HISTORIE KE KÁVĚ

BATOUCHOVICE

https://mapy.cz/zakladni?source=ward&id=508&ds=1&x=15.9044319&y=49.3124854&z=14

Batouchovice jsou místní částí obce Bochovice, od které jsou vzdáleny necelý kilometr. Leží na samém konci třebíčského okresu, v podhůří Žďárských vrchů. Malá vesnička je obklopena kopcovitou krajinou s jehličnatými lesy, loukami a pastvinami. Své jméno získala podle obyvatel Batúchovici, které bylo odvozeno od jména Batúch.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1381, kdy Přibík Ostruh z Černčína, který koupil ves od Jana z Meziříčí, prodává část vsi Tomáši Hrbkovi ze Rže. Mezi lety 1381 – 1393 prodal Přibík část vsi Pavlíkovi z Újezda a v roce 1393 předal část klášteru v Třebíči. V roce 1406 je majitelkou Dorota, vdova po Pavlíkovi z Újezda, která vzala na spolek svého syna Mikuláše. V roce 1428 Mikuláš svou matku vyplatil a stal se jediným vlastníkem této části obce. Další část patřila Janu z Batouchovic. Po zrušení kláštera byly Batouchovice jako součást kláštera v zástavě v roce 1556 postoupeny Vratislavu II. z Pernštejna. V roce 1558 Vratislav z Pernštejna prodal Batouchovice Burianu Osovskému z Doubravice. Po něm je v roce 1563 zdědil jeho syn Smil Osovský, který je v roce 1570 předal Januz Žerotína, a tím se staly Batouchovice součástí náměšťského panství. Po jeho smrti v roce 1583 zdědil panství jeho syn Karel st. z Žerotína, který je v roce 1629 prodal Albrechtu z Valdštejna, který při koupi pravděpodobně vystupoval jako prostředník a kupoval panství pro Jana Křtitele z Verdenberka. Po smrti Jana Křtitele zdědil panství jeho syn Jan Ferdinand z Verdenberka. Jan Ferdinand vytvořil ze svých majetků majorátní fideikomis, který získal jeho bratranec Alexandr z Verdenberka. V roce 1672 získal panství Alexandrův syn Jan Filip z Verdenberka. Jan byl posledním mužským členem rodu. Po jeho smrti v roce 1733 zdědil panství Václav z Enkenfurtu, který v roce 1738 zemřel jako poslední člen rodu. Jednou z dědiček byla Marie Josefa Rottalová. V roce 1752 koupil panství Bedřich Vilém Haugvic. V roce 1765 Bedřich zemřel a panství odkázal Marii Josefě z Frankenberku, neteři své druhé manželky, která se provdala za Karla Viléma I. Haugwice, na kterého panství přešlo. Ten v roce 1794 předal správu svému synovi Jindřichu Vilémovi III. Haugvici. V roce 1834 převzal panství jeho syn Karel Josef Vilém Haugvic. Po smrti Karla Josefa v roce 1784 se majetku ujal jeho starší syn Jindřich Vilém IV., který 27. října 1881 statek Batouchovice  prodal. Jedna polovina statku přešla na Ludvíka a Jindřicha Hellery a druhá pak na Adolfa Lieblicha. Po smrti Ludvíka Hellera zdědila jeho díl jeho manželka Františka a syn Ludvík. Ludvík Heller pak v roce 1893 přikoupil ještě část Adolfa Lieblicha. V roce 1894 zdědil díl Jindřicha Hellera a v roce 1897, po smrti své matky i její díl. Díky tomu se opět statek zcelil.

Batouchovice byly panský dvůr s několika selskými staveními. Po první světové válce byl z části tohoto dvora vystavěn družstevní lihovar, který je v současné době opuštěný a chátrá. Batouchovice patřívaly pod správu Rudníkova. V šedesátých letech 20. století se staly místní částí Bochovice.

TVRZ

Tvrz v Batouchovicích byla vybudována nejpozději v první polovině 14. století. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1381, kdy prodal vladyka Přibík Ostruh z Černčína půl dvora s tvrzí Tomáši Hrbkovi ze Rže. Po roce 1385 se už tvrz v písemných pramenech nepřipomíná. Do dnešních dnů se po ní nezachovaly žádné pozůstatky, proto se neví, kde stávala, ani jak vypadala.

VLASTNÍCI

Jan z Meziříčí zemřel v roce 1399. Pocházel ze starého moravského rodu pánů z Lomnice z meziříčské větve. Byl posledním členem této větve. Jako stoupenec markraběte Jošta, dostával od něj roční plat za vojenské služby. Jako voják působil také v Itálii, kde v roce 1399 zemřel. Byl ženatý s Annou ze Šternberka, se kterou měl dceru Anežku, která se stala manželkou Lacka z Kravař.

Přibík Ostruh z Černčína

Tomáš Hrb ze Rže

Pavlík z Újezda měl ženu Dorotu a syna Mikuláše. Zemřel okolo roku 1406.

Dorota z Újezda byla manželkou Pavlíka z Újezda, se kterým měla syna Mikuláše.

Mikuláš z Újezda později z Batouchovic byl synem Pavlíka z Újezda a jeho manželky Doroty. Za manželku měl Elišku.

Jan z Batouchovic měl za manželku Markétu, se kterou měl syna Ondřeje.

Klášter v Třebíči Opatství bylo založeno na počátku 12. století údělnými knížaty Oldřichem Brněnským a Litoldem Znojemským. Samotný klášter vznikl „uprostřed třebečského lesa“. Postupně získal od svých zakladatelů, a později jejich potomků, rozsáhlé statky v okolí Brna, Ivančic, Náměště a území na jih od Třebíče. Klášter sloužil jako pohřebiště brněnsko-znojemské linie rodu Přemyslovců. Významným počinem kláštera bylo v 70. letech 13. století založení města Třebíče. Klášter působil od začátku jako centrum vzdělanosti.  V roce 1424 byl klášter obsazen husity. Ty opět vystřídali katolíci. Dobývání kláštera se opakovalo po celou dobu husitských válek a i za vlády Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína, což vedlo k hlubokému úpadku kláštera, který vyvrcholil, když Matyáš Korvín dal klášter s veškerým jeho majetkem do zástavy Zdeňku ze Šternberka. V roce 1528 se klášter dostal do zástavy Pernštejnů, kteří mnichy z kláštera definitivně vypudili.  Někdejší klášter byl postupně přestavěn na zámek.  V současnosti se v zámku nachází Muzeum Vysočiny Třebíč. Zámek byl zařazen na seznam památek UNESCO.