Velké Albrechtice b

Václav II. Opavský se narodil v roce 1397 a zemřel v letech 1445 – 1449. Byl nejstarším synem Přemysla I. Opavského a Anny Lucké. Již od roku 1420 měl Václav vlastní úděl. Byly jím Hlubčice a také opavský dům v Praze, pozdější Faustův dům. V roce 1433 se stal knížetem, přestože jeho otec byl ještě naživu. Tímto opatřením chtěl Přemysl I. zabránit dalšímu drobení už tak malého panství ve Slezsku. V období husitských válek zpočátku Václav podporoval Zikmunda Lucemburského, ale v roce 1428 byl donucen přestoupit na husitskou stranu. Důvodem byla ochrana jeho majetku, což se však nepovedlo. Po smrti otce se Václav II. snažil vyhnout decentralizaci majetku, a proto ponechal svým sourozencům pouze formální moc. V roce 1440 byl nucen z finančních důvodů zastavit opolskému knížeti Boleslavovi V. město Cukmantel a hrad Edelštejn a prodat některé své majetky. Václav II. se oženil s Alžbětou z Kravař, se kterou měl syny Jana III. a Hanuše a dceru Annu.

Vilém I. Opavský se narodil pravděpodobně v roce 1410 a zemřel roku 1452. Byl synem Přemysla I. Opavského a jeho manželky Kateřiny z Minsterberka. V letech 1433 – 1445/9 byl na Opavsku spoluvládcem společně se svým starším bratrem Václavem. Po jeho smrti se stal samostatným knížetem opavsko-ratibořským a minsterberským. Udržoval politické svazky s vratislavským biskupem Konrádem IV. V roce 1443 se stal generálním starostou Slezska. Ve svém úřadu se 8. července 1445 přičinil o zavedení zemského pořádku na Slezsku. V roce 1435 se oženil se Salomenou z Častolovic, se kterou měl tři syny Bedřicha, Václava III. a Přemysla III. a dvě dcery Kateřinu a Annu. Zemřel 15. srpna 1452 a je pochován v kostele sv. Ducha v Opavě. Poručnictví nad dětmi svěřil bratru Arnoštovi, který však celý majetek rozprodal.

Arnošt Opavský se narodil v roce 1415 a zemřel roku 1464. Byl synem Přemysla I. Opavského a jeho manželky Kateřiny z Minsterberka. V letech 1433 – 1452 byl společně s bratry opavsko-ratibořským knížetem, v letech 1452 – 1456 pak samostatným opavským a minsterberským knížetem. Arnošt byl dosti rozporuplná osobnost. Neustále se topil v dluzích. V roce 1452 po smrti Viléma I. se stal hlavou opavských Přemyslovců a zároveň poručníkem Vilémových dětí. V roce 1456 prodal dědické nároky na minsterberské knížectví Jiřímu z Poděbrad. Bez ohledu na synovce zastavil společně s bratrem Přemyslem II. Opavu s přilehlými usedlostmi za 28 000 zlatých opolskému knížeti Boleslavovi V. V roce 1464 rezignoval na znovuzískání Opavy a přenechal všechna práva Jiřímu z Poděbrad. Zemřel v roce 1464 svobodný a bez potomků.

Zajíčkové z Hošťálkovic je starý slezský vladycký rod, který je od roku 1487 připomínán na Hošťálkovicích u Ostravy.

Mikuláš Zajíček z Hošťálkovic byl rytíř a měl dva syny Lacka a Václava.

Markvart Zajíček z Hošťálkovic

Václav Zajíček z Hošťálkovic

Páni z Děhylova

Z Domamyslic tento přídomek používala celá řada osob od poloviny 14. století až do konce století 15. Jako první byl znám v roce 1355 Mikuláš z Domamyslic.

Anežka z Domamyslic

Z Fulštejna je jméno starého slezského panského rodu, který v polovině třináctého století vybudoval na jih od Osoblahy na severní Moravě hrad Fulštejn. Jako předek rodu je uváděn v roce 1255 Herbort z Fulmenu. Páni z Fulštejna se podíleli na kolonizačním procesu tohoto regionu. V druhé polovině 15. století se rozdělili do dvou větví. Slezská větev vyhasla koncem 16. století.

Mikuláš z Fulštejna ml. zemřel v roce 1484. Byl synem Mikuláše staršího z Vladěnína. V roce 1464 získal od opavského knížete Viktorína lénem panství Bílovec. V roce 1478 jej Viktorín z manství osvobodil. Měl syna Jana a Václava.

Václav z Fulštejna byl synem Mikuláše staršího z Vladěnína. V roce 1537 zastával úřad zemského vévodství opavské v Opavě. V roce 1577 se tohoto úřad ze zdravotních důvodů vzdal. Po smrti svého bratra Jana se stal poručníkem jeho synů Mikuláše a Hanuše. Zemřel v roce 1577 v Opavě, kde je také pochován.

Jan z Fulštejna a na Bílovci byl synem Mikuláše ml. Rozmnožil rodové jmění o další majetky. V roce 1490 přikoupil jistebnické fojství, Jistebník už patřil k bíloveckému panství od roku 1476, v roce 1492 ves Lubojaty a v roce 1498 vsi Kyjovice, Těškovice a Výškovice a napůl zaniklý Žebrákov. V letech 1510 – 1511 zastával úřad zemského hejtmana knížectví opavského. Měl syny Mikuláše, Václava, Hanuše a dceru Annu. Zemřel v roce 1511.

Václav z Fulštejna a na Bílovci byl synem Mikuláše ml. Také on rozmnožoval majetky. K bíloveckému panství přikoupil vsi Bítov, Tísek a Lhotku. Před smrtí ustanovil pro nezletilé děti po zemřelém bratru Janovi poručníka, a to svého bratrance Ojíře z Fulštejna, který se začal psát po Bílovci. Václav zemřel okolo roku 1519.

Ojíř z Fulštejna a na Bílovci byl správcem zemských desek knížectví opavského. Jeho původním sídlem byla tvrz Linhartovy, která však byla za uherských válek okolo roku 1471 poničena, Ojíř proto sídlil na bíloveckém zámku. Podle písemných pramenů zemřel v roce 1544.

Mikuláš z Fulštejna a na Bílovci byl synem Jana z Fulštejna a na Bílovci. Zemřel v roce 1526 velmi mladý.

Hanuš z Fulštejna a na Bílovci byl synem Jana z Fulštejna a na Bílovci.

Václav z Fulštejna a na Bílovci byl synem Jana z Fulštejna a na Bílovci. Zastával úřad zemského hejtmana knížectví opavského.

Jan Oderský z Lidéřova zemřel v roce 1544 a je pohřben v bíloveckém kostele. Byl dvakrát ženatý. Po prvé se oženil v roce 1528 s Kateřinou Rotmberkovou z Keteře, po druhé pak v roce 1542 s Eliškou z Fulštejna z linhartovské linie. Měl syny Petra a Václava, kteří byli v době jeho smrti ještě nezletilí.

Pražmové z Bílkova jsou starý moravský vladycký rod. První zmínky o něm pochází ze 13. století. Jejich předek Ranožir měl pět synů. Rod se v průběhu doby velmi rozrostl a zakoupil statky na severní Moravě, např. Bílovec, Chropyni, Jistebník a další. Někteří členové byli v 17. století povýšeni do panského stavu, jiní do hraběcího.

Mikuláš Pražma z Bílkova byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Kateřina Hukovská z Ochab. Z tohoto manželství se narodil syn Beneš. Po druhé se oženil se Štěstěnou Sedlnickou, dcerou Zikmunda Sedlnického z Choltic, se kterou měl syny Jana a Bernarda. Zemřel v roce 1555.

Bernard Pražma z Bílkova byl synem Mikuláše Pražmy a jeho druhé manželky Štěstěny Sedlnické. Stal se zakladatelem a tvůrcem významného postavení svého rodu v politickém a veřejném vývoji země. Patřil k nejbohatším rytířům opavského knížectví. V roce 1566 se zúčastnil tažení proti Turkům v Uhrách. Byl ženatý s Kristinou z Lapic. Zemřel někdy v letech 1599 – 1601 bezdětný.

Karel Pražma z Bílkova byl synem Bernardova bratra Jana Pražmy. Byl to energický a neúnavný muž. Stal se vůdcem protestantské šlechty, kteří byli vysláni 3. ledna 1620 do Brna, aby pozvali Bedřicha Falckého do Slezska, kde měl přijmout hold slezských stavů. Po Bílé hoře byl Pražmům majetek zkonfiskován. Sám Karel byl nejprve odsouzen, ale později mu byla udělena milost a v roce 1625 byl povýšen do panského stavu. Oženil se s Johankou Sedlnickou z Choltic, z manželství se narodila dcera Bohunka Alžběta, která se provdala za Václava Zikmunda Sedlnického z Choltic. Karel zemřel v roce 1628.

Hedvika, rozená Kräuterová, Seitesdorfská z Rosebeku, ovdovělá Adelsbachová. Byla manželkou Jindřicha Vilímovského z Kojkovic. Bílovecké panství získala při realizaci konfiskací v roce 1632 za 54 000 zlatých. Zemřela okolo roku 1638.

Vilímovský nebo Wilmowski byl rod, který pocházel z Polska. Jeho původní jméno bylo Skoczovski. V 16. století přišel na Těšínsko, kde získal statek Kojkovice, podle kterého přijal přídomek z Kojkovic. Zde žil až do 18. století. Později rod žil v Pruském Slezsku a dalších německých zemích. V roce 1888 byl rod povýšen do pruského stavu svobodných pánů.

Jindřich Vilímovský z Kojkovic manžel Hedviky Kräuterové z Seitesdorfu. Byl výstřední šlechtic a měl násilnickou povahu. Bílovečtí poddaní za nesplnění robotních povinností museli sedět až dvanáct hodin na dřevěném oslu. Po smrti své manželky Hedviky v roce 1638 se stal jediným dědicem celého bíloveckého panství. V roce 1641 se znovu oženil. Jeho druhou ženou se stala mladičká Anna Marie Fragsteinová. 31. října 1648 však z rozhodnutí císaře Ferdinanda bylo bílovecké panství navráceno Bohunce Alžbětě Sedlnické.

Bohunka Alžběta Pražmová byla dcerou Karla Pražmy. Provdala se za Václava Zikmunda Sedlnického z Choltic, se kterým měla tři dcery Eleonoru Isoldu, Annu Kateřinu a Beatu Alžbětu. Zemřela v roce 1652.

Sedlničtí z Choltic jsou starý český vladycký rod, který v 1 století povýšil do panského stavu a v 17. století získali říšský hraběcí titul. Ve 14. století sídlili v Cholticích u Přelouče. V polovině 15. století získali Sedlnice na Kravařsku, podle nichž si rozšířili své jméno na Sedlničtí z Choltic.

Václav Zikmund Sedlnický z Choltic byl synem Jana Sedlnického z Choltic, po kterém zdědil statek Třebovice a Slavkov u Opavy. Jeho první manželkou se stala Bohunka Alžběta Pražmová. Z tohoto manželství se narodily tři dcery Eleonora Isolda, Anna Kateřina a Beáta Alžběta. Po druhé se oženil s Varburkou Helenou z Holdorfu, s kterou měl syna Maxmiliána Františka. Zemřel v roce 1669.

Varburka Helena z Holdorfu byla druhou manželkou Václava Zikmunda Sedlnického z Choltic. Z manželství se narodil syn Maxmilián František.

František Vilém Antonín Sedlnický z Choltic byl manželem Beaty Alžběty, dcery Václava Zikmunda Sedlnického z Choltic a jeho druhé manželky Varburky Heleny z Holdorfu. V roce 1696 získal celé bílovecké panství a zároveň dal sepsat urbář. V roce 1699 přikoupil ještě vsi Hrabství a Kunčice. Zemřel již 21. dubna 1700. Jeho žena Beáta Alžběta zemřela 3. srpna 1731.

Václav Karel I., svobodný pán Sedlnický z Choltic se narodil někdy kolem roku 1690. Zemřel 1. června 1776. Byl prvorozeným synem Karla Bohuslava Sedlnického z Choltic a jeho manželky Heleny Barbary Sak von Bohuniowic. Byl členem tajné rady a apelačního soudu v Praze. Byl velmi svědomitý šlechtic, který řídil bílovecké panství celých čtyřicet pět let v letech 1732 – 1776. Roku 1757 nechal bílovecký zámek zapsat do katastru Velkých Albrechtic. Celé panství i zámek odkázal svému synovci Mikuláši Karlu Janovi. Zemřel bez potomků 1. června 1776 v Trenčíně.

Mikuláš Karel Jan, svobodný pán Sedlnický z Choltic se narodil 5. prosince 1723 a zemřel v 21. září 1790. Byl synem Františka Viléma Sedlnického z Choltic a jeho manželky Juliány Wilheminy svobodné paní z Kalkreuthu. Jako velmi mladý vstoupil do armády, se kterou se účastnil Války o rakouské dědictví v letech 1740 – 1748. Po roce 1764 vstoupil do služeb polského krále Stanislava II. Augusta Poniatowského. V roce 1777 opouští armádu v hodnosti plukovníka polské královské gardy a ujímá se správy zděděného bílovického panství. 10. října 1774 se oženil s Annou Marií von Szubalsky. Zemřel náhle 21. září 1790 stižen záchvatem mrtvice.

Karel Josef, svobodný pán Sedlnický z Choltic zemřel 19. června 1859.

Mořic, svobodný pán Sedlnický z Choltic byl syn Karla Josefa. Oženil se s Annou Karolínou Burgaller a měl s ní syna Stanislava Zdeňka. Zemřel 17. ledna 1886.

Stanislav Zdeněk, svobodný pán Sedlnický – Odřivous z Choltic se narodil 11. září 1836 a zemřel 10. ledna 1913. Byl prvorozeným synem Mořice Sedlnického z Choltic a jeho manželky Anny Karolíny Burgaller. Od roku 1837 po smrti své matky vyrůstal v Haliči. V letech 1847 – 1854 studoval Vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. V roce 1856 byl povýšen do hodnosti nadporučíka hulánského pluku číslo 1. Roku 1859 se zúčastnil tažení rakouské armády do Itálie, kde byl těžce raněn. V roce 1866 byl znovu povolán do aktivní služby v hodnosti majora a účastnil se bojů ve válce mezi Rakouskem a Pruskem. Po válce byl definitivně odvelen do civilu. V letech 1870 – 1902 byl členem školní rady, v roce 1881 rytířem řádu železné koruny, roku 1886 viceprezidentem slezské správy lesního hospodářství a v roce 1903 byl jmenován tajným radou. Roku 1908 byl císařem Františkem Josefem I. povýšen do hraběcího stavu. V roce 1912 se stal dědičným členem horní (panské) komory parlamentu Rakousko-Uherska. Více jak čtyřicet let byl aktivním členem Německé strany středního velkostatku. Zemřel 10. ledna 1913 v Opavě a je pochován v rodinné hrobce ve Velkých Albrechticích.

Hrabě Dr. Zikmund Sedlnický z Choltic byl dvakrát ženatý. Jeho druhou manželkou byla Hermína Sedlnická z Choltic. Měl syna Jiřího a dcery Marii Magdalenu a Zdeňku.

ZAJÍMAVOSTI

Vrchnostenský pivovar ve Velkých Albrechticích první zmínka o něm pochází z let 1751 – 1753, kdy si bílovečtí právovárečníci stěžovali na výčep vrchnostenského piva na zámku. To mělo zřejmou souvislost s produkcí nového pivovaru, který začal narušovat měšťanům jejich práva. V roce 1778 došlo ke zřízení vojenského skladu soli ve vrchnostenském pivovaru. Ve 20. letech 19. století činila produkce albrechtického pivovaru 405 věder. V rámci hospodářského dvora ve Velkých Albrechticích se nacházel pivovar a palírna lihu z brambor. Pivovar tvořil uzavřený dvůr ryze čtvercového půdorysu, z něhož vystupovalo západní křídlo. Jižní trakt s průjezdem byl vstupem do dvora a lze v něm předpokládat spíše krčmu než výrobní prostory. Východní trakt byl zřejmě správní povahy, neboť přilehlá okrasná zahrada upozorňovala na spíše reprezentativní než výrobní účel. Samotný pivovar byl v západní části s vybíhajícím křídlem varny s chladícím štokem. Tato část byla zbourána. Západní křídlo se dochovalo částečně zaklenuté na středové pilíře. Severní trakt je částečně zahlouben do svahu a za ním dokonce došlo k vybudování chladného hospodářství, které dozajista korespondovalo s přechodem výroby piva ze svrchního na spodní kvašení. Toto chladné hospodářství se dochovalo dodnes jako jediný relikt vrchnostenských várek ve Velkých Albrechticích. Plocha u Albrechtického pivovaru sloužila před první světovou válkou jako vojenské cvičiště. Ve 30. letech 20. století došlo k přestavbě části pivovaru na hostinec.

Kostel sv. Jana Křtitele je dominantou obce Velkých Albrechtic. Pochází ze 14. století a byl několikrát přestavován. Nachází se nad historickým jádrem obce. Součástí kostela je hřbitov, na kterém se nachází hrobka Sedlnických z Choltic.

Hrobka Sedlnických z Choltic se nachází v zadní části starého hřbitova kolem farního kostela sv. Jana Křtitele. Je ukryta mezi tújemi. Nejedná se o hrobku v pravém slova smyslu. Lze si ji představit jako část zdi, které vévodí dva erby rodu Sedlnických z Choltic, a do které je usazeno osm náhrobních kamenů příslušníků této šlechtické rodiny. Před touto zdí se nachází žulová plocha, na které jsou položeny tři náhrobní desky. Prostřední je vytesána ve formě víka zdobené rakve a obě postranní mají podobu mohutné desky s kovovými kruhovými úchyty.

ODKAZY

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_II._Opavsk%C3%BD

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_I._Opavsk%C3%BD

https://cs.wikipedia.org/wiki/Arno%C5%A1t_Opavsk%C3%BD

https://www.hrady.cz/hrobka-sedlnickych-z-choltic

https://www.geocaching.com/geocache/GC7N5PZ_kostel-a-hrbitov-velke-albrechtice?guid=449e08ef-41b3-4027-b8da-a7b97caffb47

Vítejte v Poodří; Region Poodří

Kronika Města Bílovce; Díl I od dávných dob až do konce roku 1957

Program rozvoje obce Velké Albrechtice

Jiří Tichánek, Zdeněk Šerý; Šlechtická sídla na Novojičínsku

Jan Halada; Lexikon české šlechty

Tomáš Baletka; Páni z Kravař