Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slovník N

Nejvyšší královský komoří

byl v dvanáctičlenném kolegiu čtvrtým nejvyšším stavovským zemským úředníkem Českého království. Stejně tak na Moravě patřil mezi sedm nejvyšších zemských úředníků. Podílel se na chodu zemského soudu. Pod jeho jurisdikci spadaly majetkové a trestní zaležitosti šlechtického stavu. Komorník byl původně dvorským úředníkem, který spravoval knížecí šaty, šperky, skvosty a samozřejmě finance. První zmínky o nejvyšším komorníkovi pocházejí z let 1177 - 1178. Jako správce komory spravoval královy příjmy a zároveň byl nejvyšším hospodařským a finančním úředníkem. Podstatnou složkou příjmů komory byly soudní pokuty, proto vykonával i soudní funkce. Možná právě proto byla jeho činnost stále více spojována  se zemským soudem a nakonec se proměnil v zemského úředníka. Ve třináctém století tento úřád většinou zástávali příslušníci šlechtického rodu Hrabišiců, ale nedrželi jej dědičně. Ve 13. a 14. století v králově nepřítomnosti  předsedal zemskému soudu. Po ukončení husitských válek se stal úřadem stavovským a stabilizoval se v hirearchii nejvyšších státních úředníků na čtvrtém místě. Podle dohod z let 1437 a 1497 tento úřád obsazovali jen páni. To bylo potvrzeno i v Obnoveném zřízení zemském v roce 1627. Před Bílou horou byl jmenován na doživotí, po roce 1627 jen na pět let.  Před rokem 1620 přísahal stavům  a od roku 1627 jen králi a jeho dědicům. Do zániku mistodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním s jeho jedenácti řádných členů. Velká změna nastala za vlády císaře Josefa II., který s tohoto úřadu udělal formální a čestnou funkci. Dočasně byl komoří postaven do čela Apelačního soudu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář