Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slovník o

Obnovené zřízení zemské

je název pro historické zemské ústavy pro Čechy z 10. května 1627 a Moravy z 10. května 1628.  Ferdinand vydal tyto ústavy bez souhlasu sněmu, pouze na základě vítězství nad stavy.

Hlavní ustanovení:

  • Místo dosavadního stavovského systému byl uzákoněn panovnický absolutismus.
  • Země koruny české prohlášeny za dědičnou v panovnickém habsburském rodě až do vymření mužského potomstva.
  • Katolické náboženství bylo prohlášeno za jediné povolené vyznání v českých zemích. Ti kteří se nechtěli „srovnat“ s panovníkem ve víře, museli se vystěhovat ze země, kromě poddaných, kteří museli přestoupit ke katolictví po dobré, nebo po zlém.
  • Duchovenstvo zaujalo první místo v zemském sněmu. Pražský arcibiskup, coby nejvyšší církevní autorita v zemi, získal čestný titul Primas Bohemiae.
  • Jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým. Ve skutečnosti mu však byl nadřazen,
  • Stavům bylo ponecháno povolování, rozvrhování a vybírání daní.
  • Zemské úředníky směl jmenovat pouze panovník a jemu byli také zodpovědní.
  • Ústní řízení bylo nahrazeno písemným.

Obnovené zřízení zemské obsahovalo ustanovení státního, soukromého a trestního práva, předpisy týkající se soudního a deskového řádu, připojena byla Svatováclavská smlouva z roku 1517 a Narovnání o hory a kovy z roku 1534 a 1575. V roce 1640 v Čechách a v roce 1650 na Moravě bylo doplněno Královskými deklaratorií a novelami, sbírkou královských rezolucí, vysvětlení a nových ustanovení. Obnovené zřízení zemské právně utvrzovalo podřízení českých zemí habsburskému absolutismu. Ustanovení obnoveného zřízení zemského se udržela až do roku 1848.

 

Odúmrť

Majetek, který nemá mužského dědice

 

Opočenská strana

Pevnou organizaci s jasnými písemně deklarovanými pravidly a závazky si východočeští katolíci nevytvořili nikdy, přesto je nepochybné, že zde působilo určité seskupení protihusitsky zaměřených feudálů, jemuž bývá připisováno označení Opočenská strana. Pojmenovaná je po Janu Městeckém z Opočna, který je považován za předáka této strany.

 

Orebité

Orebité je označení pro východočeskou skupinu husitů pojmenovanou podle kopce Oreb nad městečkem Třebechovice pod Orebem, na kterém se poprvé shromáždili 20. dubna 1420. Centrem svazu bylo královnino město Hradec Králové, které většinou ovládal radikální kněz Ambrož. Ostatní velká východočeská města se k husitům nepřidala, takže si hlavní slovo zpočátku ponechala šlechta. Jejím nejvýznamnějším představitelem byl Hynek Krušina z Lichtenburka. Svým náboženským cítěním orebité zpočátku připomínali umírněné Pražany. Postupně se však radikalizovali. V roce 1423 se velitelem orebitů stává Jan Žižka z Trocnova v čele nového bratrstva Menšího Tábora. Po jeho smrti v roce 1424 u Přibyslavi se orebité přejmenovali na sirotky.

 

Orebská strana

se postupně vytvářela v roce 1419 zprvu jako zájmové sdružení východočeských husitů bez jakéhokoliv vojenského zaměření. Branného charakteru nabývalo teprve v pozdějších měsících, kdy po smrti krále Václava IV. stoupalo napětí a situace směřovala k otevřenému konfliktu. Do čela orebských hejtmanů se postavil jako nejurozenější a nejautoritativnější Hynek Krušina, který celé hnutí usměrňoval v konzervativním duchu. Jako vojenská organizace se bratrstvo definitivně zformovalo asi v prvních měsících roku 1420, kdy se šlechtičtí vůdcové lidových houfů z jednotlivých východočeských oblastí dohodli s husitskými duchovními na společném postupu v případě krize a zvolili vojenské hejtmany. Vrchním hejtmanem se stal Hynek Krušina. Odchod Hynka v létě 1421 znamenal faktický konec bratrstva.

 

Osedlý

je člověk, který měl vlastní hospodářství

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář