HISTORIE KE KÁVĚ

 Seinsheimové jsou šlechtický rod, který původně pocházel z Bavorska. Patřili k nejstarším rodům ve Frankách. Své jméno si dali podle rodového sídla Seinsheim východně od Ochsenfurtu. Z tohoto rodu pochází i česká větev, která je známá jako český knížecí rod Schwarzenbergů. Nejstarším písemně doloženým členem rodu je Eispertus de Souvensheim, který je poprvé zmiňován v roce 1147. Patřil do lenní rodiny würzburgských knížat-biskupů. Ve 13. – 14. století se rod rozdělil na tři větve. Seinsheimská linie se od první poloviny 14. století přikláněla k bavorskému dvoru. V 18. století patřili Seinsheimové mezi sedm nejvlivnějších rodů v Bavorsku. V roce 1917 vymřel rod po meči a v roce 1958 po přeslici.

Erkinger ze Seinsheimu se narodil v roce 1362 a zemřel 1437. Byl synem Michaela I. ze Seinsheimu a jeho manželky Markéty z Rožmberka. V roce 1399 po smrti svého otce převzal rodový majetek, který dále rozšiřoval. V roce 1406 byl jmenován do úřadu nejvyššího lovčího. Udržoval blízký vztah s králem Zikmundem Lucemburským, který jej v roce 1416 jmenoval císařským radou.Erkinger přenesl své rodové sídlo do mohutné Steigerwaldské pevnosti a začal se psát „Herrzu Schwarzenberg“. V této době také začal půjčovat peníze okolním pánům.  V roce 1417 se spolu s králem Zikmundem zúčastnil kostnického koncilu. V letech 1420 a 1429 zastával úřad královského generála. V roce 1429 byl povýšen do panského stavu a získal titul svobodného a korouhevního pána. Byl také ministeriálem würzburského knížete-biskupa Jana II. z Brunnu, od něhož koupil v roce 1432 panství na Marienbergu nad Würzburgem. Od roku 1432 zastával úřad soudního vykonavatele. Erkinger byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Anna z Bíbry, se kterou měl syny Michaela, Materna, Jindřicha, Heřmana a dcery Markétu a Anežku. Po smrti své první manželky v roce 1418 se oženil podruhé. Jeho ženou se stala Barbora z Abensbergu. Z manželství se narodili synové Erkinger, Bedřich, Oldřich, Jošt, Jan a Zikmund a dcery Kunhuta a Magdaléna.

Šlikové z Holíče a Pasounu patřili k českým šlechtickým rodům. Původně byli měšťanskou rodinou z Chebu. Prvním známým členem byl kancléř Kašpar Šlik, který získal značný majetek. V 15. století rod ovládal velkou část severozápadních Čech. V roce 1437 obdržel rod jako první z Českého království říšský hraběcí titul. Počátkem 16. století moc rodu ještě vzrostla díky objevu ložisek stříbra na v Krušných horách a získáním práva ražby vlastních mincí. V roce 1547 po porážce stavovského povstání o část majetku přišly, protože se postavili na stranu stavů. Po bitvě na Bílé hoře přišli o další majetek v západních Čechách. Díky maršálu Jindřichu Šlikovi, který vstoupil do služeb Habsburků, rod získal majetek ve východních Čechách, který si rod udržel až do 20. století. Do světových dějin peněžnictví se rod zapsal vznikem výrazu dolar, který má původ v jáchymovském tolaru, který se razil na šlikovském panství v Jáchymově v 16. století.

Matyáš Šlik z Holíče a Pasounu se narodil v roce 1400 a zemřel roku 1487. Byl synem Jindřicha Šlika a jeho manželky Konstancie z Collalta markraběnky z Trevisa. V roce 1428 ukončil studia na artistické fakultě ve Vídni a zapsal se ke studiu práv, které ukončil v roce 1430 bakalářskou promocí. V roce 1432 pokračoval ve studiu na univerzitě v Bolgni. Od roku 1431 zastával úřad tajemníka krále Zikmunda Lucemburského. V roce 1433 byl jmenován proboštem ve Staré Boleslavi. V roce 1433 byl spolu s bratrem Kašparem povýšen králem Zikmundem do rytířského stavu a jmenován falckrabětem a vzdal se církevní dráhy. Byl mu udělen větší palatinát, čestný titul, který jej opravňoval k soudní pravomoci např. v otázkách závětí, adopcí apod. V roce 1434 se stal císařským baronetem, v roce 1437 říšským hrabětem z Pasounu a v roce 1449 hrabětem z Holíče. Od roku 1435 zastával z pověření svého bratra Kašpara úřad chebského a loketského purkrabího. Po smrti Kašpara Šlika převzal purkrabský úřad v Lokti. V roce 1437 se oženil s Kunhutou ze Seinsheimu, se kterou měl syny Jeronýma, Mikuláše a Kašpara a dceru Annu.

Šternberkové patří k nejstarším českým a moravským rodům. Za zakladatele rodu je považován Diviš z Divišova, který je uváděn již v polovině 12. století jako přítel a rádce knížete Soběslava. Další prokazatelná zmínka pochází z 13. století, kdy je zmiňován Zdeslav ze Šternberku, člen družiny pozdějšího krále Přemysla Otakara II. V roce 1253 řídil obranu města Olomouce. V polovině 13. století byla založena dvě hlavní rodová sídla, hrad Český Šternberk na Sázavě a Šternberk na severní Moravě. Na přelomu 13. a 14. století se rod rozštěpil do několika větví. Příslušníci rodu Šternberků výrazně ovlivňovali politické události své doby a zastávali i ty nejvyšší zemské a církevní úřady.

Petr I. Holický ze Šternberka se narodil mezi lety 1412–1417 a zemřel v roce 1454. Byl synem Aleše Holického ze Šternberka a jeho první manželky Elišky Libuňové z Dubé. Zprvu stál na straně Zikmunda Lucemburského, později však přestoupil na kališnickou stranu. Patřil k zastáncům volby Ladislava Pohrobka na český trůn. Po vpádu Jagellonců do Čech vstoupil do česko-polského vojska. V roce 1438 byl zajat a předán do rukou saského vévody. Ze zajetí byl propuštěn až v roce 1444. V září 1444 se účastnil sjezdu Ptáčkovy strany a spojených východočeských landfrýdů v Kutné Hoře, kde volil Jiřího z Poděbrad za vrchního hejtmana tohoto uskupení. V roce 1447 vstoupil z finančních důvodů do služeb Viléma Saského, který jej ustanovil vrchním hejtmanem českého vojska. Petr na české politické scéně působil od konce 30. let do první poloviny 50. let. Za tuto dobu se účastnil šesti zemských sněmů, dvou stranických, jednoho mezistranického a jedné zahraniční legace. Nikdy nezastával žádný zemský úřad a nepatřilmezi členy zemských správců ani prozatímní vlády. K Petrovým vlastnostem patřila loajalita a spolehlivost. K nepříteli však dokázal být lstivý a úskočný. Byl také pomstychtivý, nesmlouvavý a neústupný. Za manželku si vzal v roce 1427 Annu ze Seinsheimu, se kterou měl syna Petra.