky Evy Vrocheňové z Reptů.

Jan Jiří Čížovský z Čížova stál na stavovské straně. Po bitvě na Bílé hoře mu byl majetek ponechán, ale musel přestoupit na stranu katolíků.

Zdroj: Zdeněk Jaroš – Jihlavská měšťanská heraldika, Vlastivědný sborník Vysočiny 7, 1990, s. 252, č. 47.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Krabicové z Veitmile

Krabicové z Veitmile jsou stará česká vladycká rodina. Původně rod pocházel z Durynska. Svůj přídomek odvozovali od tvrze Veitmile u Starých Smrkovic. Nejstarším známým členem rodu je Pešek, který je zmiňován v roce 1316 jako držitel vsi Střekova u Ústí nad Labem, který zde v roce 1319 vystavěl hrad. Ve 14. století se rod rozvětvil. Koncem 17. století vymřel.

Zdroj: Johann Siebmacher, Der Mährische Adel, heslo „Weitmühl (Krabic v. Weitmühl, Vejtmil)“, tab. 123.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Hynek Ladislav Krabice z Veitmile

Hynek Ladislav Krabice z Veitmile pocházel z rytířské větve. Byl důstojníkem v habsburské armádě. Za třicetileté války se vyznamenal a v letech 1628 a 1631 dosáhl polepšení erbu a potvrzení rytířského stavu a začal používat jméno Weitminar z Weitmile. Zastával úřad císařského rady, v roce 1616 kastelána v Telči. V letech 1644–1649 byl nejvyšším sudím na Moravě. Byl horlivým katolíkem. Měl syny Jindřicha, Václava a Matěje a dceru Marii Františku.

Zdroj: Johann Siebmacher, Der Mährische Adel, heslo „Weitmühl (Krabic v. Weitmühl, Vejtmil)“, tab. 123.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Jindřich Krabice z Veitmile byl synem Hynka Ladislava z Veitmile.

Marie Františka Odkolková, roz. z Veitmile byla dcerou Hynka Ladislava Krabice z Veitmile. Provdala se za Albrechta Ladislava Odkolka. Zemřela v roce 1665.

Zdroj: Johann Siebmacher, Der Mährische Adel, heslo „Weitmühl (Krabic v. Weitmühl, Vejtmil)“, tab. 123.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Odkolkové z Újezdce

Odkolkové z Újezdce byli starý český vladycký rod. První zmínka o něm pochází ze 14. století, kdy je zmiňován Jiří z Újezdce, který byl pasován Přemyslem Otakarem I. na rytíře.  V roce 1398 je doložen Mikuláš, který vlastnil Násedlnice. Svůj přídomek přijali po Újezdci u Mladé Boleslavi. Na konci 17. století se rod rozdělil na českou a rakouskou větev. Česká linie vymřela na počátku 19. století, rakouská pak koncem 19. století.

Autor: Neznámý – Tyroff: Wappenbuch des österreichischen Monarchie, 1831–1868. Scan von Google / Bayerische Staatsbibliothek, Volné dílo,

Vilém Jindřich Odkolek z Újezdce

Vilém Jindřich Odkolek z Újezdce zemřel v roce 1681. Byl synem Salomény Odkolkové ze Mnétic a prvním příslušníkem české větve.  Zastával úřady regenta lichtenštejnského panství, královského rady, soudce komorního soudu a vrchního nad královskými statky. V roce 1680 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Oženil se s Eliškou Polyxenou roz. Hornateckou z Dobročovic.  Z manželství se narodilo sedm synů Karel, Albrecht Ladislav, Rudolf Jindřich, Vilém František, Jaroslav Šťastný, Ferdinand Maxmilián a Leopold Arnolt.

Autor: Neznámý – Tyroff: Wappenbuch des österreichischen Monarchie, 1831–1868. Scan von Google / Bayerische Staatsbibliothek, Volné dílo,

Albrecht Ladislav Odkolek z Újezdce

Albrecht Ladislav Odkolek z Újezdce zemřel v roce 1668. Byl synem Viléma Jindřicha Odkolka z Újezdce a jeho manželky Elišky Polyxeny roz. Hornatecké z Dobročovic. Byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou se stala Marie Františka roz. z Veitmile. Podruhé se oženil s Julianou roz. Stošovou, se kterou měl syna Františka.

Autor: Neznámý – Tyroff: Wappenbuch des österreichischen Monarchie, 1831–1868. Scan von Google / Bayerische Staatsbibliothek, Volné dílo,

František Antonín Odkolek z Újezdce

František Antonín Odkolek z Újezdce zemřel v roce 1676. Byl synem Albrechta Ladislava Odkolka z Újezdce a jeho druhé manželky Juliany roz. Stošové.

Autor: Neznámý – Tyroff: Wappenbuch des österreichischen Monarchie, 1831–1868. Scan von Google / Bayerische Staatsbibliothek, Volné dílo,

Rudolf Jindřich Odkolek z Újezdce

Rudolf Jindřich Odkolek z Újezdce byl synem Viléma Jindřicha Odkolka z Újezdce a jeho manželky Elišky Polyxeny roz. Hornatecké z Dobročovic. Oženil se s Marií Eliškou z Kotvic. Z manželství se narodila dcera a syn Filip Antonín.

Autor: Neznámý – Tyroff: Wappenbuch des österreichischen Monarchie, 1831–1868. Scan von Google / Bayerische Staatsbibliothek, Volné dílo,

Filip Antonín Odkolek z Újezdce

Filip Antonín Odkolek z Újezdce se narodil v roce 1668 a zemřel roku 1739. Byl synem Rudolfa Jindřicha Odkolka z Újezdce a jeho manželky Marie Elišky z Kotvic. Oženil se s Marií Maxmiliánou roz. z Valdorfu, se kterou měl syny Františka Václava, Jana Václava, Josefa, Antonína Ignáce a tři dcery.

Autor: Neznámý – Tyroff: Wappenbuch des österreichischen Monarchie, 1831–1868. Scan von Google / Bayerische Staatsbibliothek, Volné dílo,

Jaroslav Šťastný Odkolek z Újezdce

Jaroslav Šťastný Odkolek z Újezdce zemřel v roce 1715 bez potomků. Byl synem Viléma Jindřicha Odkolka z Újezdce a jeho manželky Elišky Polyxeny roz. Hornatecké z Dobročovic.

Autor: Neznámý – Tyroff: Wappenbuch des österreichischen Monarchie, 1831–1868. Scan von Google / Bayerische Staatsbibliothek, Volné dílo,

Vilém František Odkolek z Újezdce

Vilém František Odkolek z Újezdce zemřel v roce 1692. Byl synem Viléma Jindřicha Odkolka z Újezdce a jeho manželky Elišky Polyxeny roz. Hornatecké z Dobročovic. Zastával úřad hejtmana jihlavského kraje a od roku 1683 královského rady.

Autor: Neznámý – Tyroff: Wappenbuch des österreichischen Monarchie, 1831–1868. Scan von Google / Bayerische Staatsbibliothek, Volné dílo,

Marie Maxmiliána Odkolková, roz. z Valdorfu

Marie Maxmiliána Odkolková, roz. z Valdorfu byla manželkou Filipa Antonína Odkolka z Újezdce. Z manželství se narodili synové František Václav, Jan Václav, Josef, Antonín Ignác a tři dcery.

Autor: Neznámý – Tyroff: Wappenbuch des österreichischen Monarchie, 1831–1868. Scan von Google / Bayerische Staatsbibliothek, Volné dílo,

Swéerts-Sporckové

Rod Swéerts-Sporckové vznikl sňatkem Anny Kateřina Sporckové, dcery Františka Antonína Sporcka, která se provdala za svého bratrance Karla Rudolfa barona Swéerts-Reist. Zároveň František Antonín Sporck svého zetě v roce 1718 adoptoval a ustanovil ho svým dědicem. František Karel Rudolf byl dekretem císaře Karla VI. za dne 15. 12. 1718 povýšen do hraběcího stavu a přijal jméno Swéerts-Sporck.

Zdroj historické předlohy: Tyroff, Wappenbuch der Österreichischen Monarchie, 1831–1868, scan Google / Bayerische Staatsbibliothek, Wikimedia Commons.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Filip Jan Swéerts-Sporck

Filip Jan Swéerts-Sporck se narodil v roce 1753 a zemřel roku 1809. Byl synem Jan Františka Kristiána Swéerts-Sporck a jeho první manželky Marie Barbory z Bubna a Litic. Působil ve státní službě v Haliči. Zastával úřad tajného rady a předsedy apelačního soudu v Krakově. Stejně jako jeho otec a děd byl svobodným zednářem. Byl třikrát ženatý. Jeho první manželkou se stala hraběnka Kolovrat-Krakovská, se kterou měl syny Jana Křtitele Filipa, který byl duševně chorý. Filipa Karla a dceru Rozinu. Jeho druhou manželkou se stala Anna hraběnka Běšinová. Z manželství se narodily dcery Gabriela a Jana. Potřetí se oženil s Aloisií hraběnkou Pötting-Persing, se kterou měl dcery Filipínu, Barboru a syna Josefa.

Zdroj historické předlohy: Tyroff, Wappenbuch der Österreichischen Monarchie, 1831–1868, scan Google / Bayerische Staatsbibliothek, Wikimedia Commons.

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Burkhardt von der Klee

Rod Burkhardt von der Klee pocházel ze Švábska. Svůj přídomek získali podle hradu Kleeberg. Později se usadili na Moravě. V roce 1723 byl rod povýšen do stavu svobodných pánů.

Zdroj předlohy: Wikimedia Commons, Burkhardt von der Klee – Tyroff (historické vyobrazení erbu).

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Jan Kryštof Burkhardt von der Klee

Jan Kryštof Burkhardt von der Klee se narodil v roce 1622. Věnoval se diplomacii. V roce 1648 zastával úřad tajného rakouského vyslance. Později se stal radním a inspektorem v Engelhardtszellu a Vöcklabrucku. V roce 1655 byl povýšen do stavu říšského rytíře. Měl syna Franze Ludvíka.

Zdroj předlohy: Wikimedia Commons, Burkhardt von der Klee – Tyroff (historické vyobrazení erbu).

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Franz Ludvík Burkhardt von der Klee

Franz Ludvík Burkhardt von der Klee byl synem Jana Kryštofa Burkhardt von der Klee. V roce 1810 se oženil s Barbarou, rozenou Schafftgotsch.

Zdroj předlohy: Wikimedia Commons, Burkhardt von der Klee – Tyroff (historické vyobrazení erbu).

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Blankensteinové

Rod Blankensteinů se řadil mezi chudší šlechtu.

Arnošt Pavel Kristián hrabě Blankenstein zemřel v roce 1816. Vstoupil do císařské armády Marie Terezie, kde dosáhl hodnosti generála jízdy. V roce 1795 ze zdravotních důvodů z armády odešel. Po předčasné smrti svého bratra se ujal svých nezletilých synovců Ludvíka Jindřicha a Kristiána Bedřicha.

Ludvík Jindřich hrabě Blankenstein

Karel hrabě Blankenstein

Jan hrabě Blankenstein

Zdroj předlohy erbu: Johann Siebmacher, Wappenbuch, heslo Blankenstein, digitalizováno v databázi Arcanum Digitheca – Siebmacher Wappenbuch

Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Odkazy

https://www.batelov.cz/historie-batelova/d-1267/p1=6362

https://cs.wikipedia.org/wiki/Batelov

https://www.lysahora.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=115667

https://cs.wikipedia.org/wiki/Batelov_(star%C3%BD_z%C3%A1mek)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Batelov_(nov%C3%BD_z%C3%A1mek)

https://jihlavska.drbna.cz/z-kraje/jihlavsko/16511-do-zamku-v-batelove-se-vrati-zivot-nabizi-se-tu-vybudovat-svatebni-resort-nebo-dum-pro-seniory-zamysli-se-novy-majitel.html

https://www.vinarstvipanuzlipe.cz/content/10-jindrich-z-lipe-a-jeho-moravske-statky

https://cs.wikipedia.org/wiki/Krabicov%C3%A9_z_Veitmile

https://cs.wikipedia.org/wiki/Odkolkov%C3%A9_z_%C3%9Ajezdce

https://de-m-wikipedia-org.translate.goog/wiki/Datei:Burkhard_von_der_Klee_-_Tyroff_AT.jpg?_x_tr_sl=de&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=sc

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sweerts-Sporckov%C3%A9

https://www.radsvatehohuberta.cz/cs/o-radu/historie/f-a-hrabe-sporck/126-sweerts-sporckove

Použitá literatura

Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze, roč. XIII. Č.1

Dr. Ladislav Hosák; Historický místopis země Moravskoslezské

Radek Čech; Zpracování návrhu revitalizace zámku v obci Batelov; Bakalářská práce

Děkujeme, že jste si udělali čas na historii.
Pokud se chcete podívat, co dalšího pro vás tvoříme,
můžete navštívit Dubového skřítka.